Tohoto krásného a velmi často chovaného papouška snad není třeba dlouze představovat. Svým ušlechtilým postojem a krásou nutí nejednoho chovatele k tomu, aby si jej do svých voliér pořídil.
Alexandry jsem již před léty ve voliérách měl, ale mnoho se mi v jejich chovu nedařilo. Ačkoli jsem měl samce i samici, vůbec se k sobě neměli a kdykoli se samec k samici přiblížil, byl odměněn tvrdým útokem. Během delší doby se situace mezi partnery nelepšila, proto jsem tento druh ze svého chovu vyřadil.
Po čase mě však tito krasavci opět uchvátili a bez dlouhého otálení jsem si pořídil údajně starší pár, který již prý hnízdil. Brzy se dostavilo zklamání, protože samec na jaře uhynul. Byl jsem nucen urychleně sehnat samce nového, abych se pokusil zachránit právě začínající sezónu. Jak už to na jaře bývá, chovní ptáci téměř nejsou a tak jsem zakoupil alespoň mladý roční kus, údajně samce, aby samice příliš nestrádala samotou.
Tímto bylo jasné, že v této chovné sezóně se mláďat opět nedočkám. Držel jsem se však v naději, že se ptáci dají k sobě a vytvoří harmonický pár. Uplynul rok, mladý kus zmohutněl, ale do samčího šatu v žádném případě nepřepeřil. Bylo jasné, že se jedná o samici, i přesto se k sobě chovali oba ptáci velice tolerantně, někdy měli tendenci se krmit. Asi kolem února jedna ze samic začala snášet vejce. Začal jsem o to usilovněji hledat samce, vhodného alespoň k jedné ze samic.
Po čase jsem byl úspěšný a sehnal jsem asi pětiletého samce, kterému uhynula samice. Pár jsem chtěl sestavit přirozeným způsobem, proto jsem přemístil samici do zcela nové voliéry, kam jsem po pár dnech pustil samce. Ten se ihned po vpuštění začal, k mému údivu, pářit s jednou ze samic. Bylo jasné, že si padli do oka. Nastal ale problém, co s druhou samicí? Nakonec jsem se rozhodl, že jelikož jsou samice k sobě tolerantní, prozatím je ponechám spolu. Několik dnů po páření snesla samice do budky první vejce. Snesla celkem čtyři, všechna byla oplozená. Po vylíhnutí však dvě mláďata uhynula. Díky přílišnému zasednutí samice se mláďata udusila. V době, kdy jedna ze samic seděla na vejcích, začala se i druhá samice pářit se samcem a posléze snášet vejce do další budky. Samec během hnízdění navštěvoval obě samice.
Alexandry chovám celoročně ve venkovních voliérách, s možností vletu do dřevěné části, chráněné proti větru a dešti.
Voliéra má rozměry:
vnitřní 150×250×200,
venkovní: 200×180×200.
Rozměry budek:
budka č. 1 – 130×35×30,
budka č. 2 – 60×30×30.
V potravě nejsou nijak vybíraví. Krmím je směsí prosa, ovsa, slunečnice, lněného semene, nigru, lesknice … . Dále jim předkládám listy pampelišky, vaječnou míchanici a vařenou rýži, kterou občas obohatím medem, piškoty aj. Mezi osvědčené přípravky patří Roboran.V zimě dávám do misek místo vody sníh a přidávám do krmítek rostlinný tuk. Samozřejmostí jsou větve k okusu.
V současné době jsou již mladí z obou budek plně samostatní.