Tento australský ploskoocasý papoušek je jedním z nejrozšířenějších a také nejlacinějších v našich chovech.
Objevilo se několik desítek nadšenců, kteří se rozhodli mít ve svých klecích a voliérách také ptáky, kteří se pokud možno co nejvíce přibližují požadavkům mezinárodního vzorníku. Z tohoto důvodu si na výstavách vytipují ptáky a snaží se dohodnout s jejich majiteli o koupi, případně o další spolupráci mezi chovateli. Při mé návštěvě Austrálie v listopadu a prosinci roku 2003 jsem si všiml, že domorodci znají tohoto papouška pod názvem Cockatiel a od příchodu Angličanů se podařilo odchovat mnoho barevných mutací. Korela chocholatá (Nymphicus hollandicus) Kerr, 1792 byla poprvé dovezena do Evropy (Paříže) kolem roku 1840. Německý chovatel H. Leukfeld z Nordhausenu předložil v roce 1858 první zprávu o odchovu ptáka s názvem Der Nymphensittich. V zemích Koruny české dosáhl prvního odchovu čtyř mláďat v roce 1879 pan Schoebl. Výletky i s rodiči představil ještě téhož roku na II. výstavě ptactva v Praze.
Nově zakoupené ptáky umístíme do karanténní klece rozměrů 1000×800×600 mm. Šířku 800 mm je nutné dodržet proto, že klec stejných rozměrů lze v krajním případě použít také pro odchov. Bidélka umístíme do klece nejméně dvě, první s kruhovým, druhé se čtvercovým průřezem a sraženými hranami, rozměr 20–22 mm. Ke stěně klece upevníme bidlo pouze na jednom konci, aby při dosednutí korely druhý konec pružil. Na ptačí klouby a prsty včetně kostí to bude mít příznivý vliv. Hranaté a kulaté bidélko umožní korelám měnit polohu prstů. Páření probíhá na bidélku a samec při něm roztahuje křídla. Při nedostatku prostoru bývají neoplozená vejce.
Korela chocholatá je typickým představitelem zrnožravých papoušků. Za základní zrniny pro korely považujeme čirok, ječmen, kardi, lesknici, neloupaný oves, niger, proso, pšenici, semenec a slunečnici. Všechna semena budeme ptákům předkládat také v naklíčeném stavu. Klíček nesmí přesáhnout délku dvou milimetrů, neboť když je delší, ztrácí důležité vitamíny řady B a E, včetně stopových prvků. Korely s oblibou vybírají zrníčka z klasů senegalského prosa.
Úplnou lahůdkou je pro ně kukuřice v mléčné zralosti a dozrávající slunečnice v terčích (koláčích). Zkušení chovatelé si v létě nasbírají dostatečné množství klasů prosa a pšenice v mléčné zralosti do zásoby, uloží je do mrazáku a v následujících dvanácti měsících je ptákům předkládají každý den. U pšeničních klasů si musíme být jisti, že před sběrem nebyly ošetřeny chemickým postřikem. Po dobu čtyř týdnů bude v pitné vodě rozpuštěn přípravek proti škrkavkám (Ascaridia) a vlasovcům (Cappilaria).
Na dno klece položíme misku naplněnou pískem pro správné trávení, jemně rozdrcené skořápky z vařených slepičích vajec, dřevěné uhlí, starou zvětralou omítku a jodovou kostku. Na boční část klece připevníme sépiovou kost. K ozobávání jim dáme slabé vrbové proutky a na jaře větvičku ovocných stromů i s rašícími pupeny.
Každý den dostanou rozkrojenou šťavnatou mrkev, obden jablko. Pokud se v době karantény neprojeví nějaké onemocnění, můžeme ptáky přemístit do chovné klece nebo voliéry. Obvykle je voliéra vysoká 2 m, široká 1 m a dlouhá nejméně 2 m. Čím delší prolet ptákům umožníme, tím lépe pro jejich zdraví. Je účelné spojení voliéry se zděným domem, který bude sloužit jako odchovna, zimoviště a sklad krmiv.
