Panenka muškátova - Lonchura (Munia) punctulata

Když mne před osmi lety přepadla neodbytná myšlenka, udělej nějakou smysluplnější, jinou, knížku o astrildech, ani jsem pořádně netušil, jakým problémům budu čelit. A již vůbec jsem netušil, jakým zkouškám mě vystaví tak zvaná systematika, alias klasifikace. Začal jsem tenkrát fotit a doufal, že se to nějak vykvasí. 

Jako tahací harmonika

Potkal jsem jednoho známého biologa, s kterým jsem kdysi vedl dišputace na stránkách IZ a ten radil, abych si vybral nějaký novější systém a podle toho to udělal, seřadil. Prostudoval jsem systémů hodně. Problém je v tom, že není žádný, s kterým bych souhlasil od A až do Z, takže jsem si dosud nevybral. Nicméně jsem stačil ztratit před systematikou respekt. Ono to v současnosti ani nevypadá na vědu, ale připomíná mi to spíše judaismus. Čeká se na vykupitele. Můžeme číst názory jako: uvidíme co Hoyo a spol. Kdy a co uvidíme, je právě otázkou. Tuto situaci nám v tomto případě signalizuje již nadpis. Naše panenka muškátová je obvykle řazena a my jsme tomu tak zvyklí, do rodu Lonchura. Tento rod připomíná nejspíše tahací harmoniku. Jednou je velmi obsáhlý a zahrnuje jak panenky, tak i stračky až rýžovníky. Jindy je dále dělen na více rodů. A tak panenka muškátová se objevuje v rodu Lonchura, ale i v rodu Munia. Dříve také třeba v rodu Uroloncha. A všechno má nějakou svou logiku. Sám nejsem rozhodnut a čekám.

Jaká je panenka muškátová

Panenka muškátová je našim chovatelům pták dobře známý, mnozí jej již měli ve svých klecích a mnozí jej s úspěchem i odchovávali a dosud odchovávají. Je v tom malinká zrada. V přírodě je to pták rozšířený od jižní Asie až po její jihovýchodní, ostrovní část, což je opravdu nesmírně veliká oblast. Není proto divu, že bylo popsáno větší množství různých zeměpisných forem. A různé prameny také udávají i různé počty takových forem. Naše literatura pak jednotlivé formy vůbec nepopisuje. Jak se v tom vyznat? No, je to problém. Nejpoctivější by samozřejmě bylo prostudování původních popisů. To ani nemohu udělat, protože k tomu musíte znát autora popisu, kdy tak formu popsal a v jaké publikaci. A potom musíte nějak získat ten popis, který se třeba ani nedochoval. Mohl třeba shořet v Drážďanech. Bylo by to tedy poctivé, ale neschůdné. Schůdnější je použít převzaté informace. A proč se tím zabývám? Protože s největší pravděpodobností se pěstují kříženci! To je ta zrada, o které se zmiňuji v úvodu tohoto odstavce. Každý chovatel se v první řadě snaží nějak odlišit samce od samice a hledá nějaké rozdíly. Nalezené rozdíly však určují spíše zeměpisné formy jak pohlaví. Některé rozdíly jsou pro určování zeměpisných forem zásadní. Nejvhodnější je postupovat vylučovací metodou. Nejprve se pokusíme porovnat počet popsaných forem. Nové české názvosloví uvádí, že popsaných forem je celkem 12. Nicolai a Steinbacher jich jmenují 14. Restall pak jenom 13. Tak babo raď! Pokud byste chtěli být opravdu důslední, museli byste nejen prostudovat původní popisy, ale ještě všechno ověřit přímo na místě a hlavně nějak moderně zdokumentovat. To by snad mohl udělat někdo movitý, nejlépe na útěku. Co takhle tendlecten pan Krejčíř, když už má do té oblasti našlápnuto?
My se přidržíme Restalla, protože uvádí asi nejzajímavější údaje, které nám mohou být velice užitečné. Restall tedy jmenuje tyto formy: L. p. punctulata, subpunctulata, yunnanensis, topela, cabanisi, baweana, fretensis, holmesi, nisoria, fortior, sumbae, particeps, blasii.
A teď můžeme nasadit vylučovací metodu. Jedním z nejdůležitějších znaků je zbarvení zobáku. Zobák celý černý mohou mít tyto formy: punctulata, subpunctulata, yunnanensis, topela. Zobák, jehož horní část je černá a spodní šedá mají tyto formy: cabanisi, baweana, nisoria, fortior, sumbae, particeps, blasii. Restall pak uvádí, že forma fretensis má v Thajsku zobák celý černý, v Malajsku a na Sumatře černý a šedý. (Poněkud si protiřečí, protože klíč k určování říká něco jiného než mapka rozšíření jednotlivých forem). Tady asi jiní autoři formy dál dělí. Zbývá forma holmesi, která má mít zobák tmavě šedý nahoře a bledě šedý dole. U formy cabanisi se potom uvádí, že zobák má horní čelist černou až od druhého roku života, v roce prvním celý šedý. Zobák je tedy významnou pomůckou pro určení zeměpisné formy. Chovatelé by neměli v žádném případě mezi sebou pářit ptáky s různě zbarvenými zobáky!

