Minizoo doma

Jsem jedním z těch, kteří od dětství mají rádi zvířata. A tak jsem si zřídil na dvorku, přímo pod okny nejobývanějšího pokoje, malou zvířecí společnost. Radost z vlastních odchovů je sice nenahraditelná, ale každý nemá takové možnosti, aby se mohl tomuto náročnému koníčku věnovat. Záměrem bylo chovat společně co nejvíce druhů zvířat. Vzhledem k velikosti plochy to nemohly být chovné páry, ale jen jednotliví představitelé. Další podmínka byla, abych se já a zejména moje vnoučata mohli po celý rok mezi zvířaty pohybovat, krmit je z ruky a hladit. Zvířata musela být při volném chovu zabezpečena, aby neutekla a neulétla, musela být zajištěna jejich ochrana před dravci, jak pernatými, tak chlupatými. Začal jsem skromně a potom deset roků doplňoval a experimentoval. Byly i ztráty, ale výsledek se dostavil. Plochu jsem ohraničil nízkým plotem, částečně osázel vhodnými rostlinami, v přední části udělal malé jezírko, v zadní části pak úkryty před deštěm a zimou. Tam jsou zvířata celý rok volně, na noc je nezavírám.

Malý prostor - malá zvířata

Prostor je malý (8×10 m) a proto jsem se musel zaměřit jen na malá zvířata, samozřejmě jsem zamítl páva, pštrosa apod., i když by byli atraktivnější. Začal jsem tedy obligátním morčetem. Aby mu nebyla v zimě zima, přidal jsem mu společníka, který ho bude zahřívat. Zvolil jsem šťastně zakrslého ruského králíčka. Je to kastrovaný sameček, velikostí i barvou stejný, takže návštěvníci, hlavně děti, si je pletou. Společný pelíšek mají v budce vystlané senem.
Dál už jsem se musel omezit jenom na jednotlivé představitele ptáků. Z estetických důvodů jsem volil samce. Tito, alespoň po většinu roku, mají krásný šat, než se po přepeření změní jejich vzhled na 0,1. Chovám „obyčejné“ ale osvědčené a krásné kačenky a bažanty. Žijí vedle sebe kačírci mandarinky, karolínky, zakrslé březňačky, poláka chocholačky a čilského hvízdáka. Pokud bych měl v hejnu kačenky nebo slepičky, byly by zdrojem neustálých bojů o jejich přízeň a mladých bych se asi stejně nedočkal. Z bažantů chovám kohoutky bažanta zlatého, červeného, žlutého a diamantového. Tito jsou největší okrasou tohoto koutku, ale jen asi 8 měsíců v roce. Zejména zlatí kohoutci se v době toku mezi sebou nelítostně perou. Musím vždy jednoho oddělit na zahradu, než začnou přepeřovat. Pak se za svůj stav asi stydí, sedí v koutku a dají pokoj. Přibližně v červenci je mohu dát opět spolu.

