Ohlédnutí za výstavami koní

Letos opět bylo září pro chovatele a milovníky koní svátkem. První z výstav koní ve dnech 2.–4. září v Pardubicích na dostihovém závodišti, ke kterému mají všichni milovníci koní úctu. Rozlehlý areál dává ohromné možnosti, které jsou lépe a lépe využívány. Obdiv za zvládnutí této akce a poděkování za vynikající přístup k vystavovatelům patří panu Ing. Jiřímu Kunátovi a všem jeho pomocníkům.

Výstava v Lysé nad Labem

Druhá, neméně zdařilá akce byla tradiční výstava v Lysé nad Labem, která tím, že byla úplně jiná, Pardubicím nekonkurovala, ale vytvořila ucelený přehled o současném chovu koní a všem co k chovu koní patří. Skvělá organizace této výstavy, na které se podíleli členové ASCHK–ČR v čele s panem B. Políčkem, dokázala udržet již tradiční vysokou úroveň, za což jim patří dík. Měl jsem to potěšení, zúčastnit se obou těchto skvělých akcí a při nejlepší vůli bych nebyl schopen říci, která byla zdařilejší. Mohu jen opět konstatovat, že obě byly skvělé a každá úplně jiná.
Na výstavě v Pardubicích se konal šampionát plemene shetland pony a mini-horse. Byla to první velká akce svazu chovatelů shetland pony SCHSHP. Šampionát se stal důstojnou reprezentací tohoto plemene koní. V předvedené velké skupině byly zastoupeny i dva chovy mini – horse. Návštěvníky výstavy zaujala spřežení shetlandů – dvě jednospřeží, dvojspřeží Táni Brukové a hlavně čtyřspřeží dva a půlletých vraníků, hřebečků ze svazové odchovny v Kadově. Čtyřspřeží řídil pan Josef Kočovský, vedoucí výcvikové stáje v Bělčicích.
Neobyčejnou obratnost a vhodnost shetlandů pro jakoukoliv zápřež potvrdila nečekaná, trochu úsměvná a trochu dojemná příhoda paní Yvonny Horské, která se svou klisničkou 56/314 Lilli přijela z psychiatrické léčebny v Jihlavě složit výkonnostní zkoušky klisen. Nechme, ale vzpomínat paní Horskou: Pardubice musí okouzlit asi každého, protože závodiště umí promlouvat k lidem svojí řečí. Jsou tam vepsány lidské výhry, prohry i zklamání. Pokud zde máte úkol, který máte splnit a kterého se obáváte, je to vždy těžké.

Vozatajství

Dlouho jsme zvažovali, zda-li se aktivně tohoto dění zúčastnit a nakonec jsme se rozhodli, že do toho půjdeme. V naší léčebně se vozatajství vyvíjelo opravdu velmi pomalu, protože je to drahý sport a pro nás trochu nadstandard. Náš vozíček pochází od firmy „Exnar“ z Havlíčkova Brodu a původně byl určen za tažné psy pro letní trénink, ale protože si to zájemce rozmyslel, koupili jsme jej pro radost našich pacientů. Na postroj jsme museli delší dobu počkat, ale jak praví přísloví, že kdo počká, ten se dočká. A tak nastal den, kdy jsme poprvé zapřáhli a šlo nám to skvěle. Postupně jsme doladili drobné nesnáze a již nic nebránilo tomu, vyjet s naším jednospřežím. V Pardubicích jsme byli opravdu poprvé a ač jsou naši poníci zvyklí na neobyčejné věci, tolik lidí a koní pohromadě ještě nikdy neviděli. Určitě dělali velkou čest svému plemeni, protože se chovali velmi profesionálně.

Poděkování neznámému

Čekala jsem v zápřeži na zkoušky výkonnosti a pozorovala krásnou souhru mistrů opratí, jak bravurně krouží ve své exhibiční jízdě se svými spřeženími. Ani ve snu mě nenapadlo, že se budu moc účastnit této jízdy zároveň s nimi. Když jsem uslyšela své jméno v rozhlase, říkala jsem si, že se někdo zmýlil, ale nedalo se nic dělat a já musela na parkur. Hlavou mi blesklo, že to přece nevzdám! Kobylka poslušně klusala v celém parkuru, který měl postavenou velmi krkolomnou dráhu a nás čekalo 15 překážek – průjezdů. Jakmile jsem byla za polovičkou, začalo to klisnu bavit a téměř sama se natáčela do branek. Vzpomněla si na terapii, kdy s pacienty běhají mezi kužely. A teď se jí to hodilo. Měly jsme velmi pěkný čas, který se samozřejmě hodnotil, ale já do poslední chvíle netušila, že se umístíme. Více méně smutně jsem kroužila parkurem a čekala jsem, až vyhlásí všechny kategorie. Jaké bylo moje překvapení, když jsem uslyšela své jméno. Obsadily jsme společně s klisnou krásné druhé místo a obdržely jsme vitamínový preparát a perníky – – samozřejmě s námětem koně. Radost byla veliká, nejenom naše, ale i pacientů, kteří na nás čekali doma a drželi nám palce.
Chtěla bych poděkovat neznámému, který nám účast zařídil, snad to byl pan Švarz nebo pan Exnar? Patří jim naše poděkování, protože poník je také kůň a zaslouží si závodit, pokud splňuje všechny náležitosti a je-li připraven. Obě výstavy i nečekaný výkon paní Horské je již minulostí. Vítěz šampionátu plemene shetland pony 936 Haistock Gobstopper se pase na své pastvině ve Vráži. Nám, kteří máme koně rádi zbyly krásné vzpomínky na obě výstavy. Těšíme se do Pardubic a Lysé v roce 2006.