K mému velkému překvapení jsem zjistila, že spousta lidí neví, co je to canisterapie. Kdybychom vyšli z přímého překladu, tak canis je latinsky pes a terapie je léčba. Jde tedy v podstatě o léčbu psem, samozřejmě přítomností a chováním psa, ne využíváním některých jeho tkání a orgánů.
Ke canisterapii se používají psi všech plemen i kříženci. Rozhodující je pouze povaha. Pes musí být přátelský, klidný a vyrovnaný, poslušný a tolerantní k projevům např. postižených dětí. Musí snášet křik, štípání, tahání za ocas, sahání do uší. Psi pracují se svým majitelem ve skupině dětí nebo důchodců. Někdy pracuje více psů pohromadě. Postižené děti tak poznávají kus živé přírody, mohou si na ni sáhnout. Mají blízko sebe měkkého, teploučkého živého tvora a cítí jeho lásku. Já osobně se domnívám, že u psů a dětí, zejména postižených, je více vyvinuto mimosmyslové vnímání. Jinak by pes asi nepochopil, že někdy i hrubší zacházení nebo poznávání jeho těla je v dobrém úmyslu. Pro děti se pes zase stává bližším partnerem než člověk a spousta nemocných, nepohyblivých dětí se poprvé usměje právě na psa, nebo poprvé natáhne ručičku po svém psím kamarádovi. Děti na psech cvičí. Kladou na ně ruce a nohy a rozvíjejí svoje tělíčko v přímém kontaktu se psem nebo na psovi.
Obdobně velký význam mají návštěvy v domovech důchodců. Staří lidé již nemají v životě tolik radosti a rozptýlení a přítomnost psa je milým vzrušením. Psi se umí pohybovat mezi lidmi, stolky, invalidními vozíky, mezi lidmi chodícími o berlích. Důchodci se s nimi mazlí, krmí je, mohou jít společně na procházku, házet pejskům hračky.
Je úplně jedno, zda dětský klient nebo klient v domově důchodců se psem aktivně pracuje nebo se jen dívá a hladí. Důležité je, aby byl na chvíli spokojený, snad i šťastný, že je u něj živá bytost, která ho má ráda a že je tam jen kvůli němu.
Pro majitele canisterapeutického psa je tato činnost časově náročná. Ústavy se většinou navštěvují pravidelně. Mimo návštěvy pes musí opakovat poslušnost a být ve výborném zdravotním stavu.
Mám chovatelskou stanici anglických bulteriérů. Protože spousta lidí čte jen úmyslně upravené články v novinách nebo naslouchá pouze médiím, místo aby si přečetli standard plemene, jsou překvapeni, že toto plemeno může provádět canisterapii. Ve standardu je přímo uvedeno, že pes se vyznačuje láskou k dětem a k lidem a agresivní se vyřazují z chovu. U tohoto plemene není problém chodit mezi lidi. Stačí jen usměrnit jeho temperament. Bulteriér se z lásky k pánovi naučí všechno a proto může být psem i hlídacím, služebním (psi mají služební i záchranářské zkoušky), loveckým (nejčastější využití), canisterapeutickým, případně společenským.
Nejvíce canisterapeutických psů je mezi retrívry, ostatními koliemi, mopsi, kříženci aj. Kdo by měl o canisterapii zájem, jak se svým psem nebo pro své dítě nebo rodiče, obraťte se na výbor canisterapeutické společnosti v JM kraji:
p. Dráždilová, p. Petrášová 05/ 45 22 01 95, p. Müllerová 05/45 22 91 81.