Něco málo o tréninku … (2. část)

Překážky
Chodí-li kůň bezproblémově v ustupování, můžeme jej začít seznamovat s překážkami, které budeme muset překonávat nebo kolem nich couvat.
Ještě než načneme couvat kolem překážek, měli bychom být schopni couvat do kruhu (o průměru minimálně 6 m). Abychom to dokázali, musíme být schopni koníka vepředu přidržet, zablokovat pohyb vpřed a zároveň jej pobízet holení na zádi. Při pokročilejším tréninku můžeme couvat menší a menší kruhy.

Začneme s couváním mezi barely, kolem nichž může kůň procouvávat dost blízko, aniž by se pohnuly. Neočekávejte ale, že již po pár týdnech tréninku bude kůň schopen procouvat ty nejužší prostory. Zabere to asi trošku delší dobu, než se vzájemně vyladíte na jemné pomůcky a včasná ustoupení. Než se rozhodnete procouvávat opravdu na úzko, ujistěte se, že kůň umí perfektně couvat do kruhu. Je-li kůň obeznámen s couváním kolem barelů, můžeme jej požádat, aby zkusil procouvat „L“. S touto překážkou se určitě v trailu běžně setkáme.
Je to opět o kousek obtížnější, protože pokud koník překročí ohraničené „L“, strhávají se body. Důležité je učit koně, aby nejdříve zacouval jen jeden, dva kroky dovnitř, tam bychom ho měli nechat stát, uklidnit a potom požádat třeba jen o jeden krok dopředu. Pak znovu odcouváme, tentokrát o jeden krok navíc, atd. U toho vždy čekat a uklidňovat. Nezkoušejte procouvávat „L“ najednou! Riskujete, že kůň bude předvídat a bude uspěchaný, tím více bude chybovat. Stane-li se, že koník šlápne na ohraničení nebo za něj, zkuste je opravit a vsunout záď zpět do správné pozice. Nevadí, že kolem sebe rozkopáváte překážky, pouze se snažte napravit záď tam, kam má směřovat, aniž byste koně trestali a bodali do něj ostruhou. Pokud se koni podaří ťuknout o kavaletu, nebo kavalety rozkopne a vyděsí se, rozhodně není správné seskočit a snažit se kavalety ihned napravovat. Měli bychom koně nejdříve ukáznit tím, že v klidu posuneme záď tam, kde měla správně být. Pak teprve můžeme slézt a narovnat překážku. Máme-li problémy s překážkami na zemi, měli bychom se zamyslet nad tím, jestli jsme odvedli dobrou práci v předcházejícím tréninku. Má-li kůň nedostatky v ustupování nebo odporuje pobídkám, měli bychom se určitě vrátit zpět a znovu procvičit couvání a ustupování bez překážek.

Couváme-li do „L“, správně nasměrujeme koně a couváme pomalu, pouze po jednom kroku. Překročí-li překážku, netrestáme jej, jen jemně opravíme nohy a posuneme je tam, kde měly být a chvíli počkáme. Po krátké pauze pokračujeme v couvání a udržujeme koně rovného a ve směru.
Jestliže jsme jednou schopni bezvadně procouvat dva druhy překážek a to „L“ a tři kužely, budeme s velkou šancí schopni dobře procouvávat i jakoukoli jinou překážku, se kterou se v trailových úlohách můžeme setkat.
Při ustupování nad překážkou přirozeně používáme pobídky k ustupování. Je to velice dobré cvičení k tomu, abychom koně tzv. udrželi mezi holeněmi a otěžemi. Mohou být tři překážky v řadě za sebou a úkolem bude ustupovat nad prostřední z nich. Pak bude důležité, jak jsme schopni ovládat koně zároveň směrem dopředu, dozadu i laterálně. Ustupuje-li koník snadno a rovně, neměli bychom na takové překážce mít žádné problémy, bude jen záležet na tom, abychom jej přitom udrželi mezi dvěma okrajovými tyčemi. Bude-li tohle pro koně problém, měli bychom se vrátit zpět k základům ustupování. Na některých trailových soutěžích se můžeme setkat i s úlohou, kdy máme označený kruh, koník má vejít předníma nohama do kruhu a zadníma ustupovat, přičemž přední nohy musí zůstat uvnitř kruhu. Někdy to může být i opačně, kdy koník do kruhu vstoupí zadníma nohama a ustupuje předkem venku. Všechno je to ale stejně pouze práce na ustupování, přímý výsledek toho, jak máme zpracovaný laterální pohyb. Za jakoukoliv známku nevole ze strany koně, třeba házení hlavou nebo švihání ocasem, dostáváme trestné body.