Polovina zahrady pro „užitečné ptáky“

Dalším chovancem je nenápadný kohoutek koroptve polní a orebice skalní, která mu dělá společnost. Je to výjimečná slepička, protože kohouti orebice jsou velmi agresivní a dokáží zlikvidovat i kačenku, což se mně už dvakrát stalo. Velmi vděčnými chovanci jsou japonské křepelky. Mám jich 5, ve všech vyšlechtěných barvách. Vydrží i v zimě venku, pokud se mají kde schovat v seně. Neustále běhají a seberou po ubikaci všechny zbytky. Mám 1 kohoutka a 4 slepičky. Někdy snesou i vajíčka, ale na ty mají zálusk bažanti a tak je musím hlídat. I když tito ptáci nezpívají, přesto je někdy veselo. Kohoutek koroptve čiřiká, kohoutek křepelky se naparuje a divně kokrhá, bažanti křičí a čilský hvízdák, jak se sluší jeho jménu, hvízdá. 
Do společnosti patří od začátku také fenka zlatého kokršpaněla. Od štěňátka vyrůstala mezi zvířátky a neublíží jim. Každé nové zvíře jí dám očichat a řeknu „nesmíš“, to stačí. Bydlím u lesa, přesto se žádný dravec mezi zvířátka neodváží, když tam vidí psa. Ulétnutí ptáků je sice možno řešit ustřižením letky na jednom křídle, ale to se mně vymstilo, když jsem zapomněl, že ptákovi po přepeření naroste nové křídlo a pak jen čeká na vhodnou příležitost. Sponky na křídlo jsou nespolehlivé a tak nechávám všechny ptáky raději preventivně kupírovat, i když je to částečně na vrub jejich kráse. U čilského hvízdáka jsem zjistil zajímavou věc, že je po celý rok v barevném šatě kačírka. Je to asi tím, že pochází z jižní polokoule. Dva holubníky jsem osadil našimi hodně chovanými krotkými holoubky. Je to párek bílých anglických pávíků a párek maličkých pražských rejdičů. Každý párek má své specifické vlastnosti, vyplývající už z jejich pojmenování a jsou vděčným objektem pro pozorování. Pravidelně vyvádí mladé a mně přidávají starost s jejich rozdáváním.
Z ekonomických důvodů a hlavně na přání manželky, vyhradil jsem polovinu zahrady s ovocnými stromy pro „užitečné ptáky“. I zde jsem si neodpustil zajímavé chovance. 6 zakrslých velsumek mám vyloženě na vajíčka. I když mám menší snůšku, chovám zde po 3 kusech slepičky vousáče antverpského, bantamky, anglické bojovnice a rousné zakrslé, všechny v různých zajímavých barvách. Hejno vodí pro zajímavost ochočený, samozřejmě kupírovaný divoký bažant obojkový. Pokud mám na dvorku naše nejmenší holoubky, pak na zahradě, kde nemusím šetřit místem, mám 4 páry velikých holubů – amerických kingů na holoubata pro vnoučata. Jeden pár bílý, modrý, červený a stříkaný. Tak alespoň částečně kompenzuji výlohy na krmení pro okrasná zvířata na dvoře.

Nejsem žádný specialista

Jak jsem vyřešil krmení? Základem jsou zásobníky s pšenicí. Přilepšuji prosem a slunečnicí. Dále pak zbytky z kuchyně a máčený chleba. Celý rok dávám vařené brambory se šrotem. Šrot nahrazuji sušeným chlebem, mletým na motorovém mlýnku vlastní výroby. S tímto krmením mně pomáhají hodní sousedé, kteří se tak zbavují zbytků. Přes celé léto dávám trávu ze zahrady, v zimě strouhanou řepu. Nekonečný boj s vrabci, kteří ujídali mým ptákům krmení, jsem vyřešil plechovými nášlapnými krmítky. Tato však znemožňovala krmení křepelek a holoubků, kteří jsou tak lehcí, že jejich váha neotevřela krmítko. Tak nechávám krmítka stále otevřená, boj proti vrabcům jsem vzdal a považuji je za další domácí ptáky. Navzdory prognozám o jejich vyhynutí, se u mě bohužel hojně množí.
Možná, že odborníci budou mít připomínky, že nepodávám vitamíny, granule apod., ale mým zvířátkům tato skladba vyhovuje. Úhyny z důvodu špatného krmení žádné nemám. Pravidelně každým rokem mě uhyne orebice na syngamosu, ale s tím už počítám.
Na zahradě mám ještě bazén asi 1×3×5 m s lekníny a v něm asi 20 zlatých a strakatých karasů. Krmím je jenom chlebem a úspěšně se množí. Před zamrznutím je vylovím a dám do sudů. Jeden je ve sklepě, kde je asi 10 stupňů a druhý v nevytápěné garáži. Tam sice voda částečně zmrzne a tak musím led odstraňovat mechanicky nebo dám nad hladinu žárovku. Nevzduchuji a ryby jsou tam 4–5 měsíců. Tu dobu je nekrmím a na jaře je pustím do bazénu. Z bazénu vodu vypouštím a rostliny v kýblech zazimuji ve sklepě. Všichni moji chovanci jsou nenároční, zvyklí na společné krmení. Nepřizpůsobivé jsem musel vyřadit, výběr druhů se ustálil, takže podle poslední inventury (bez rybiček) se starám přibližně o 50 zvířat. 

Nejsem žádný specialista ani člen žádné chovatelské organizace. Mám teď jako důchodce více času, a tak ho věnuji svému koníčku. Trocha práce s čištěním ubikací a sháněním krmení se mně mnohokrát vrátí. Pořizovací náklady byly jen na nákup mladých zvířat. Tímto příspěvkem jsem chtěl upozornit na to, že kdo má kolem sebe rád živou přírodu nemusí se specializovat jen na určitý druh zvířat, ale účelná pestrost může být nenahraditelným zdrojem radosti.