Mara stepní (Dolicholis patagonum) je hlodavec žijící v Patagonii, respektive na travnatých pláních a pampách střední a jižní Argentiny. Její stavy se zde však stále snižují.
Mara patří do čeledi morčatovitých. Jejím blízkým příbuzným je morče divoké, ale také kapybara. Délka těla Mary stepní je asi 70–80 cm, váha 5–7 kg. Při pohybu na pastvě připomíná kopytníky (končetiny jsou však zakončeny mohutnými drápy), při běhu připomíná zajíce (dokáže vyvinout rychlost až 80 km/hod.), v sedě připomíná klokana a vydává pískavé a mručivé zvuky jako morče. Mary se živí rozličnými rostlinami, v jejichž výběru jsou značně nenáročné. Minimální nároky mají rovněž na vodu. Dlouhou dobu vydrží bez pití, neboť jejich tělo dokáže hospodařit s vodou obsaženou v rostlinách. Jelikož marám po celý život dorůstají horní i dolní řezáky, musí si je obrušovat pojídáním tvrdých stébel. Stádečka mar, jejichž základem je zpravidla rodičovský pár, se nejčastěji zdržují v suchých nehostinných územích s velmi chudou vegetací. Ke svým úkrytům využívají mělké nory, různé převisy či opuštěná obydlí jiných savců (např. pásovců). Mary jsou aktivní ve dne, kdy se pasou nebo se vyhřívají na slunci, nataženy v typické poloze. Pohlavní dospělosti dosahují poměrně brzy, ve věku asi 4–6 měsíců. Dožívají se patnácti i více let. Samec se po celý život zdržuje v těsné blízkosti samičky proto, aby ji ochraňoval a proto, aby nepropásl příležitost k páření. Mara je schopná oplodnění jen dvakrát do roka a vždy jen několik hodin. Březost trvá asi 3 měsíce (80–93 dní). Ve vrhu jsou většinou dvě mláďata (1–3). Porod probíhá u mělké nory, kterou vyhrabe rodičovský pár těsně před porodem. Mláďata se rodí značně vyspělá a ihned zalézají do nory, kterou začínají okamžitě prohlubovat. Noru v období kojení – růstu neustále prohlubují (asi 3–4 měsíce). Rodiče za mláďaty do nory nezalézají. Samička přichází k noře pouze 1–2× za den, kdy mláďata nakojí. Několikrát za den mláďata opouštějí noru za doprovodu otce, pod jehož bedlivým dohledem se pasou. Mláďata mar se popásají již od prvních dnů života. Asi ve čtyřech měsících se osamostatňují, některá zůstávají s rodinou. Rodičovské páry zůstávají pohromadě po celý život, nikoliv pouze v období páření a péče o mláďata, jak je tomu u většiny savců.
Mara je pro svou nenáročnost oblíbeným chovancem zoologických zahrad po celém světě (u nás ZOO Děčín, Praha, Jihlava). V poslední době je chována v ČR i u několika soukromých chovatelů. Její chov není nikterak náročný. Potrava se v podstatě shoduje s potravou morčat. Nutností je celoroční dostatek sena, jako přídavek pak ovoce, zelenina, zrniny. Mary dobře snášejí i velmi chladné počasí a lze je chovat celoročně venku. Nutností je možnost úkrytu v přístřešku, neboť nesnášejí vlhko. Přiměřeně velký výběh musí být obehnán plotem nejméně 1,5 metru vysokým a zajištěným proti podhrabání. I v našich podmínkách mary rodí 2× ročně mláďata. Časné jarní vrhy (březen – duben) bývají problematické a jsou-li v době porodu nízké teploty, rodiče se o mláďata nestarají. Druhé vrhy (červen – srpen) bývají bez problémů. Ve vrhu jsou téměř vždy dvě mláďata. V době porodu se sameček, ale i ostatní samičky skupiny, drží v blízkosti rodící samičky. Často se stává, že mláďata kojí i druhá samice. Ve skupině mar je udržována hierarchie, v jejímž čele stojí většinou nejstarší samička a na jejím konci jsou nejmladší samečci. Za určitých podmínek lze Maru stepní chovat také jako „domácího mazlíčka“. Mláďata, která matka nepřijme (často první jarní vrhy) a jsou od prvních dnů v lidské péči (nám se je vždy bezproblémově podařilo odchovat na komerčně vyráběném mléce pro koťata), ztrácejí plachost a chovají se podobně jako morčata. I tento chov je však podmíněn přiměřeně velkým travnatým výběhem a určitou zkušeností chovatele.