Radosti a strasti v chovu senegalů

Papoušek senegalský se v našich chovech poměrně dobře zabydlel. Svědčí o tom relativní nárůst odchovů i stálý zájem kupců o dovozové ptáky. Moje první senegalce a jejich dva velmi úspěšné pokusy o hnízdění, měli možnost čtenáři na stránkách Fauny již poznat. Připomenu, že ve dvou hnízdech odchoval pár tři a čtyři mladé. První hnízdo vyvedli rodiče sami a druhé jsem pro osvojení techniky dokrmil sám. Po odebrání mladých z hnízda jsem budku odstranil, aby si samice odpočinula. Samec měl totiž po deseti, či dvanácti dnech opět nutkání samici krmit a načepýřený vysedával u budky. Samička byla po odebrání mladých asi tři dna skleslá a dalo by se říci smutná. Poté ji samec začal pomalu krmit a několikrát jsem ji znovu viděl na stříšce budky. V té době jsem budku odebral. Můj názor je, že dvě úspěšná hnízdění ročně se sedmi mláďaty stačí. Rodiče se zhruba po týdnu zcela uklidnili a chovali se normálně. Dávku zrnin jsem mírně změnil a již nepodával míchanici (žlutý All Pet). Ke krmení dostávali jinak velmi bohatou směs zrnin, ovoce, trav, vitamínů. K okusu měli dostatečný počet větví obměňovaných v pravidelných intervalech.

Budování ubytování

V té době jsem se rozhodl upravit prostředí voliér, dokončit další voliéry a nakoupit nové ptactvo. Prodal jsem chovné páry korel, rozel atp. a nakoupil větší druhy papoušků. Postupem doby jsem vybudoval nové osvětlení (zářivky 120 cm se světly Repti Glo a Sun Glo a běžné osvětlení úsporkami) s časovým spínačem. Úsporné zářivky (23 W) instalované před vnitřní voliéru se však u senegalců nesetkali s kladnou odezvou – viz níže. Pár stále seděl spolu na nejvyšší možné větvi. Zahájil jsem dokončování venkovní proletové části, kde bylo potřeba donýtovat na konstrukci nahrubo nastehované pletivo. Boky voliér tvoří starší „pletivo“ (oka asi 2×2 cm, ocelový drát 2 mm – používané na síta v sušárnách), čela voliér situované do dvora pletivo Bekaert (2,5×2,5 cm, drát 2,05 mm). Díky nedostatku času a rozměrům voliér se mi nýtování podařilo dokončit až na podzim.

Prokousaná deska

hruba po půlroční pauze jsem v prosinci 2003 umístil původní budku (smrková dutina) na stejné místo. Chvíli po umístění budky jsem zůstal v „papouškárně“ a pozoroval reakci. K mému překvapení sameček za několik minut budku poznal a slétl na její stříšku. To mě potěšilo, pro ten den jsem pozorování ukončil. Při krmení (čas zhruba mezi 18–20 hodinou) jsem viděl, jak pár změnil dosavadní stanoviště a ukryl se za budku na poličce, na které je umístěna. V té době již byla úsporka před jejich voliérou rozsvícená asi hodinu a plně svítila. Při krmení jsem žádnou reakci na mě nezaznamenal, ale to jsem přičítal nově umístěné budce a mírnému stresu. Po ranní kontrole byla normální část krmení pryč, tedy žádný důvod po čemkoli pátrat. Tento stav trval ale celé tři měsíce! Několikrát jsem v průběhu té doby viděl pár v budce, na budce, u budky, ovšem toť vše. Trouchnivá drť z vyhnilých kmenů (duby, jasany atp) zůstávala stále v budce bez jakéhokoli zájmu samice (před dřívějšími hnízděními upravovala vnitřek vždy ona). Tato pozorování jsem prováděl vždy přes den. Po krmení byl pár zase schován za budkou. Bylo mě to divné, i dříve jsem papouškům přisvěcoval klasickou „stovkou“. Ta byla ale umístěna bokem a do voliéry senegalců nešlo její přímé světlo. Přesto jsem světlu nevěnoval ani nejmenší pozornost. Proto jsem budku pouze otočil o 90 stupňů vchodem nad místo, kde se celou dobu pár schovával. Dalších čtrnáct dní se nic nedělo, lépe řečeno, vše bylo při starém. Do voliéry jsem na rady jiných chovatelů a ze zkušeností chovatelů z časopisů umístil další budku. Tuto jsem dal na krmnou polici vedle misek s krmením a vodou. Dno budky bylo tvořeno žlutým pískem vytvarovaným do důlku (po vytvrdnutí drží dokonale tvar). Na takto vytvarovaný písek sypu směs jemné drtě z trouchnivých stromů a lignocelu. Směs je hodně vlhká. Na to ještě naházím velké množství trouchnivých třísek. Napodobuji tím páru úpravy dutiny v přírodě. K mému překvapení to zafungovalo a během dne jsem na dně pod budkou viděl velké množství zpracovaného troudu a dřevěných třísek. Sameček pilně pracoval na víku budky, samička uvnitř. Pátý den jsem při ranní prohlídce viděl pár sedět opět za svou starou budkou. Dny předtím jsem oba vždy nachytal při průzkumu budky, až poté odletěli na bidlo. I odpoledne stále seděli na starém místě. Kontrolou nové budky jsem zjistil, že samička byla tak pilná, že za pět dní zpracovala všechny předložené trouchnivé třísky, vyházela všechnu směs lignocelu, prohrabala se pěticentimetrovou vrstvou písku až na dno. Dno, tvořené dvěma vrstvami smrkových prken o celkové síle 5 cm, nebylo pro pracovitou samici žádný problém. Vzniklou dírou o průměru 5 cm vyházela zbylý písek a troud ven, tím budku kompletně vyčistila. Tím s budkou skončila a ani oprava nepřinesla své ovoce. O tom, že pár myslí hnízdění vážně jsem se přesvědčil druhý den. Po vstupu do ptačince jsem ani jednoho senegalce neviděl. 

