Želva ostnitá (Heosemys spinosa)
Želva ostnitá (Heosemys spinosa), anglicky Spiny Hill Turtle, německy Stachel Erdschildkröte, patří do čeledi Bataguridae (starší synonymum Geoemydidae, dříve též Batagurinae jako podčeleď čeledi Emydidae). Tato morfologicky pozoruhodná želva má v jihovýchodní Asii zdánlivě rozsáhlé geografické rozšíření. Areál, který obývá, je však roztříštěn, nepočetné populace přežívají v malých izolovaných oblastech v Myanmaru (Barma), Thajsku, Malajsii, Sumatře, Indonésii, Singapuru a na Filipínách. Zde se vzácně vyskytuje ve stinných nížinných i horských pralesích až do výšky 900 m n. m. O něco častěji ji objeví zemědělci v zavodněných rýžových polích.
Potravní spektrum této želvy v přírodě je velmi široké a příliš se neliší od ostatních druhů rodu Heosemys i dalších jihoasijských semiakvatických želv. Dává přednost zelené potravě, nejrůznějším plodům pralesa a také živočišné složce v podobě bezobratlých živočichů, které hledá ve vlhkém podloží pralesa. Byla pozorována, jak s chutí požírá měkkýše i různé druhy hub. Většina jedinců se chová klidně až ostýchavě, bez náznaku agresivity. Mláďata tráví většinu času na souši, kdežto dospělé želvy často vyhledávají vodu. Přes den jsou ukryté ve vrstvě listí a rostlinách, odkud obvykle brzy ráno, když je ještě rosa, vychází hledat potravu.
Popis
V nedávné době se importovala převážně mláďata, která upoutala na první pohled velmi atraktivním vzhledem i barvou. Mají plochý, žlutý až oranžovo – hnědý krunýř, jehož středem se táhne výrazný kýl o něco světlejší, než jak je zbarvena větší část karapaxu. Na tomto kýlu, stejně jako ve středu každého bočního štítku (costalia), se nachází malý osten. Na první pohled však na mláďatech upoutají okrajové štítky (marginalia), které vybíhají do ostrých ostnů – paprsků, takže při pohledu na krunýř můžeme nabýt dojmu, že sledujeme pohybující se sluníčko. Podobné trny po obvodu krunýře můžeme spatřit např. u mladých želv druhu Kinixys homeana, nebo u mláďat častěji chované želvy Geoemyda spengleri.
Měkké části těla jsou hnědé, přitom boky hlavy i některé části na končetinách a na ocase mohou být růžové nebo až karmínově červené. Během dospívání se karapax zužuje, trnitost se postupně zmenšuje. Zřetelné ostny zůstávají u dospělých jedinců jen na zadních okrajových štítcích. Rovněž tak červené zbarvení šupin ztrácí na intenzitě.
Dorůstá velikosti do 20–24 cm, podle některých údajů snad až 30 cm.
Chov v lidské péči
Je velmi důležité vytvořit co možná nejpřírodnější prostředí při chovu v lidské péči. Větší terárium by mělo mít dobře čistitelný, mělčí bazén o nestejné hloubce v rozmezí 5–10 cm. Jako substrát je možné použití vyšší vrstvy (15–25 cm) rašeliny, rašeliníku, mulčovací kůry a podobně. Použité materiály musí dobře udržovat potřebnou vlhkost. Někteří chovatelé těchto želv pokládají na povrch, nebo jen na část, ještě vrstvu listí nebo říčního štěrku. Všechny použité kombinace musí hlavně vyhovovat želvám a také se zde promítne zkušenost chovatele, velikost a vybavení celé ubikace i počet chovaných želv. Značnou pozornost věnujeme pravidelnému zvlhčování substrátu, přičemž ve větších chovných teráriích lze využívat automatického rosícího zařízení.
