ZOO – Obchod U kolouška: Sůl života

Znovu jsme se vrátili na výsluní. Teď jsme ale museli začít pečlivěji vážit každý náš krok a lépe hospodařit se svým časem. Nebylo to totiž jednoduché, starat se zároveň o chod obchodu i o rozsáhlou chovnou stanici. Navíc se nám do domu zas vrátil Vašík, který také vyžadoval pozornost a v mnoha směrech připomínal opravdové dítě.

Odchov sedmi kusů Varanus prasinus

Vstával jsem každý den ráno kolem sedmé a poté co jsem vyprovodil Haničku do obchodu, nasnídal se a okoukl vystavená zvířata, už jsem mazal do garáže pro Fábii, abych pak, s Vašíkem v dětské autosedačce, putoval do třináct kilometrů vzdáleného Ročova. Každý den, od pondělí do neděle stále to stejné. Každý den vyměnit v padesáti ubikacích vodu, padesátkrát odstranit trus a zbytky potravy, padesátkrát porosit a otřít čelní skla, padesátkrát denně, třistapadesátkrát týdně, krok za krokem jako stroj. Vyčistit tři desítky nádrží krmných živočichů. Od osmi do jedenácti hodin. Pak jsem si zpravidla dopřál krátkou pauzu na kávu a z polstrovaného křesla pyšným zrakem sledoval tu nádheru neskonalé různorodosti tvarů a forem a dokonalosti přírody.
Když mne před dvanáctou začínal přemáhat spánek, vyskočil jsem znovu na nohy a věnoval se krmení. To mi zabíralo většinou tak hodinu až dvě, podle individuální potřeby našich svěřenců. Malá siesta a ve tři už jsem byl zas se svou milovanou Haničkou. Pozdní oběd a odpolední procházku vystřídal kolem páté můj věrný počítač. Jemu jsem byl totiž ve svém bytě povinován každodenní normou nejméně pětiset napsaných slov, klauzurou kterou jsem na sebe dobrovolně uvalil již v dobách mládí.
Vypadá to spíš jako galeje, než jako krásný život milovníka zvířat, ale to je právě to, co činí život naplněným, koření, které vám nedovolí poznat nudu či marnost, nebo přemýšlet o smyslu života jako takového. Váš život totiž smysl má, a to je to nejdůležitější.
K Haničce jsem se vracel kolem osmé večer. Někdy dokonce o hodně později. To záleželo na múzách a mojí momentální schopnosti skládat slova do ucelených celků. Někdy jsem vrhal text na papír jako o závod a udiven byl svou vlastní literární potencí, jindy ze sebe v potu tváře vydoloval pouhý odstavec. Jednou to bylo osmnáct set slov za večer, jindy pouhé dvě stovky. Průměr však musel být roven plánovanému předsevzetí stůj co stůj. V tomto směru jsem byl nekompromisní.
Psal jsem populárně naučné články a redakčně zpracovával práce jiných autorů. Konstruoval povídky do novin a ženských časopisů, vedle nichž jsem tvořil vážnou prózu, kterou bohužel nikdo nechtěl uveřejnit. Vrhal jsem na papír, respektive do paměti počítače, stejně tak o mnoho prodejnější erotiku, jako humorné příběhy ze života. Miloval jsem to. V těch okamžicích jsem pozbýval své identity a prožíval život svých postav, byl co chvíli někdo jiný a po hodinách práce se zvířaty odpočíval pozorujíce pod přivřenými víčky tu směs života a fantazie. Tehdy jsem si připadal jako král.
No a pak jsem se vracel zpátky ke své milé a milované přítelkyni, abych spočinul v její náruči a své erotické představy se pokoušel uskutečňovat, alespoň do té míry, do jaké mi to nezbedná příroda mohla dovolit. Bylo to pro mne všechno, od svítání do pozdní noci, naplněním života, který jsem vždycky chtěl žít. Byl jsem opravdově šťastný.
Ale nesmíte si na druhou stranu myslet, že všechno musí jít podle vaší režie, že se vám všechno musí a bude dařit, to tedy určitě ne. Neúspěchy však k životu patří stejně jako štěstí. I ony jsou jen pouhopouhou zkušeností a jako takové je člověk musí brát.
Jaké například bylo mé zděšení, když jsem jednoho rána dorazil do klášterního sklepení a dva ze svých oblíbených teju žakruarů našel mrtvé. Dodnes nevím, jak se to stalo. Obývali ve dvou párech ubikaci o podlahové ploše šesti metrů čtverečních a vždy se snášeli velmi dobře. Nechápal jsem to, ale obě samice zde ležely ztuhlé přede mnou.
Na straně druhé se mi ovšem přibližně v téže době podařilo odchovat sedm kusů Varanus prasinus, nádherně smaragdově zelených varanů z Nové Guineji. Tak už to na světě chodí.

Bazilišci a návrat černého Petra

Všechno fungovalo jako na drátkách a blížily se vánoce. Je to období roku, které má jistojistě každý rád, chovatelé tropických plazů ovšem nejraději. Je to doba, kdy se zakládá na potomstvo příštího roku. Je to období páření.
Po předchozím asi měsíčním poklesu nočních teplot na dvacet a denních na nějakých šestadvacet stupňů Celsia, jsem se vrátil k hodnotám tropických oblastí. Nastavil jsem vyhřívání tak, aby se přes den pohybovala teplota mezi osmadvaceti až třiceti a v noci kolem čtyřiadvaceti. Pak jsem přemístil samce k samicím.
V ubikacích hroznýšů už docházelo k soubojům samců, kteří bojovali o partnerky, v nádržích krajt pak probíhalo páření. Ani varani druhu Varanus gouldi hornii, Varanus prasinus a Varanus timorensis nezůstávali v té bohulibé činnosti pozadu a dokonce i velká skupina agam náležejících k druhu Hydrosaurus pustulatus začala projevovat zvýšenou aktivitu. Byl jsem nadšený.
„Proboha, vždyť ji zabije,“ vyjevila se Hanička, jež byla v chovné stanici se mnou a pozorovala námluvy právě těchto agam. Jsou to taková robustní zvířata s ohromnými hřbetními a hlavně ocasními hřebeny. Celkově měří obvykle kolem jednoho metru a protože se v zarostlém teráriu vždycky vyvalují na silné větvi nad vodou, vypadají opravdu majestátně.
„Neboj, to je u nich normální,“ snažil jsem se rozptýlit její obavy a díval se, jak samec drží v mělkém bazénku samičku za zátylek a divoce s ní lomcuje. Byl to takový jeho projev nezřízené lásky, dotlouct ji až do postele.
„Chudinka, už má kůži na krku celou rozkousanou,“ litovala ji Hanička.
„To se jí brzo zahojí. Ona by ho jinak ani nepřijala, víš.“
Přikývla a raději se přesunula k teráriu bazilišků: „Hele, tady už máš vajíčka.“
„Jak, máš, snad máme,“ ohradil jsem se , ale pak mi došlo, že stojí u bazilišků druhu Basiliscus basiliscus a ohnutý nad kbelíkem s namočeným lignocelem jsem dodal: „Ne, to nejsou vejce.“
„Ale jsou,“ trvala na svém Hanka.
Postavil jsem se a zamířil k ní: „To nemůžou bejt vejce, protože tady u těch máme jen tři samice. Musím sehnat samce co nejdřív, jinak … .“ Pak jsem si ale všiml samičky, která cosi kutila pod kořenem v zadní části nádrže.