Opatrně jsem nahlédl do budky – NIC! Plná troudu, ptáci nikde! Zavřel jsem voliéru a provedl krmení ostatních ptáků. Náhle se ve voliéře ukázal samec. Po deseti minutách hledání jsem objevil jejich úkryt. Proletové okénko (40 cm×25 cm) bylo v té době tvořeno pouze smrkovými deskami (tloušťka 2 cm) a polystyrenem mezi nimi. Díky poměrně hustým větvím, jsem si otvoru všiml až za takovou dobu. Mé zděšení nabralo na intenzitě spolu se zjištěním, že venkovní část je tvořena stejným materiálem a pletivo na proletech není dodělané. Následovalo rychlé oplechování hliníkovým plechem. Bohužel, bouchání kladívkem samičku vyhnalo. Trošku mě to mrzelo, ale radši jsem zadělal i otvor vykousaný zevnitř. Proč jsem nechal pouze smrkové desky na zakrytí proletů? Vedle ve voliéře je chovný pár alexandrů velkých (koupen jako 1,1 nyní 2,0) a tito poprávu ničitelé bidel si uzávěry ani nevšimnou. Jinak dubové bidlo o průměru čtyři centimetry zvládnou během dvou dnů. Bez černý jakéhokoli průměru do hodiny. Ale zpět k senegalcům. Další den se scénář opakoval. Samice či oba, to nevím, opět prokousali novou díru v deskách a dostali se do prostoru v proletovém okénku. Nu což, tak hnízděte tam. Na druhou stranu jsem si nedovedl představit jak budu mladé kontrolovat. Bohužel jsem druhý den zjistil, že začali likvidovat i polystyren. To už jsem se bál, po zkušenostech s otravou babiččiných slepic (pět ze šesti) po požití této látky, jsem pár opět vyhnal a polystyren vybral. Do dutiny jsem dal obvyklý troud a písek ve velkém množství. Druhý den bylo vše vyházeno ven. Slovem vše myslím opravdu každé zrnko písku a třísku. Tak jsem dal nové, zase vyházeli, třetí den, čtvrtý, … Konec! Dubovou desku již neprokousali.

Okusování jako indikátor?

Ještě okrajově k okusu dřeva před hnízděním. Chovám pár formy versteri a senegalus. Pár, který je předmětem dnešního článku, je právě versteri. Tento před hnízděním nic neokusuje. Abych byl přesnější, bidla ano, ale po celý rok ve stejné intenzitě. Že bych u tohoto konkrétního páru poznal podle okusu dřevěného vybavení voliér zahájení hnízdění, tak to ne. Pár u mého kamaráda zlikviduje bidla, větve a půl budky – vždy před hnízděním. Nejde ale o stejnou formu. I můj druhý pár se v době, kdy toto píšu, chystá hnízdit (doufám – krmí se a páří) a za oběť mu již padla značná část vletového otvoru budky, její vnitřní rohy (výztuhy) z měkkého dřeva i bidla a větve. A to značně ohlodali i dubové haluze.

