Hýl škraboškový - Pyrrhula e. erythaca

Jeho domovinou je východní Himaláj a západní Čína. Obývá lesy a prostory s křovinami ve výškách od 2500 do 4100 m. Svým chováním, velikostí i hlasem je podobný našemu hýlu obecnému. Autor článku H. J. Bösda (Gef. Welt 7/2001) získal pár hýlů škraboškových ze zoologického obchodu na jaře 1999. Ptáci si v nových podmínkách rychle zvykli.

Charakteristika

Jsou to ptáci velice aktivní a pohybliví. Aby mohli náležitě rozvinout své vlastnosti, umístil je do zastřešené zahradní voliéry o rozměrech 2,5×3 m. Voliéra je vybavená borovými větvemi a větvemi kručinky barvířské (Genista tinctoria). Kručinka je polokeř s beztrnnými větvemi. Listy jsou téměř přisedlé, s palisty. Květy žluté barvy jsou uspořádány v hroznech. Plod je lysý lusk. Roste hojně v nižších polohách na křovinatých stráních a při okraji lesů. Hýlové mají velký sociální cit. Kdykoliv jeden partner z párů přelétne do vnitřní voliéry, druhý ho ihned následuje.

Můj chov

Nový pár hýlů byl prvním z osazenstva voliéry, který se připravoval stavět hnízdo. Jako stavivo chovatel připravil kokosová a sisalová vlákna, suché trávy a mech, které byly položeny na zemi. K hnízdění ale v tomto roce (1999) nedošlo. Teprve na jaře 2000 objevil B. v borovém houští ve výšce asi 1,20 m hnízdo postavené ze sisalových vláken. Bylo v něm první vajíčko. Snůška obnášela čtyři vejce a byla zahřívána pouze samičkou. Třináctý den samička snůšku opustila a vejce vyházela. Všechna byla neoplozená. 13. 6. začala samička ze starého hnízda vytahovat stavivo, létala s ním na bidlo, kde ji sameček pojímal. Potom se stavivem létala do borového houští, kde si stavěla hnízdo. Chovatel zjistil, že hnízdo má velice řídké stěny, což nebylo pro úspěšné hnízdění dobré. Nová snůška obnášela opět čtyři vejce a samička je zahřívala dvanáct dnů, kdy se vylíhla nejprve dvě mláďata a o den později další dvě. Mláďata měla masobarvou kůži, na hlavě a na zádech černé chmýří. Třetí den vyhodila samička z hnízda dvě posledně vylíhnutá mláďata. Jelikož ještě byla živá a teplá, vrátil je chovatel zpět do hnízda. Samice je sice přijala a zahřívala, ale zakrátko vyhodila z hnízda všechna čtyři mláďata. Hnízdo bylo velmi narušené a proto chovatel zhotovil sám pevné hnízdo, které umístil na původní místo. Samičce tento zásah nevadil, hned se do hnízda vrátila a mladé nakrmila. Samička trus mladých požírala. Zdálo se, že nyní už bude hnízdění probíhat bez problémů, ale nebylo tomu tak. Samice vyhodila nejdříve dvě mláďata a potom zbývající dvě. Tato dvě poslední byla ještě živá. Chovatel opět zpevnil a upravil hnízdo a dal do něho mláďata. Samice se na hnízdo vrátila, mladé zahřívala a krmila velmi spolehlivě. Tato dvě mláďata opustila hnízdo po uplynutí 18 dnů. Od tohoto okamžiku byla krmena především samcem, jen výjimečně také samicí. Mláďata nebyla ještě dostatečně opeřená a zdržovala se ponejvíce na zemi. O čtyři dny později jedno z mladých uhynulo. Zbylo jediné mládě, které bylo dochováno k samostatnosti.

Krmení

Hýly krmíme kvalitní směsí pro lesní ptáky, jak ji prodávají v zooobchodem a přidáváme ještě slunečnici. Podle ročního období dáváme všechno, co nabízí příroda. Na jaře nosíme do voliéry různé větve s pupeny, které hýlové rádi uštipují. Ze zeleného krmení je nejvíce oblíbený žabinec ptačinec, také smetánka lékařská a pastuší tobolka. Červené jahody vezmou ochotně. V pozdním létu se doporučuje dávat různé bylinky a bobuloviny. K pokrytí nároků na živočišné krmení dáváme luční plankton, mravenčí kukly a moučné červy (právě svléknuté, světlé). Hýlové jsou ptáci zrnozobí, ale bez živočišného krmiva je odchov zcela vyloučený.

Použitá literatura: Gef. Welt 7/2001