Další rozdíly ve zbarvení pak budeme hledat v kresbě spodní části těla a boků. Všichni víme, že tady existují někdy dosti značné rozdíly. Nejatraktivněji vypadají ptáci s výraznou kresbou, s bílými, černě lemovanými vločkami, „muškátováním“, na spodní části těla. U jiných je tato kresba jaksi rozmazaná a nevýrazná. Je to dáno jinou kresbou na každém jednotlivém peru. Někteří ptáci mají pera čistě bílá, s jasně černým lemováním na okraji, jiní mají pera s černou kresbou ještě uprostřed, okolo stvolu. Podle Restalla to vypadá různě. Důležité ovšem je, jaká část kresby každého pera je na ptáku viditelná. Pera se překrývají a tak část kresby viditelná není. U některých to vypadá jako okrouhlá, čistě bílá vločka, černě lemovaná. U jiných pak je ještě uprostřed této vločky tmavší kresba. Můžeme to pozorovat i na našich fotkách. V současnosti není přesně popsáno, jak vypadá kresba per u jednotlivých forem tohoto druhu. Restall sice naznačuje, respektive všiml si těchto rozdílů, ale nešel nijak do hloubky. Celá jeho práce je malovaná, nutno uznat, že je excelentní kreslíř a malíř, musíme však počítat s jistým stupněm tak zvané „umělecké nadsázky“. Malíř může zdůraznit právě jen to, co chce, ale ono to nakonec nemusí být právě to nejdůležitější. Fotografie může být daleko přesnější, výmluvnější. A fotografie uložená v počítači je nedocenitelná. Můžete si zvětšit každý detail a případně tak upřesnit nebo opravit slovní popisy. Pokusil jsem se zvětšit a odbarvil jsem detaily jednotlivých per, aby výsledný obrázek byl jen černobílý. Doufám, že je jasně vidět rozdíl v kresbě. Jeden z ptáků má pera bílá, jen s tmavým lemováním, další dva pak mají pera s kresbou i uvnitř. Jakýsi dvoupatrový lem, ale ten se opět liší. Nemyslím si, že by mohlo jít o variabilitu jen u jedné formy, ale právě naopak. Nicméně to přesně popsáno není. Další, spíše drobné rozdíly najdeme u jednotlivých forem ve zbarvení spodních i horních krovek ocasních, případně i kostřece. Také horní strana těla může být v jiných tónech hnědé barvy.
Mám na fotografiích různě zbarvené panenky muškátové. Ptáky jsem však fotil v Evropě, jsou tudíž nejasného původu a nemohu proto vůbec zaručit, že jejich vzhled již není ovlivněn chovem, respektive křížením. Restall například kreslí křížence panenky temné a japonské chůvičky, který je velice podobný panence muškátové. To je dokonce mezidruhové křížení, ale nepochybuji o tom, že kříženci byli plodní. Pokusím se proto uvést jednotlivé popisy, respektive rozdíly, převedené pokud možno do srozumitelnější češtiny.

Poddruhy

Lonchura punctulata punctulata
Forma nominátní, popsaná Linném roku 1758. Zobák celý černý, výrazné „muškátování“ na spodní části těla, viditelné části per jsou ve svém středu celé bílé, lem černý, spodní krovky ocasní světlé, horní krovky ocasní s rezavými okraji per, rovněž rýdovací pera na vnějších praporech stejné barvy. Horní část těla téměř jednolitě hnědá. Od Pákistánu, přes Indii a Srí-Lanku až po Bangladéš.

L. p. subpunctulata (Godwin – Austen, 1872)
Popisovaná jako forma přechodná mezi punctulata na straně jedné a formami fretensis a topela na straně druhé. Zobák celý černý. Horní krovky ocasní ne tak světlé, kostřec výrazně hnědě páskovaný, spodní krovky ocasní světlé. „Muškátové“ lemy na prsou červenohnědé místo tmavé. Assam, Burma.

L. p. topela (Swinhoe, 1863)
Zobák celý černý. Horní strana těla matně tmavě hnědá, jasně jiného odstínu než kaštanový obličej. „Muškátování“ na spodní části těla červenohnědé, pera jsou se střední kresbou. Kostřec a vrchní krovky ocasní světle okrové se šedým příčným páskováním, spodní krovky ocasní světlé. Jižní Čína a Tajvan.