Krmí více samička?

Jako poslední variantu jsem zvolil zcela novou, tedy třetí budku umístěnou na místě původní budky. Výstelku tvořila u mě oblíbená směs lignocelu a trouchniviny na vrstvě žlutého písku. V té době byli ptáci již několik týdnů v nově dokončených venkovních proletech. Při detailním přezkoumání všeho jsem vyřadil z činnosti „úsporku“ před senegalci a zkrátil dobu přisvěcování. Skladba krmiva byla stejná, tu neměním. Pouze jsem ji doplnil o klíčené zrní. To už byl listopad 2004. Světe div se, ono to pomohlo! V prosinci začala samice (snad přesně na den jako při prvním hnízdění) navštěvovat budku. Při vstupu do papouškárny neuletěla ven, ale zalezla se schovat dovnitř. Sameček se čepýřil na bidle. Ihned jsem zpestřil dávku krmiva. Samice zahnízdila a začala sedět na čtyřech vejcích. Aby vše nebylo akorát (proč by to mělo jít jednoduše, když to jde i složitě) se mně zdálo, že mizí stále stejné množství krmiva a vaječné téměř žádné. No třeba se samec rozkrmí. Mladí se začali v pořádku líhnout a já to nechal na chovném páru. Postupně se z vajíček vykulila všechna čtyři mláďata a já je vyfotografoval. Nevím v jakém intervalu se mladí líhli, ale nejstaršímu byl v té době asi týden. Dalších tři dny jsem byl zaražen malým množstvím odebíraného krmiva. V miskách sice moc nezůstávalo, ale kolem misek bylo spoustu zrnin. A to včetně slunečnice. Nakonec jsem se rozhodl. Podívám se do budky. K mému zděšení byla už dvě mláďata po smrti. Ihned jsem je vydělal ven a vyfotil (původně jsem chtěl fotit vnitřek budky). Byla částečně nakrmená (starší více, mladší téměř vůbec), ochmýření kvalitní, na pohled bez vady. Kousance od rodičů, či podlitiny nikde. Jenom byla zaházená a doslova zadupaná v podestýlce (zde nevím jestli až po smrti). Šlo o jedno za starších (pravděpodobně to první) a poslední, nejmladší mládě. Při kontrole druhý den se vše opakovalo, naštěstí pouze s jedním mládětem. Opět vše téměř v pořádku (ne zcela plné vole, zadupáno v podestýlce, bez podlitin). Krmiva ubylo opět pouze trošku, spíše rozházené ven. Chvíli jsem pozoroval pár a jejich chování. Samice několikrát chtěla z budky ven (nakrmit se?), ale byla samcem, hlídkujícím na bidle, zahnána zpět. Dny poté jsem doslova trnul při vstupu do voliéry, co uvidím v budce. Nyní je to již týden po krizových událostech a mládě roste jako z vody. Co mě však zarazilo asi nejvíce - od smrti třetího mláděte velmi vzrostla spotřeba krmiva. Misky jsou jako vymetené. Jistě, některý den zůstává některá ze složek nezkonzumována, ale to je normální. Jeden den není zkonzumováno téměř žádné jablko, ale všechna mrkev. Druhý den je to přesně obráceně. Také je vidět samici více venku z budky. Čím byl způsoben výpadek v krmení v prvním týdnu? Proč samec nekrmil? Krmí více samička? Teplotu z toho já osobně vylučuji, protože jsem topil více než při prvním hnízdění (to byla teplota i 0 °C).

Odpovědí i otázek je více – je to ztrátou návyku krmit po odebrání mláďat z druhého hnízda (rok zpátky), je možné že samec zapomněl? Když se tak dívám zpět, je ještě moc otázek nezodpovězených. Ke hnízdění pomohla i nová budka, i když mně všichni tvrdili, že ji nemám měnit, protože v nové nezahnízdí. Zahnízdili do měsíce. Doufám, že mé informace o neúspěšném a neradostném „znovuodchovu“ někomu pomohou a předejde tak podobným chybám. Přeji hodně navlečených kroužků!

Dotazy atp. na: dolezalkanada@seznam.cz