Jak se krmí pohrobek

Můj manžel se věnuje chovu koz již pěknou řádku let a tak mnohé jeho svěřenkyně již dosahují pomalu věku kozích babiček. Letos na podzim se rozhodl desetileté kozy z chovu vyřadit. 

Narození kozlíka

Když měla být poražena tříbarevná, rovněž desetiletá Blažena, byla jsem z toho docela naměkko. Tahle koza měla jméno a narodila se u nás. Nakonec jsem jí vyprosila milost a tak Blažena zůstala. V půli února byla již ve vysokém stupni březosti, když najednou přestala přijímat potravu, ležena na slámě a její velké hnědé oči byly najednou velice smutné. „Porod to není, ta má zácpu,“ konstatoval manžel. Uvařila jsem tedy odpovídající čaj, připravila glycerinové čípky a léčebný proces s kozou začal. Zepředu jsem do ní rvala čaj v kojenecké láhvi a zezadu glycerinové čípky. Pak jsme se pokoušeli kozu postavit, ale marně. Nakonec jsem stolici vybavila z kozy ručně. Blaženě se však vůbec neulevilo, večer vypadala ještě mnohem hůře než ráno. Druhý den to bylo ještě mnohem horší. Koza ležela natažená, pomalu v ní vyhasínal život a vedle ní na slámě leželo mrtvé kůzle. Navlékla jsem si znovu rukavice, sáhla a vytáhla další kůzle obalené placentou. Tohle bylo kupodivu živé a i dosti silné. Po osušení se ukázalo, že je to kozlík. Žádná další koza malého sirotečka přijmout nechtěla, naopak do něj neustále trkaly a odháněly ho od svých potomků. Nakonec byl kozlíček ubytován v průjezdu v krabici od televize. Zpočátku manžel oddojil mléko od jiné kozy, nalil do kojenecké lahve a tím kozlíka nakrmil. 

Přechod z láhve na zelené krmení

Sát se naučil, jak dokazuje fotografie, na jedničku. Později dostával malý Míša, jak ho pojmenovala dcera, sušené mléko. Pohled na sající kůzle zuřivě mrskající ocáskem byl vskutku legrační. Míša rostl a rostl, ale do chléva mezi ostatní se vrátit nemohl. Kozy ho odháněly a jeho vlastní otec, kozel Bobeš, ho nabral na rohy a několikrát dokola s ním oběhl chlívek. Situace v průjezdu a následné krmení v kuchyni už bylo také neúnosné. A tak manžel nakonec musel Míšovi vybudovat ve chlévě samostatnou kóji, aby k němu nemohl ani jeho otec, ani tety kozy. Ostatní kůzlata dávno konzumovala trávu, jen Míša o ni nejevil absolutně žádný zájem. Láhev se sušeným mlékem měla pro něj nevýslovné kouzlo. Pak k němu začalo prolézat jiné kůzle a od něho se i Míša nakonec naučil konzumovat zelené krmení. Tak konečně přestal být závislý na láhvi.

Kozlík je velice krotký a přítulný, neustále chodí za členy rodiny. Má naplánovanou skvělou budoucnost, neskončí na pekáči, ale bude vykastrován a ponechán jako rodinný mazlíček.