Klus přes tyče nebo kavalety
Klus přes takové překážky je velice dobrým cvičením, kdy se kůň musí koncentrovat na to, kam šlape. Kůň by měl striktně šlápnout vždy doprostřed prostoru mezi každou překážkou, ale to vyžaduje, abychom i při tréninku dávali kavalety přesně do vzdáleností, v jakých mají ležet. Pro klus by to měl být jeden metr, pro krok 45 cm. (Přesné údaje najdeme v pravidlech.) Je lepší použít silné tyče, které u většiny koní zajistí to, že budou dostatečně zvedat nohy.

Když pracujeme na tomto cviku poprvé, začneme pouze na dvou, třech, max. čtyřech tyčích. Procházíme přes ně, až dokud koník nepochopí, že má projít středem, aniž by se některé dotknul. Později jich můžeme položit více, třeba i deset za sebou. Pokud má kůň na začátku snahu spěchat, nic si z toho nedělejme, pouze zůstaňme v klidu sedět a nechme jej pracovat, aby pochopil, že takové překážky nejsou k tomu, aby se jen rychle jakkoli „překodrcaly“. Budeme-li koně trestat za to, že „ťukne“, pouze v něm posílíme strach z toho hrozného „něčeho“ na zemi. Pouze bychom měli udržovat lehký kontakt a nechat koně klidně pracovat. Jakmile jednou projde čistě, což může být hned napoprvé nebo to může zabrat i několik tréninkových hodin, to záleží na koňském přístupu a schopnostech, zvětšíme rozestupy tyčí na klus a zkusíme naklusat. Opět se snažíme vydržet v klidu a nechat koně pracovat samostatně. Abychom koni překážku zpestřili, když už proklusá spokojeně a bez chyb rovnou linii, můžeme tyče naskládat do vějíře. Je to sice docela těžké cvičení, zejména ve cvalu, ale v trailových úlohách je velice oblíbené. Mělo by se provádět na dobrém povrchu, nikdy ne na blátě, mokré trávě nebo tam, kde je kluzko.

Když klušeme přes tyče v začátcích nácviku, můžeme být nuceni udržovat více kontaktu v hubě, abychom byli schopni udržet koně uprostřed prostoru mezi překážkami a zajistit, aby šel klidně a rovnoměrně. V pokročilejším stadiu výcviku mu pak můžeme více a více povolovat otěže.

Branka
Branka je klasickým příkladem, kde budeme potřebovat mnohé z manévrů, které jsme koně naučili. Musíme přidržet předek a ustupovat zádí, přidržet záď a ustupovat předkem a také ustupovat stranou. Budeme potřebovat otevřít branku ze sedla a projít s koněm skrz tak, že zatímco se branka otevírá, přidržujeme koni záď a předkem ustupujeme ve směru otevření. Pak teprve projdeme skrz branku, přidržujeme předek a ustupujeme zádí, pak ustoupíme zpět stranou k brance a zavřeme ji. Brankou můžeme také procouvat. Otevřít ji můžeme levou i pravou rukou, ale nesmíme branku pustit z ruky od té doby, než ji zavřeme.
Branka je dobrým testovacím cvičením k tomu, abychom si ověřili, jak je kůň citlivý na naše pobídky holení a také, jak dobře je na tom se schopností pohybovat se laterálně.

