Hadi po zimování

Odpoledne, po vyrovnání teploty v zimovací lednici na teplotu pokojovou, jsem připravil nádrže na umístění zimovaných jedinců – všude jsem dal na zhruba čtvrtinu plochy dna silnou vrstvu rašeliníku a tento vydatně navlhčil. Samozřejmě jsem vyměnil i starou mulčovací kůru za novou, naplnil misky vodou a světlo nechal vypnuté. Když jsem přípravu dokončil, tak jsem terária mohutně narosil a přendal do nich hady (korálovky jsem dal pospolu, ale u gutát jsem umístil každé pohlaví zvlášť). Ti se pomaloučku polehoučku všichni prolezli po svých nádržích, každý si našel nějaké to svoje místečko a jali se odpočívat. Druhý den hned ráno jsem terária opět vydatně narosil. Třetí den po přendání hadů zpět do terárií, jsem všechna terária rozsvítil. Opět jsem je řádně narosil až 4. den ráno. Odpoledne jsem zkusil položit do každé nádrže několik mrtvých mastomyší. Korálovky neprojevily zájem vůbec a z užovek červených jen samec a samice „anery“. Samice do sebe nacpala dvě dospělé, mohutnější samec jen jednu. Zbylé tři gutáty (1,2) neprojevily sebemenší zájem.

Nástrahy krmení

O tři dny později jsem opět zkusil gutátám předložit potravu – tentokrát střední potkany (velikost dospělé mastomyši). Okamžitě zareagovaly obě samice. Každá uškrtila jednoho, ale starší samice po uškrcení odlezla na svoji terásku a po zbytek dne neprojevila o hlodavce zájem. Mladší samice do sebe toho „svého“ s chutí naládovala. Také korálovky, které jsem zimoval, vzaly dnes první sousta – samec dvě potkaní holata a samice čtyři. Měl jsem dojem, že se jim do potkánků moc nechtělo, protože na ně nejsou moc zvyklé, ale nakonec asi zvítězil hlad. O tři dny později jsem zkusil předložit středně velké mastomyši a oba hadi zaútočili hladově téměř zároveň. Musel jsem klubko dvou mastomyší a dvou do nich zakousnutých a zároveň do sebe propletených hadů opatrně rozplést a přemístit je do protilehlých rohů. Samice do sebe hlodavce nasoukala během chvilky, ale u samce, který je trochu menší a mohl mít problémy jsem počkal, až se nasouká na hlavu a pak jsem mastomyš v půlce přestřihnul nůžkami na drůbež. Občas v minulosti větší sousto vyzvracel a tak jsem ho nechtěl moc trápit hned druhé krmení po zimování.
Musím se zmínit také o tom, jak se velice rozdílně projevují po zimování obě gutáty „anery“. Samice po nakrmení zaujala svoji obvyklou polohu na rozeklané větvi a několik dní ji skoro vůbec neopouští – výjimkou jsou chvíle, kdy nádrž rosím. To pak chvilku šmejdí po teráriu, ale tak po půl hodině se vrací zpátky na své místo a tam leží bez hnutí do dalšího dne. Zato samec je neustále v pohybu – prolézá nádrž skrz naskrz, nahoru dolů a taky se občas pokusí udělat „něco“ se samicí. Ta je však k jeho pokusům – alespoň první týden – absolutně netečná. Samec si na ni vyleze a trhavými pohyby zkouší samici vyprovokovat, ale ta se tváří, jako by se nechumelilo. Chvíli ho nechá a když zjistí, že sám nepřestane, uteče na svoje místečko.

Signály napáření

To obě zimované mexikány jsou na tom s aktivitou o něco lépe. Samec samici pronásleduje doslova „na každém kroku“ a jakmile ta někde jen trochu zpomalí, hned na ni nalézá a snaží se o spojení. Během prvního měsíce po zimování jsem sledoval páření tak 3–4× týdně bez ohledu na to, že šel samec do svleku. Po uplynutí zhruba dvou měsíců (6. 4. 2005) se však zakalila do svleku samice. Samec během čtyř dnů spořádal dvě středně velké mastomyši, což pro něho bylo vlastně první velké sousto od přípravy na zimování (18. 10. 2004). Po výše zmiňovaných dvou měsících tak můžu konstatovat, že žádná z dospělých samic, které jsem letos připustil k páření, nejeví zájem o předkládané hlodavce. Nejspíš je to známka toho, že je napářeno a tak se dost možná po příštím svleku svých hadic dočkám milého překvapení … .

Na závěr článku trochu odbočím od tématu a zmíním se o jiné věci, ke které cítím potřebu se několika slovy vyjádřit. Zřejmě ne každý se mnou bude souhlasit, což mi ale neubírá právo na vlastní náhled na věc. Poslední dobou se totiž na různých teraristických portálech a v tištěných periodikách začínají množit články chovatelů, kteří o něčem sáhodlouze píší, vyjadřují se z pohledu autora a na konci článku se pak odvolají na půl tuctu (někdy více, někdy méně) jiných pramenů. Nic proti šíření informací, ale pouhé přepisování názorů jiných – tomu tak nějak nemůžu přijít na chuť. Já sám mnohem raději upřednostním deset článků různých osobních zkušeností (ať už o zdarech či nezdarech – obojí je poučné) než článek z deseti nepatrně modifikovaných textů z odborné literatury. Moje články tedy nevznikají z touhy někde si něco přečíst, vlastními slovy přeložit a upravit. Články, o které se sám pokouším, vycházejí jen z mých vlastních poznatků a zkušeností. Neznamená to však, že mnou popisované události musí být typické pro to které téma. Pouze říkám, jak to funguje u mě. Čtenář si pak sám může porovnat moje zkušenosti se svými a přebrat si to dle vlastního soudu, k co největšímu prospěchu svých chovanců. A o to by mělo jít především.