Příprava na zkoušky

Toto je malý návod pro majitele loveckých psů. Jako vzor jsem si vzala své plemeno bulterier a mezinárodní zkoušky, kterých se už asi 10 let zúčastňujeme. Moji psi získali již mnohokrát titul CACT.

Slídění
Pes samostatně prohledává revír před vámi, pobíhá bez povelu nebo na mírný povel vpravo a vlevo, nejlépe v osmičkách. Minimální vzdálenost je dostřel brokové zbraně. Bulík bohužel slídí řadu let na krátkou vzdálenost. Je třeba ho neodvolávat, když se náhodou sám vydá dále než 50 m. Pokud nechce chodit, je vhodné schovat do terénu vlečku (kůži vycpanou, sušenou, špárek, bažanta). Navádějte psa, aby zvěř našel na povel HLEDEJ nebo REVÍR nebo na nějaký váš vlastní povel. Postupně schovávejte zvěř dál a dál a navádějte psa na stranu, kde nic není a teprve potom na stranu, kde zvěř je. Vyhledání vždy hodně chvalte. Pokud pes opakovaně něco najde, slídí rád.
Narazí-li na zvěř, musí ji následovat. Nechte psa běžet, protože v první fázi by vás stejně nevnímal a nepřišel. Aby jste splnili disciplínu poslušnost, je třeba, aby přišel. Proto počkám, až se unaví, vzpamatuje a pak hvízdnu nebo zavolám. Nepřivolávejte psa, když vidíte, že plný nadšení sleduje zvěř.

Chování po výstřelu
Zkouší se při slídění. Rozhodčí, který jde s vámi vystřelí. Pes by neměl nijak reagovat, ani strachem, ani agresivitou. Může zpozornět a očekávat střelenou zvěř.

• lovecký výcvik ve stáří 5 týdnů

Odložení
Na volno položíte psa pod strom a odejdete, aby vás neviděl. Po 5 minutách se pro něj vrátíte.
Na řemeni uvážete psa pod strom za konec stopovacího řemene! Řemen leží stočený vedle psa. Pokud se pes vzdálí na dosah řemene, ale neškube s ním a nekouše ho, zkouškou ještě projdete.

Návod na výcvik povelu „zůstaň“ a „zůstaň místo“
Na každé procházce musí můj pes usednout a zůstat, vteřinu, minutu… . Potom ho obcházím a poskakuji kolem. Pokud se pohne, dostane ránu (velikost rány je úměrná věku a vycvičenosti psa) a musí se vrátit na místo. Pokud to udělá znovu, připnu ho na vodítko nebo je stále na vodítku, zavelím k noze a další část procházky absolvuje na vodítku. Dokud nesetrvá v klidu, není puštěn. Později pokládám psa u stromu. Zásadně velím „zůstaň místo“ tam, kde má čekat dlouho. „Zůstaň“ je jen krátké zastavení. Ale každý povel, který vydám, musím zrušit já. Nikoliv pes. Jinak si pes zvykne, že se z povelu „zůstaň“ sám zvedne.
Velký a stálý problém – máte psa a jdete z pokoje do kuchyně, chcete, aby pes zůstal v pokoji. Řeknete „zůstaň“, pes zůstane v pokoji, ale dělá si, co chce. Potom zavelíte při výcviku „zůstaň“ a nesmírně se divíte, že pes nesedí jako přibytý na místě! Jak ale může rozlišit, že venku je „zůstaň“ povel pro minutové sezení nebo ležení na místě, zatímco doma to znamená uhni, počkej tady a necpi se do dveří? Dělají to všichni. Každý, kdo za mnou přijede. Dokonce se pokouší říkat i mým psům „zůstaň“, když se přemísťují lidé. Vylítnu jako čert, upřímně to nesnáším. Je jedno, jestli řeknete psovi „máma“ a budete chtít, aby 5 minut ležel, ale je třeba jeho výkon jednoznačně označit, jasně, srozumitelně a nahlas vyslovit a trvat na jeho splnění.
Od psa začátečníka se nevzdaluji dál než krok dva, abych po něm skočila, jakmile se pohne. Reakce musí být okamžitá.
Chyba – majitel už podruhé odloží psa a pes se hýbe. Majitel hledí na mě a bezradně hýbe rameny. Je nutné být rychlý, skočit, vrátit psa na místo a zopakovat „zůstaň“. Nechtít hned první měsíc, aby pes vydržel sám na místě, zatímco vy jste 10 m daleko.