Důležité také je, aby želvy mohly využívat nejrůznější úkryty např. z kořenů, umělých rostlin nebo přímo člověkem vytvořené ukrývací boxy. Svůj význam mají v teráriu i živé rostliny, které napomáhají udržovat potřebnou vyšší vlhkost vzduchu. Praktičtější je umístit je mimo dosah želv. Přestože jejich hlavní aktivita směřuje do večerních a nočních hodin, je možné nad malou část povrchu umístit slabší výhřevnou žárovku. Denní teplota v prostoru terária s dospělými jedinci může být v rozmezí 23–28 °C s tím, že želvy mají možnost přemístit se z chladnějšího místa na teplejší a naopak. V noci teplota klesá na 18–22 °C. Podle některých informací dobře prospívají během letních měsíců v našich klimatických poměrech ve velkých, venkovních výbězích, zarostlých křovím a vybavených mělkým bazénem s čistou, chladnější vodou.
Želvy ostnité krmíme 2× až 3× týdně. Většina jedinců je všežravých. Přijímají směs z nakrájených kousků zeleniny, ovoce a zelených rostlin (rajčat, okurek, cuket, melounů, banánů, kiwi, ananasů, hrušek, broskví, salátu, čínského zelí, listů a květů smetánky lékařské, jetele atd. …), ale i živočišnou potravu (žížaly, šneky, slimáky, larvy Zophobas a holata myší a potkanů). Osobně mě překvapilo, jaký enormní zájem vyvolal jeden menší hřib žlutomasý (Boletus chrysenteron), známý pod jménem babka, kterého jsem na zkoušku želvám ostnitým předložil. Za pár minut zmizel v jejich žaludku jak klobouk, tak i noha houby.
Při délce asi 12–15 cm a hmotnosti 500–600 g je již možné odlišit samce od samice podle delšího ocasu a konkávního plastronu. Mláďata dlouhá 6–7 cm měřila po šesti letech chovu, v době opakovaných kopulačních projevů 19,5 cm při hmotnosti 1025 g (samec) a 17,0–18,5 cm při hmotnosti 855–980 g (samice). V chovu v lidské péči bylo páření pozorováno nejčastěji během prosince až února, přičemž stimulující účinek na chování samců měl přímý postřik vodou. Sám jsem měl možnost sledovat páření na přelomu července a srpna. Ke kopulacím docházelo po předchozím silném porosení celé ubikace a současném růstu denních i nočních teplot o 5–7 °C. Samci byli deštěm tak vzrušeni, že začali samice honit po teráriu, až se jim je podařilo nasměrovat do bazénu s vodou, kde docházelo ke kopulacím. Páření zatím ke snůškám nevedlo. Podle dostupných informací mají samice 2–3 snůšky za rok. Snůšku tvoří 1 až 2 vejce. Jako jeden z ojedinělých úspěšných pokusů o rozmnožení této želvy je uváděn odchov Zoo Atlanta (USA) z roku 1991. Vejce byla inkubována 35 dnů při teplotě 28–30 °C a po zbytek doby použili teplotu 26–28 °C. Celková doba inkubace dosáhla 106 dnů. V Evropě se poprvé tuto pozoruhodnou želvu podařilo rozmnožit až v prosinci 2004 v proslulé Jersey Zoo, kde se po 142 dnech narodila dvě mláďata. Použité rozdílné teploty během inkubace jsou interpretovány tak, že některé druhy želv z čeledi Bataguridae kladou vejce, jejich vývoj prochází diapauzou, která může souviset s obdobím dešťů a sucha a tím dochází i k určitým teplotním výkyvům.
Veterinární problémy
Většina současné evropské populace želvy ostnité pochází ze zabavené zásilky želv v Hongkongu. Tehdy, v prosinci 2001, zadržely čínští celníci loď plující z Macaa, na jejíž palubě objevili téměř 10000 želv 12 druhů, určených pro čínský obchod s želvím masem. Z tohoto počtu bylo do Evropy importováno za přispění Svazu pro záchranu želv (Turtle Survival Alliance, TSA) a Evropské asociace Zoo a akvárií (EAZA) 283 jedinců, které EAZA rozdělila mezi 25 spolupracujících zoo z devíti zemí a 5 soukromým chovatelům. Mortalita byla velmi vysoká, dosáhla 60 %.