K odchytu ptáků používáme nástroj podobný síťce na motýly. V žádném případě nesmí být síťka nahrazena neprůhlednou látkou. Pták by se dostal do šoku a mohlo by dojít až k zástavě srdeční činnosti. V zimním období ptákům zpestříme jídelníček brokolicí, čínským (pekingským) zelím, hrozny jeřabin a šípků, které jsme měli zmražené. Od jara do podzimu budeme korelám předkládat jitrocel kopinatý s kláskem, kokošku – pastuší tobolku, kopřivu dvoudomou, ptačinec – žabinec, řebříček obecný, smetánku lékařskou, špenát a vojtěšku.
Pitnou vodu budou mít korely v napáječce. V jednom litru rozpustíme půl tablety přípravku Cholesol společně s vitamíny a minerály. Na začátku chovné sezóny zavěsíme na stěnu klece nebo voliéry hnízdní budku vyrobenou z prkének se základnou 250×250 mm a výškou 300 mm. Ke hnízdění ve voliéře lze také s úspěchem použít vykotlané kmeny a špalky. Pro korely výstavního typu je nutný vstupní otvor o průměru 80 mm. Bude umístěn ve středové ose budky a jeho střed tvoří vzdálenost 70 mm od stříšky budky a od bidélka pod otvorem, které má průměr 22 mm. Zevnitř budky je na její přední části připevněn žebříček od dna až k okraji vstupního otvoru. Osvědčilo se vložit do budky z prkének silnostěnnou folii z PVC rozměrů 300×300 mm, která pokryje dno a částečně také stěny. Teprve potom dáme na folii vrstvu navlhčených hoblovaček a pilin, které posypeme suchými pilinami. Silná folie má za úkol udržet vlhkost v hnízdě především v době parných dnů. Dalším možným řešením je vytvoření dna ve tvaru misky, aby se vejce nerozkutálela. V takovém případě však musíme korelám zajistit v době hnízdění každodenní koupání, aby si mohly navlhčeným peřím sednout na vejce. Budka z vykotlaného kmene může být vysoká až 800 mm, mít tloušťku stěny 50 mm a vnitřní průměr 300 mm. Jednomu páru poskytneme na výběr dvě hnízdní budky. Kontrolu budky nám umožní odklápěcí stříška nebo přední část stěny.
Do chovu zařazujeme ptáky jen zcela přepelichané a vybarvené. Vhodná doba je ve věku 10 až 12 měsíců. Před zahájením chovné sezóny budeme podávat měkké krmivo, které je vytvořeno z natvrdo uvařeného a nadrobno rozsekaného vejce, strouhanky, šťavnaté strouhané mrkve, pšeničných klíčků, mravenčích kukel, sušeného mléka, to vše mírně poprášené Beta – karotenem. Takto vzniklou směs promícháme a získáme vlhkou drolivou hmotu. Měkké krmivo budou ptáci dostávat pouze do dne snesení prvního vajíčka. Znovu jej začneme podávat až v den vylíhnutí prvního mláděte. Je důležité vyřadit z měkkého krmiva pro mláďata Beta – karoten. Ten zvyšuje pohlavní vzrušení samce do té míry, že je schopen mláďatům ukousat zobáky a samici zabít.
Někteří chovatelé se rozhodli soutěžit s korelami na vrcholových výstavách nejen u nás, ale také v zahraničí. Z tohoto důvodů sestavují chovné páry dle vlastních představ. Již mnohokrát se stalo, že samec po dobu několika týdnů nebo i měsíců nejevil o samici zájem a ke spáření nedošlo. Je znám případ, kdy samec se pískáním dorozumíval se samicí, kterou předtím nikdy neviděl, neboť byla umístněna na opačném konci celé řady voliér. Chovatel se proto rozhodl, že samici z poslední voliéry přemístí ke stále pískajícímu samci. Bylo zajímavé, že asi za hodinu se již samec s touto samicí spářil. Další den byla do voliéry umístěna třetí samička, která ihned jevila zájem o budku. Den poté se dokonce samec spářil i s touto samicí, avšak chovatelem přidělené samice si stále nevšímal. Za několik dní obě samičky obsadily jednu a tutéž budku z vykotlaného kmene a samec hlídal na bidle. Původně přidělená samice byla z voliéry odstraněna. Každá samice snesla pět vajec, a to každá na jiné místo. Samec jen velmi málo střídal samičky v sezení, avšak nikdy nebyly obě mimo budku současně, vždy jen jedna a tu samec vystřídal. Z deseti vajíček se vylíhlo všech deset mláďat. Obě samice pilně krmily a mláďata rychle rostla, ale již v budce pohromadě. Samec mláďata také krmil. Po okroužkování byla čtyři mláďata podsazena pod jiné korely. Nakonec se podařilo odchovat deset velmi kvalitních výletků. Z daného vyplývá, že korely jsou při volbě životního partnera stejně vybíravé jako lidé.
