Expediční deník expedice LACERTA – 2, Řecko 2005 – 2. díl

Je ráno, vstáváme, sluníčko svítí, nebe je modré, co více si přát. Vyrážíme opět na obhlídku okolí tábora. Ivan zahlédne svlečku, po zaostření zjistí, že na jejím konci je ještě had. „Malpolon, Víťo, rychle podávky“. Tato věta vzbudila velký rozruch.

Pondělí 2.5.

Víťa vyrazil pro podávky (kleště) ostatní pro fotoaparáty. Jen Dan vyrazil přímo k Ivanovi. Zasekl se však metr a půl před Ivanem a otočil se směrem k nám. Proč? Jako správný biolog vlastním tělem chránil (a uchránil) před zdivočelým davem orchidej. Mezitím Ivan v roští zápasil s nádherným hadem. Byl to litý boj. Had měl výhodu domácího trnitého prostředí a jedových zubů, ale bojovný Ivan se nedal ničím odradit. S kleštěmi v ruce a šikovností chirurga bojoval do vítězného konce a vítězoslavně vynesl hada z hustého porostu (foto 1). ŠÍROHLAVEC JEŠTĚRČÍ Malpolon monspessulanus se rázem stal hvězdou číslo jedna. Z nás se mávnutím proutku stali neodbytní reportéři cvakající spouštěmi jako diví. Nádherná užovka nás pozorovala s dosti nasupeným výrazem (foto 2). Nutno říci, že hlava šírohlavce je skutečně impozantní (foto 3). Proláklina na jeho hlavě dodává hadovi skutečně důstojně zamračený výraz (foto 4). Řádnou prohlídkou bylo zjištěno, že je to paní užovka, tedy březí samice. Tento stav si zasluhuje důkladnou zdravotní prohlídku (foto 5). Prohlídka těla objevila zhojené zranění (foto 6). Samozřejmostí je rovněž důkladná stomatologická prohlídka. Šírohlavec má jedové zuby v zadní části horní čelisti (foto 7), zatímco zmije v přední části horní čelisti. Zmije je navíc při otevření tlamy vzpřímí, což jí umožní se pohodlněji zakousnout a navíc její jed je silnější (jedový kanálek je uvnitř dutého jedového zubu). U maplolona jsou jedové zuby hluboko v tlamě a navíc jsou rýhované (jed z jedové žlázy stéká po zubu rýhou). Mohlo by se tedy zdát, že zmije je nebezpečnější. Lovec hadů může být úspěšný jen tehdy, zná-li chování obou hadů. Zmije je plachá a je to právě ona, která se při setkání s člověkem dává (bez hysterického křiku) na ústup. Kousne skutečně jen v případě ohrožení, pokud vyhodnotí, že jinak už to nejde a ještě před tím výstražně syčí, jako by zvažovala, zda nemůže přijít ještě horší chvíle. Jedem zbytečně neplýtvá. Malpolon, ten neváhá. Při vyrušení napadá co se dá a snaží se kousnout a kousnout. Jeho lov je tedy daleko pohybově náročnější a dvojice lovec – lovený, tak může pro přihlížející vytvářet i v celku zdařilé taneční kreace.

Dovolenkáři, pokud se chystáte do Řecka, nemusíte mít obavy. Nemáte-li v úmyslu tohoto hada chytat, můžete se klidně procházet krajinou a ani nebudete vědět, že jste kolem pana hada právě prošli.

Poučení

Ale zpátky k naší prohlídce. Šírohlavec už toho má zřejmě dost, vlní se, kroutí, otevírá tlamu a následuje útok. Naštěstí jen do plátěného pytlíku (foto 8). Bylo možné pozorovat několikanásobný skus. To asi, aby bylo jedu více. Po chvíli je plátěný pytlík pěkně jedovatý. Zbývá poslední úkon – opatrně sundat zbytek svlečky z konce ocasu (foto 9). Samotná svlečka byla po prohlídce a vyfocení odložena na stůl. Nutno dodat, že tam setrvala až do konce našeho pobytu. Máte možnost vidět nefalšovaný stůl terénního herpetologa. Co je na něm možno najít? Vše: kafe, hrnec, mikrofon, svlečku , jídlo atd. … (foto 10). Paní užovka byla tedy nafocena, změřena, údaje zapsány a mohla být opět vypuštěna. Jdeme na polní cestu. Ivan velí: „Připravte si foťáky a kameru, já ji pustím, ona půjde tady do křoví a vy ji na odchodu vyfotíte“. Obstoupili jsme tedy Ivana do půlkruhu. Oči na hledáčku, prsty na spoušti. Teď Ivan dává šírohlavci svobodu. Ouha, asi nečetl scénář, had místo do roští vyrazil proti nám (foto 11). Prcháme. Naštěstí pronásledování záhy končí a malpolon, vlnící se v bocích, mizí v houští. Jsme spokojeni. To byl úlovek, který stál za to. Vzhledem k tomu, že byl odchycen necelých 15 m od našich stanů, následný hovor vedeme na téma, jak si to s námi malpolon přijde v noci vyřídit. Rozvíjeli jsme příběhy přímo komicky – hororové, být s námi filmový scénárista, nestačil by zapisovat. Kluci odjíždějí s novým klíčem pro stany, které následně přivážejí. Balíme malé, stavíme velké. Oběd a největší vedro trávíme v táboře, někteří v moři. K večeru vyjíždíme do Nikopolis. Jdeme k jezeru plnému želv. Voda je hluboká a plná bahna, nevrháme se do ní a jen z povzdálí pozorujeme. Procházíme louku plnou orchidejí, přes kterou dojdeme k napájecímu korytu pro dobytek. Tam už na nás čekají zástupci řeckých obojživelníků, čolci a skokani. Vzhledem k tomu, že slunce pomalu zapadalo a zřejmě se tak změnilo barevné spektrum, nikdo z nás nedokázal řádně zaostřit a milé obojživelníky vyfotografovat.

Poučení, příště musíme vyrazit dříve. Odjíždíme do tábora a plánujeme, že se sem zítra ráno opět vrátíme. A vy, milí čtenáři také, ale až v příštím čísle.