Čtverec
Trail může zahrnovat i čtverec (rozměry stran 1,5–1,8 m) složený z jednotlivých tyčí. V úloze můžete být požádáni vstoupit do tohoto čtverce v kroku, ale třeba i v klusu nebo ve cvalu, zastavit tam a otočit se uvnitř do opačného směru nebo např. provést celý obrat o 360°. Otočení se ve čtverci, jehož stěna je obvykle dlouhá zhruba jako koňské tělo, znamená, že nemůžeme použít obrat kolem zádi ani kolem předku, skončili bychom mimo čtverec. Proto se musíme naučit otáčet koně kolem jeho osy, to znamená, že budeme ustupovat zádí i předkem zároveň, což je docela složitý manévr. Po dokončení obratu opouštíme čtverec opačnou stranou, než jsme do něj vstoupili.

Můstek
Můstek nebo nějaká jiná forma přecházení překážky bývá součástí každé trailové úlohy.
Většina koní se bude v počátcích tréninku snažit můstku vyhnout nebo jej přeběhnout rychle apod. V této fázi, kdy má kůň z překážky obavy, je trestání koně to nejhorší, co můžeme udělat. Přistoupíme k můstku, a necháme koně chvilku v klidu stát. Pak pobídneme, chce-li koník couvat, použijeme trochu tlaku, abychom jej podrželi dopředu. Jakmile se vrátí a přestane tlačit do couvání, opět jej necháme v klidu. Nebereme jej pryč od překážky, dá-li nohu na můstek, na chvíli přestaneme, odměníme jej a za chvilku požádáme o další nohu nebo o další krok, atd. Pokud se koník snaží pořád odcouvávat, vždy jej vezmeme zpět a chválíme jej za každý krok dopředu a na můstku. Na můstku pracujeme v klidu, aniž bychom koně trestali nebo jej jinak stresovali. Dobré je koně nejprve naučit překračovat takovou překážku bez sedla a jezdce, můžeme jej přes můstek a jiné překážky lonžovat v kroku, vysílat jej tím směrem. Také můžeme pro dobrou motivaci umístit na můstek trochu ovsa nebo granulí a až kůň na můstek vstoupí, nechat jej žrát. Můžeme takhle vymýšlet cokoli, co koni dodá odvahu a důvěru k překážce. Často také funguje, necháme -li před mladým koněm, který se teprve učí, projít zkušeného trailového koníka a následovat jej.
Ale bojí-li se kůň překážky doopravdy a nic nepomáhá, měli bychom ještě zvážit, zda je pro něj zrovna trail dobrou volbou, možná bude lepší pro něj najít jinou disciplínu, pro kterou má vlohy a na trail si najít vhodnějšího koně.

Trail je disciplína, ve které se musíte rozhodně dost soustředit. I když je kůň už velice dobrý, na soutěži pravděpodobně nepředvede to maximum, které předvádí doma. Může za to jednak stres, který koně na závodech prožívají a také trochu vaše menší či větší tréma. Doma bychom se proto měli snažit trénovat jak jen nejprecizněji umíme. Pak totiž, i když kůň udělá pár drobných chyb, bude předvedení na soutěži pořád uspokojivé.

Mnoho můstků může dunět a některé mohou způsobit, že se koně lekají. Máme-li možnost jezdit často na soutěže a překonávat tak mnoho různých překážek, dělejme to. Zjistíme pak, že náš kůň bude čím dál lepší a zkušenější.

Variace
Pracuje-li kůň už dobře na všech výše zmíněných překážkách, nepotřebujeme trénovat denně. Koník se může cítit znuděný nebo otrávený a může se objevit nechuť k tréninku nebo nervozita a podráždění. Trénujme na překážkách jednou týdně, přestože o víkendech jezdíme na závody. Nezvyšujme počet tréninků, když koník chodí dobře a jsme spokojeni.

Měňme pořadí překážek a vymýšlejme pořád nové kombinace a třeba i celé překážky, jsou-li pro koně bezpečné. Dělají to tak i organizátoři soutěží. Je-li kůň velmi dobrý, můžeme např. zmenšovat vzdálenost mezi jednotlivými kavaletami na spodní mez a udělat celý trail technicky náročnější tak, aby koni připadal soutěžní trail vždy jednodušší.
 

