Sasko-česká výstava

Nadpis článku není docela pravdivý, protože se jednalo o výstavu čistě saskou, tedy organizovanou jako čistě saský projekt, nicméně se jí zúčastnili i naši chovatelé a to dokonce s výrazným úspěchem. Šlo o druhý ročník jednodenní soutěžní výstavy v Ebersbachu, na kterou bylo upozorňováno i v našem časopise Fauna. Klání se konalo v neděli 19. 6. 2005. Takový termín konání je pro nás značně nezvyklý, v červnu se obvykle věnujeme plně chovu ptáků, klábosíme a setkáváme se nejvýše na burzách. Saská výstava je však dokladem toho, že soutěžní aktivitu lze rozvíjet po celý rok. Podobné aktivity se pomalu začínají rozvíjet a nutno podotknout, že u počátku stáli asi andulkáři, kteří pořádají různé výstavy rovněž v nezvyklých termínech. Jen o týden později se například v obci Kněževes poblíž Prahy konala právě taková výstava andulek. První zachycené zprávy jsou příznivé. Ale vraťme se k výstavě v Sasku. Je pořádána v místě, které je přímo předurčeno k česko – saské účasti. Ebersbach totiž leží prakticky na hranicích. Z terasy hotelu, kde se výstava konala, je krásný výhled. Protější stráň na obzoru je podle vyvěšené mapy Rumburk-Jiříkov. I z Prahy je to sem jen kousek, tak dvě a půl hodiny obezřetné jízdy autem. Ideální podmínky pro mezinárodní konfrontaci, o kterou také měli pořadatelé skutečný zájem. Pokud se taková myšlenka opravdu uchytí a rozroste, může tady vzniknout v budoucnu opravdu něco velkého.

Pokud všem vydrží síly a nadšení. Nesmíme si namlouvat, že jde o něco samozřejmého. Jde vždy jen o myšlenky a píli několika jedinců. Na obou stranách hranice. Tam i tady to musí někdo, vlastně bezejmenný, dojednat, připravit, zorganizovat a zúčastnit se. Vždycky je někdo důležitější, který se musí obětovat. Z naší strany třeba nejdříve zjistit podmínky, ale také sehnat naše vystavovatele, kteří se zúčastní. Někteří se třeba zúčastní výstavními exponáty, ale nikoliv osobně, to znamená, že někdo jiný sem musí ptáky dovézt. A musíte na výstavu dodat ptáky ve vlastních výstavních klecích. Nejvíce tedy potěší zjištění, že to jde i v našich podmínkách. To je také příjemné zjištění.

Celá výstava byla pojmenována jako OZWEV – Prachtfinkenderby 2005. První část jejího názvu vám neosvětlím, tato zkratka pro mně zůstává tajemstvím, druhá část je jasná. V podstatě šlo o zebřičky, japonské chůvičky, Amady Gouldové a pásovníky. Ptáci byli důsledně zařazeni do výstavních tříd podle standardu AZ. Ten je sice na první pohled poněkud nepřehledný, obsáhlý, má však jasná pravidla. Ptáky musíte dodat ve vlastních klecích a zařazené na přihlášce do příslušné výstavní třídy. Pokud posuzovatel na místě zjistí, že pták svým zbarvením neodpovídá zařazení do příslušné třídy, je nemilosrdně ze soutěže vyloučen. To je dost podstatný rozdíl oproti našim výstavám. U nás provádějí zařazování do tříd místo chovatelů pořadatelé, pokud chtějí udržet nějakou úroveň výstavy. Máme viditelně jiný přístup, jiný smysl pro disciplinu.

Podle přání pořadatelů výstavy v letošním roce posuzovali tuto soutěž naši posuzovatelé. Posuzoval jsem soutěž zebřiček, soutěž amad Gouldové, rýžovníky a pásovníky Walther Wiener a japonské chůvičky Milan Cibulka. Celá soutěž byla pro nás posuzována poněkud nezvyklým způsobem, na pořadí. Je to o něco rychlejší. Chci zdůraznit naprosto dokonalý přístup pořadatelů. Na stůl před vámi byl vždy přinesen jen příslušný počet klecí s ptáky, kteří se zúčastnili soutěže v příslušné třídě. Posuzovatel jenom určil pořadí a zapsal si toto pořadí do předloženého seznamu spolu s predikátem. Predikát určoval bodové rozmezí. Výtečný, velmi dobrý, dobrý, vyhovující, případně nějakou diskvalifikaci. Vítězové výstavních tříd byli potom znovu hodnoceni ve sloučených skupinách, kdy byl znovu určován vítěz. Tito vítězové byli potom vystaveni na čestném místě v čele sálu a byl určen i vítěz celé výstavy. Pro řazení výstavy měli pořadatelé k disposici počítačový program, s kterým sice zpočátku viditelně zápasili, ale konečný výsledek byl dobrý.