Velká část zkonfiskovaných želv v Hongkongu se nacházela v kritickém stavu, způsobeném především dysfunkcí zažívacího traktu po dlouhém hladovění, primárně spojenou se stresem a dehydratací. Dlouhotrvající stres a neschopnost želv adaptovat se na nové prostředí způsobil anorexii. Právě u želv ostnitých se symptomy nechutenství projevily měrou vrchovatou. Za této situace se nabízí dvě možnosti, jak pomoci takto postiženým želvám. Při volbě první možnosti je nezbytná spolupráce s veterinárním lékařem. Cílem léčby je stabilizace vodního režimu a povzbuzení perfuze ledvin. Podává se perorálně Ringerův roztok v dávce 20–40 ml na kilogram živé hmotnosti. Chuť k jídlu se stimuluje injekcemi vitaminu B-komplex (0,25–0,50 mg/kg ž. h.) a žaludeční sondou podávaným hovězím sérem Boviserin (2 ml/kg ž. h.). Vzhledem ke značnému vyhladovění želv se v mnoha případech přistupuje k nucenému krmení sondou. Pokud želvy nežerou již delší dobu, je jejich trávicí soustava oslabená a nesnese přirozenou potravu. Takoví jedinci pak dostávají lehce stravitelnou potravu, v podobě kojenecké výživy. Ze začátku s převahou zeleniny, postupně se zvyšuje podíl bílkovinných složek. Dávky se pohybují v rozmezí 10–15 ml/kg ž. h. Jak je z popisu zřejmé, jde jen o orientační postup, který veterinář, nejlépe specialista na plazy, může upravit a doplnit podle svých zkušeností a znalostí do ještě optimálnější podoby. U tohoto, na první pohled logického postupu, musím upozornit na jeden zásadní poznatek z mé vlastní chovatelské praxe a který nemohu v této souvislosti opomenout. Nucené krmení je pro takto silně oslabená zvířata maximálně stresující záležitost. Vyčerpané želvy s posledním zbytkem sil zatahují do krunýře hlavu, která jde jen stěží vytáhnout. Častým výsledkem je pak totální kolaps organismu a následný brzký úhyn.
Druhou možností je vytvořit pro takto postižené želvy co možná nejpřirozenější prostředí s mělkým bazénem, živými rostlinami a vysokou vzdušnou vlhkostí. Umělé krmení se neprovádí a samotná manipulace se želvami se omezí na minimum. Souhrn stresových situací tak bude zanedbatelný. Denně se želvám předkládá co nejširší spektrum rostlinného i živočišného krmení. Adaptace na nové prostředí tak proběhne rychleji a ve svém důsledku u většiny případů může znamenat překonání anorexie.
Závěr
V 18 evropských zoo žije v současné době 21 samců, 33 samic a 10 jedinců neznámého pohlaví. Nejpočetnější chovné skupiny jsou v Zoo Rotterdam (2,5), Whipsnade (3,3), Jersey (2,4,2), Chester (2,4) a v Zoo Ostrava (2,4). V českých zoo jsou mimo Ostravy nejvýznamnější dvě skupiny a to pražská (1,3) a brněnská (1,3).
Želva ostnitá (Heosemys spinosa) je vedena v Červeném seznamu (Red Data List) IUCN jako ohrožená (endangered). Je rovněž zahrnuta v druhé příloze tzv. Washingtonské konvence (Cites II). Komise pro Evropské záchovné programy, která je orgánem EAZA (Evropská asociace Zoo a akvárií) v roce 2002 oficiálně ustanovila pro želvu ostnitou plemennou knihu (ESB). Jejím vedením byl pověřen Eric Ruivo ze Zoo Lisabon v Portugalsku.
Literatura:
Herman, D. W., 1993: Reproduction and management of the Southeast Asian spiny turtle (Heosemys spinosa) in captivity. Herpetol. Natur. Hist. 1 (1): 97-100.
Hiddinga, B., 2002: EAZA in action for Asian turtles. EAZA News, 38: 18–19.
Lobo, J. Ruivo, E., 2002: European Studbook for the Spring Hill Turtle, Heosemys spinosa (Gray 1831). 1st edition, Lisbon Zoological Garden, 156 pp.
Rehák, I., 2005: Želvy z Hongkongu po třech letech. Akvárium terárium, Praha, 48 (1–2): 48–53.