A co říká známá americká trenérka Cynthia Cantleberry o udržení trailového koně v kondici?
Nejlepší věcí, kterou můžeme udělat pro trailového soutěžního veterána je nepřepracovat jej. Jak už bylo řečeno výše, neměli bychom pracovat pořád jen na trailu. Když už kůň jednou zjistí, jak má překážku vypracovat a dělá to dobře, měli bychom jej nechat. Můžeme samozřejmě jezdit, ale dělejme něco jiného než trail. Jsou cviky, které se koni neznechutí, jako např. pomalé couvání a ustupování stranou. U těchto platí: čím více je budeme provádět a čím pomaleji, tím bude kůň lepší. Ale lehce můžeme přehnat krok, klus a cval přes kavalety a latě. Chodí-li přes ně koník bez chyb, nedělejme je opakovaně. Čím více totiž budeme nutit již dobrého a zkušeného koně překonávat kavalety, tím víc je začne ignorovat. Když je budeme přecházet znovu a znovu, přestože kůň jde dobře, může si kůň začít myslet, že něco dělá špatně, přestane zvedat nohy a začne dělat chyby. To znamená, že pak docílíme pravého opaku, než jsme chtěli.
Snadno přehnat to můžeme i s mladým nebo začínajícím koněm. Je sice potřeba trénovat na překážkách, ale musíme vědět jakým způsobem a jak dlouho. Jakmile již kůň překážku překoná solidně, na chvilku přestaneme. Překoná-li překážku hezky, ten den už jej necháme být úplně. Důležité je nechávat začínající koně a veterány dostatečně odpočívat. Uvidíme pak, že budou lepší, přesnější a hlavně budou dávat větší pozor na to, co mají pod nohama. Zejména po závodech a školeních dopřejme koním odpočinek.

Další věcí, která je pro trailové koně příjemná a užitečná je jezdit ven na vyjížďky do polí, do lesa, prostě někam mimo domov a jízdárnu. Musíme-li koně jezdit na jízdárně, pak tedy jezděme, ale nechoďme s nimi trailové překážky. Můžeme jezdit kolem nich, ale nepracujme na nich. Dobří trailoví koně mají většinou překážky rádi, déle zůstanou svěží a chtějí pracovat. Brzy znechucení bývají spíše koně, kteří překážky nemilují. Trestání koní na překážce se nevyplácí, ačkoli mohou nastat situace, kdy je potřeba důrazně napomenout, pokud kůň provede nějakou velmi nežádoucí věc. Ale v obecném smyslu bychom se chtěli vyhnout tomu, aby si kůň spojil překážku s trestem nebo bolestí a stresem, protože s takovou už by ji nikdy nemohl dobře a v klidu překonávat. Můžeme snadno pokazit i dobrého trailového koně tím, že jej příliš trénujeme a „dusíme“.
Například když cváláme na pravou ruku přes nějaké kavalety, po přeskočení poslední z nich většinou odbočíme doprava. Chytrý trailový kůň to už předvídá, protože to dělal mnohokrát předtím a bude se snažit nás stáhnout doprava ihned, jakmile přeskočí poslední překážku. Ale v té chvíli, místo abychom jej nechali odbočit, jak chce on, pojedeme klidně rovně, až ke hrazení a třeba i zastavíme, otočíme jej doleva a nacváláme rychlejším cvalem na levou ruku. Tím se vyhneme tomu, aby kůň předvídal, že pokud jedeme na pravou nebo na levou ruku, přijde nutně odbočení do tohoto směru. To stejné cvičení můžeme provádět přes kavalety a latě v klusu. Dokonce i když necváláte na správnou nohu, může mít kůň ze zvyku sklon k odbočení na tu stranu, na kterou byl vždy zvyklý, jakmile překoná poslední z kavalet. Měli bychom jej proto překvapovat a párkrát udělat opačnou věc, než čeká, aby se naučil pozorněji vnímat naše pobídky a čekat na ně. Koně jsou totiž tvorové zvyku. Jsou spokojeni, když se něco stále opakuje. Budeme-li s nimi provádět nějaká cvičení pořád stejně dokola, mohou získat i špatné návyky. Spoustu špatných návyků učíme koně my lidé. Chytří koně mají sklon k tomu, hodně přemýšlet sami, proto bychom měli tuto tendenci v souvislosti s tréninkem potlačit a učit je, aby čekali na nás a naše pobídky.
S použitím zahraniční literatury.