L. p. yunnanensis Parkes, 1958
Zobák má mít podle Restallova klíče celý černý, ale tentýž autor jej namaloval spíše celý šedý, u kořene spodní čelisti světlejší. Horní strana tmavě hnědá se světlým čárkováním (světlé stvoly per), kaštanově hnědý obličej tónem barvy jasně oddělen, brada tmavší, pod ní kresba prsou drobná a hustá. Spodní část těla s hnědými lemy a pera se střední kresbou. Horní krovky ocasní okrově hnědé, spodní s lehkým vlnkováním. Horské kraje jižní Číny. Jin-nan.

L. p. fretensis (Kloss, 1931)
Zobák černý. Restall však uvádí, že černý zobák mají jen ptáci z Thajska, zatímco ptáci z Malajsie a Sumatry mají černou jen horní část. Horní krovky ocasní jsou popisovány jako bledě slámové, ale podle obrázku mají ptáci v této barvě jen lemy per, ta jsou jinak hnědá. Záda jsou kaštanová. „Muškátování“ na prsou červenohnědé, na bocích černé. Na zádech a v týle nevýrazné tmavší proužky. Malajsie po Penang, Singapur, Sumatra a Nias.

L. p. nisoria (Temminck, 1830)
Zobák na horní polovině černý, na spodní šedý. Záda tmavě hnědá, kostřec a horní krovky ocasní popisovány jako teple slámové, ale jde opět jen o lemy hnědých per. Břicho bílé, rovněž spodní krovky ocasní, ale s nevýrazným a řídkým tmavým skvrněním. Na čele, uzdičce a bradě tmavší, prsa sytě kaštanová. Jáva a Bali.

L. p. baweana Hoogerwerf, 1963
Zobák na horní polovině černý, na spodní šedý. Horní strana středně hnědá, kostřec a horní krovky ocasní s lemy bledě slámovými. Obličej kontrastně kaštanový. „Muškátování“ na horní straně prsou kaštanové, na bocích nevýrazně šedé, břicho bílé. Ostrov Bawean.

L. p. fortior Rensch, 1928
Zobák na horní polovině černý, na spodní šedý. Pera horních krovek ocasních a kostřece lemována teple slámově. Horní část těla středně hnědá se světlým žilkováním v týle a na zádech. (Světlé ostny per?). Obličej výrazně kaštanový, kontrastní. „Muškátování“ na prsou červenohnědé, na bocích asi od poloviny směrem dozadu tmavší. Spodní část těla krémová. Na zádech žilkování. Ostrovy Lombok a Sumbawa.

L. p. sumbae Mayr, 1944
Zobák na horní polovině černý, na spodní šedý. Horní krovky ocasní teple olivové, na kostřeci tmavě hnědé konce per. Na zádech středně hnědá bez proužkování. Spodní krovky ocasní a břicho čistě bílé. Na obličeji nemá tak výraznou kaštanovou barvu. „Muškátování“ tmavě šedé. Ostrov Sumba.

L. p. blasii (Stresemann, 1912)
Zobák na horní polovině černý, na spodní šedý. Celá hlava výrazně kaštanová. „Muškátování“ na prsou kaštanové, na bocích tmavě hnědé. Spodní krovky popisovány jako žluté, jsou s „muškátováním“. Malé Sundy. Flores, Timor až Tanimbar.
L. p. particeps (Riley, 1920)
Celkově hnědý pták s minimem kaštanové barvy, „muškátování“ hnědé, na zádech slabé tmavší proužkování, horní krovky ocasní olivově žluté lemy. Sulawesi (Celebes).

L. p. holmesi Restall, 1992
Zobák celý šedý. Horní strana těla středně hnědá se žilkováním, obličej kaštanový, čelo a brada tmavší. „Muškátování“ výrazné, tmavě hnědé. Lemy na horních krovkách ocasních bledě olivově šedé, na zádech patrné světlé žilkování. Jižní Borneo.

L. p. cabanisi (Sharp, 1890)
Zobák dvoubarevný až v druhém roce, v prvním celý šedý. Světleji středně hnědá na horní části těla, kaštanová barva jen pod zobákem. Na zádech světlé žilkování. „Muškátování“ kaštanově hnědé s viditelnou střední kresbou. Pera kostřece a krovek žluté lemy. Filipiny až Palau v Mikronesii.
Výčet a popis forem byl udělán většinou podle Restalla a to jak podle jeho klíče, tak i malovaných obrázků. Nicméně určování jednotlivých forem je nelehké až záludné. Přesto věřím, že může napomoci. Chovatelé by měli pářit ptáky shodného vzhledu, aby vznikalo co nejméně kříženců. Panenky muškátové se totiž mohou stát za krátkou dobu v Evropě vzácné. Indie nevyváží a směrem na východ od ní leží oblasti vzniku ptačí chřipky a tudíž nevěřím, že by odtud byl snad povolen dovoz ptáků. Naštěstí je tento druh v zajetí snadno odchovatelný. Doufám, že z našich chovů zcela nevymizí.

(Ukázka z připravované knihy Velká kniha o astrildech.)