A nyní trochu z výsledků. Celkovým vítězem výstavy se stala Mirka Pekárková z naší organizace KPEP a její samec zebřičky v základní šedé barvě. Pochopitelně se stala i vítězkou soutěže zebřiček. Myslím si, že ten úspěch byl výrazný. Na místě samém se vyskytly i hlasy, že výstavu posuzovali čeští posuzovatelé a že tedy není divu, že to takhle dopadlo. To tedy musím odmítnout! Mám na tom jistý podíl, protože jsem zebřičky posuzoval. Ovšem až do vydání katalogu jsem nevěděl, jak to vlastně dopadlo. Znovu chci zdůraznit naprosto odlišný přístup pořadatelů. To oni se starají. Prostě vám přinesou na stůl před vámi jistý počet ptáků a chtějí určit pořadí. Na tom by nebylo vůbec nic těžkého. Posuzovatel si musí ovšem dát pozor, aby v následném určení pořadí nezvítězil pták s nižším predikátem. To by se mohlo docela jistě stát, protože v rozdílné konkurenci může pták získat nebo ztratit ten jeden rozhodující bodík na hodnocení. Jde o tu magickou hranici 90-ti bodů. To je hranice hodnocení šampiónů. To je právě to nejzákladnější, co se musí posuzovatel ptáků naučit. Ti s devadesáti body „jedou“ na špičce pelotonu. Není pak těžké vybrat z takové špičky vítěze. Domnívám se, že německý systém takový výběr usnadňuje a zrychluje posuzování. Odsunuje sice o něco málo kvalitní ptáky do druhé kategorie, ale musíme si uvědomit, že stále jsou to ptáci „sehr gut“, tedy velmi dobří. A právě z takových ptáků se rodí budoucí šampióni. U nás většina chovatelů vyžaduje bodové ohodnocení ptáků. Pro posuzovatele to sice není žádný problém, protože stále jde jen o určení pořadí, s následným vyjádřením v bodech, ale znamená to značnou administrativní zátěž posuzovatele. Pořadatelé tak vlastně přenášejí značnou část administrativní práce na posuzovatele. Nebo dokonce vůbec nevědí, jak by měli soutěž organizovat a očekávají právě od posuzovatele, že jim ptáky seřadí, ohodnotí a určí ceny, přičemž obvykle ještě udělí svoje další ceny. Přeci Franta se tady tak nadřel, musíme mu něco dát. Jenže takový přístup nemá s hodnocením ptáků nic společného. Právě s tímhle se musí u nás něco udělat. Pokud to jde v Sasku, tak to musí jít i u nás. A musí si to někdo uvědomit hodně rychle. Ukazuje se totiž, že pokud se týká kvality ptáků, v tomto případě mám na mysli drobné domestikované exoty, zebřičky, japonské chůvičky, pásovníky, amady Gouldové nebo rýžovníky, jsme na tom v evropském měřítku velmi dobře. Kvalita ptáků vzrostla neuvěřitelně. Teď musí přijít nějaký super organizátor, aby dokázal přitáhnout líné české chovatele k soutěžní, výstavní činnosti. A tady bude asi zakopaný pes. Nějaké výstavy, které se o to snaží, tady již jsou. Lysá nad Labem, Pardubice, Kladno, Olomouc. Ale nějak to pořád nemá tu správnou šťávu. Ani kdyby hlavní cenou byl poslední model mercedesu, český chovatel si maximálně přijede pro ptáky, cenu to jó, tu si vyzvedne, ale nezdrží se s kolegy ani o minutu déle.

Právě proto si vážím těch několika jmen, které se pravidelně obětují a přijedou semhle, aby přiložili ruku k dílu, nebo zase támhle, jen aby si rejpli, ale přijedou. Nebo vystaví v době, kdy jiní to nemohou v žádném případě udělat, několik svých odchovů. A jen tak mimochodem vyhrají. Ono se asi bude ještě o téhle výstavě mluvit a to na obou stranách hranice. Osobně se mi zdá něco o vypáleném rybníce, bohužel vůbec není nic jisté o budoucnosti. Jestli výstava bude, to asi ano. Daleko méně jistá se mi zdá česká účast. Ta totiž záleží jen na tom, jestli někdo iniciativní náhodou nedostane chřipku, nedej Bože infarkt.

Ale vraťme se ještě trochu k výsledkům této soutěže. Celou výstavu vyhrála Mirka Pekárková z KPEP a její samec zebřičky šedé. Chovatelka získala již několik dílčích úspěchů i v Lysé nad Labem. Na této saské výstavě přímo dominovala. Stala se jednak celkovou vítězkou a potom vítězkou v několika výstavních třídách. Vítězkou celé výstavy, vítězkou soutěže zebřiček. Japonské chůvičky vyhrál Steffen Jahne, rýžovníky Thomas Rübenach, amady Gouldové Adorjan Lajos, Amadiny diamantové Z. G. Dörrer a pásovníky Vladimír Dufek. Pořadatelé různá umístění bodují a nakonec vydali součet získaných bodů za oba ročníky. V této listině se objevují česká jména, ačkoliv jsme se prvního ročníku nezúčastnili. V první řadě je to vítězka Mirka Pekárková. Dále Milan Vančura, Vladimír Dufek, Tomáš Osoba a Milan Jüstel. Ti všichni získali nějaká ocenění v soutěži. Potom se tam objevilo i několik chovatelů jen tak na „čumendu“, ale myslím si, že i tihle si zaslouží ocenění, obětovali přeci svoji neděli. No a potom jsme tam byli i tři posuzovatelé, já, Walther Wiener a Milan Cibulka, který má asi pronajmuté posuzování japonských chůviček v celé Střední Evropě.

Musím konstatovat, že to byl příjemně strávený den. Přál bych si, aby na takovouto výstavu v budoucnu zavítalo více našich chovatelů, ale především takových, kteří se současně nějak podílejí na organizování soutěžních výstav u nás doma. Je to totiž opravdu poučné. Připojuji i několik fotografií. Vítězný pták výstavy, skupina českých chovatelů („pošuků“) na místě činu, čestné umístění vítězů nebo předávání hlavní ceny u benzínové pumpy v Kralupech, protože celková vítězka výstavy na místě přímo nebyla. Autorem většiny fotografií je bratr, kromě těch, kde pózujeme obráceně.