Tokání u korel je výrazné. Ptáci vzrušeně poletují po voliéře a samec hlasitě volá. Oba partneři se k sobě chovají něžně, i když u korel, které jsou typicky nekontaktní ptáci mezi papoušky, vidíme jen vzácně, že by se partneři k sobě tulili, jako je tomu například u andulek. Chování samců se často dost liší. Někteří se natřásají na bidélku a hlasitě volají, jiní prudce létají mezi budkou a bidélkem, na kterém sedí samice a lákají ji do budky. Některý samec se posadí na stříšku budky, roztáhne křídla, skloní se a začne bušit zobákem do budky rychlostí a intenzitou připomínající datla.
Když se někdo přiblíží k voliéře, nalétává prudce proti němu na drátěné pletivo. Samci většinou jako první prohlížejí hnízdní budku. Mají bojovou náladu a někdy i velmi klidní samci útočí na vetřelce, kteří pronikli do blízkosti jejich budky. Těmi vetřelci mohou být ptáci původem z Austrálie, např. andulky, holoubci nebo pěnkavy, které chováme v prostorné voliéře společně s korelami. Některé páry a zejména samice, si před hnízděním budky upravují, tzn. hrabou v nich, okusují okraje vletového otvoru apod. K páření dochází v průběhu celého dne. Asi za deset až čtrnáct dní po páření snáší samice první vejce. Celková snůška činí tři až sedm vajec s bílou skořápkou. Výjimečně samice snese devět až dvanáct vajíček. Samice snášejí vejce obden a po snesení prvního vajíčka začínají někdy sedět. Některé samice sedí pevně na hnízdě již před snesením prvního vajíčka, jiné vyletují ještě i po snesení druhého až třetího. Převážně sedí od třetího až čtvrtého vejce. Na počátku snůšky se stává, že oba ptáci sedí společně v budce. Jakmile samice zasedne, okamžitě přestaneme podávat všechna dráždivá semena (niger a semenec) a vaječnou míchanici. Hojnost vaječné míchanice poskytujeme korelám opět krátce před vylíhnutím mláďat nebo v den vylíhnutí prvního mláděte. Při sezení se střídá samice se samcem. Samec sedí na vejcích především ve dne, jinak se zdržuje v blízkosti budky a hlasitě křičí na každého vetřelce. Někteří samci také silně syčí a někdy i zaútočí. Také samice brání hnízdo tím způsobem, že se u vletového otvoru do budky zavěsí na bidélku hlavou dolů, roztáhne křídla, kývá hlavou a vydává syčivý zvuk. Podobně syčí při vyrušení v hnízdě i neopeřená mláďata, která se, stejně jako jejich rodiče, kývají do stran sem a tam. Zpravidla po 18 až 21 dnech se líhnou první dvě až tři mláďata, další se líhnou obden, postupně podle toho, jak samice snášela a kdy sedala. Jsou téměř holá se žlutým chmýřím. Jejich běháky a zobák jsou masové barvy. Mláďata okroužkujeme ve věku deseti dnů uzavřeným kroužkem z hliníkové slitiny, o vnitřním průměru 5,5 mm. V zemích Evropské unie již jsou používány kroužky vyrobené z tvrzeného plastického materiálu. Mimo označení státu CZ, roku, pořadového čísla kroužku 001–x bývá často uvedena zkratka chovatelského klubu (KCHK) a osobní číslo chovatele. Zkušení chovatelé si do chovné knihy zaznamenávají veškeré údaje o mláďatech a jejich rodičích. Teprve následně pečlivě vyplní rodokmeny.