Stopa
Je to pobarvená stopa, dříve hovězí krví, nyní v evropské unii, vepřovou. Možná srnčí? Místo, kde začínáte, se nazývá nástřel. Je tam otřená zvěř, více krve a chlupy. Před stopou psa uklidním, následuje rituál oblékání. Buď nasazuji široký obojek nebo významně přepínám vodítko na stahovací řemen a oznamuji psovi, jdeme na barvu. U nástřelu ukážu krev a velím „barva“, „stopa“. Nikoliv „hledej“,“hledej“, to je povel pro slídění, pro běhání, kdy pes má sám vyhledávat. „Stopa“ znamená, tady čuchni a toho se drž a jdi tak dlouho, až to najdeš. Protože děláme i vlečky, tažení kůže nebo zvěře, kde jde taky o stopu, upřesňuji psovi, že tato stopa je „barva“. Protože kdyby náhodou přeběhl přes nástřel zajíc nebo přešlo prase, může jít po stopě „stopa prase“ nebo „stopa liška“ (já označuji zajíce jako liška, hezky se mi to říká). Takže mu zopakuji „stopa, barva“ a on jde. Pes musí rozvinout řemen a nejlépe i napnout. Neberte si desítku, protože pes je daleko a zamotává se do křoví. Pokud není nadšený stopař, desítku nerozvine. Stačí 6 metrů.
Nadšení pracanti vyrazí po barvě a nezkušený majitel za nimi, pes přeběhne stopu a ztratí orientaci. Od začátku učte psa pracovat pomalu, systematicky a nedovolte scházet ze stopy, vracejte ho, ovlivňujte řemenem. Nesmí letět – ztratí stopu.
Vyrazíme. Stopař napne řemen a já se do něj opřu a on taky. Takže mě táhne. Proto musí být zvyklý, že táhnutí v tomto případě neznamená omezení. Barva je na zemi vidět, kontrolujte si jak jdete. Po čase víte, zda svému psovi můžete věřit.
Začínám cvičit v osmi týdnech pár metrů dlouhé stopy. Ukazuji štěněti, kde je barva a opakuji „barva“. Jak najde kůži, společně se radujeme a hrajeme si s ní. Nesmí ji žrát. jen nosit. Jak začne žrát kůži, okamžitě mu ji vezmu s povelem nežer. Není to fuj, protože on tu kůži musí uchopit, nesmí jen žrát. Pokud má pes tendenci kůži žrát, je ideální na konci stopy utíkat tak rychle, že nemá čas žvýknout. Utíkáme, utíkáme, když je ode mě na délku vodítka, zavelím „aport“, dostanu psa k sobě, nechám přesednout a vyměním aport za něco jiného dobrého. Chválím!

Chování u zvěře
Když pes najde srnku, neměl by se bát, neměl by ji žrát. Stává se, že někteří psi mají tendenci zvěř načínat. Musíte být tak rychlí, že doběhnete rychle a nacvičíte jiný povel u zvěře, třeba lehni nebo štěkej. Mně se to nestává. Moji psi jsou zvyklí aportovat, takže většinou chtějí uchopit a dovléci mi ji. Anebo se trochu zarazí, protože někteří ji vidí na zkouškách poprvé v životě. Je velká proti kůži.
Poslušnost se hodnotí po celou dobu zkoušek. Jak pes na vás reaguje, jak se přemísťujete… .

Vodění na řemeni
Je to chůze u nohy mezi stromy. Vodítko máte přes rameno a ruce za zády nebo v kapse, nedotýkáte se vodítka. Postupujete velmi pomalu. Pes jde vedle vaší levé nohy nebo za patami. Zastaví, když vy zastavíte, vyjde, když vyjdete.Vše bez jediného mluveného povelu.

Příprava: běžná chůze u nohy, střídání rychlostí. Jakmile je pes zvyklý vás táhnout, máte s touto disciplínou problémy. Na výcvik používám vždy stahovák. Neexistuje argument: a nebude se škrtit? Musí chodit tak, aby se neškrtil. Stahovák není obojek na škrcení, ale na výcvik a výchovu psa. Funguje tak, že škubnete a povolíte, takže pes není škrcen, je jen napomínán. Jestliže máte tvrďáka psa, vy jste měkcí a necháte ho vléci vás i na stahováku (bez opakovaného škubnutí zavelím „pomalu“ nebo „k noze“, povolím), zakládáte mu na chronický zánět průdušnice. Dospělý pes pak kašle a chrchlá při sebemenším dotyku průdušnice. Anebo mu koupíte postroj a jste 12–15 let otroky svého psa s jednou svalnatou rukou.

Pokud nestačí škubnout, vezmu do pravé ruky vodítko a točím s ním kruhy před pochodujícím psem u mé levé nohy. Když pes jde rychle, vodítko mám stočené v kruhu a prásknu přes nos. Můžete mít i proutek. Ale hlavně musíte být důslední. Za žádných okolností, nikde a nikdy vás pes nepovleče! Své psy můžu vést na niti… . Toto je počáteční návod.