Budku kontrolujeme obvykle jednou týdně a jen, když pták sám dobrovolně vyletí. Nikdy ho nevyháníme násilím. Kvůli silnému znečištění hnízda musíme častěji provést odstranění trusu z budky.
Jídelníček pro rodiče a mláďata zpestříme kouskem jablka, hrušky, pomeranče, banánu a hroznového vína.
Mladé korely vyletují z budky za čtyři až pět týdnů a stává se, že samice začíná již znovu snášet.
Rodiče se někdy snaží vylákat mláďata z budky. Většinou však ještě nejméně tři týdny po vylétnutí je dokrmuje samec. Výletky z voliéry odstraníme, když se začínají líhnout mláďata z dalšího hnízdění stejných rodičů. Do ruky je bereme pouze v kožených rukavicích, abychom se chránili proti bolestivému štípnutí.
Je bezpodmínečně nutné naučit výletky korel chodit si pro potravu a pití do bodovací výstavní klece. Postupem času si většina z nich na tuto klec zvykne a přestane se bát nejen vlastního chovatele, ale také v dospělosti posuzovatele na výstavě.
Pouze pták, který v bodovací kleci sedí klidně na bidélku a předvádí se v plné kráse, má naději na úspěch. Korela, která od mládí až do dospělosti zběsile poletuje v kleci nebo zalézá do kouta klece, se pro soutěžení na výstavách vůbec nehodí a z tohoto důvodu ji nebudeme zařazovat ani do chovu. Zkušení chovatelé vědí, že tato vlastnost je dědičná a v případě použití takového ptáka do chovu bude dalších asi 50 % výletků mít vlastnosti svého nepovedeného rodiče.
Korely výstavního typu zpravidla necháme hnízdit dvakrát do roka. Chovatelé, kteří s korelami nesoutěží na vrcholových výstavách, dokáží v jednom kalendářním roce odchovat ze čtyř hnízdění někdy i 20 mláďat. Rodičovský pár je schopen odchovat v jednom hnízdě maximálně 8 mláďat. Takto početné odchovy nejsou pravidelné a nemůžeme s nimi počítat. Mnozí chovatelé používají spolehlivý způsob pro rozeznávání pohlaví mladých korel, který sice není okamžitý, ale je naprosto spolehlivý. Výletkům, kteří jsou starší než čtyři měsíce, vytrhneme dvě světlá (žlutá) krajní ocasní pera. Do tří týdnů narostou nová. Jsou-li skvrnitá, máme samici, mladému samci narostou pera černá. Toto se týká především ptáků původního, tj. šedého zbarvení.
Samci korely chocholaté jsou plodní a spolehlivě odchovávají vlastní potomstvo ještě ve stáří dvaceti roků. Německý chovatel Olaf Kühn ze Storkowa spářil kroužkovaného dvacetiletého šedého samce s bílou jednoletou samicí. Za sezónu od nich získal osm zdravých výletků. Krmení bylo složeno z lesknice, nigeru, semence, slunečnice, prosa v různých barvách a senegalského prosa v klasech. Střídavě bylo nabízeno jablko, mrkev, zelené krmivo, kukuřice v mléčné zralosti a k okusu větvičky z břízy, topolu a černého bezu.
V České republice se nejvyššího věku dožil samec korely původního zbarvení u manželů Vodičkových v obci Nové Jirny u Prahy. Bez zjevných zdravotních potíží tento kroužkovaný pták uhynul ve věku 29 roků. Nejvyššího, dosud známého věku v Evropě, se dožil samec korely šedé v Německu. Doktor Schoene z Lipska ošetřoval tohoto papouška ještě jako třicetiletého. Zkracoval mu drápky a upravoval tvar zobáku. Krmen byl mimo obvyklých zrnin také „lahůdkami“ – vařenými nudlemi s rýží.
Korely můžeme nechat bez obav přezimovat ve venkovní voliéře, ale musí mít závětří bez průvanu. Nevadí jim ani teplota -20°C, je však nutné je chránit přístřeškem před deštěm, sněhem a ledovými větry. Korely mají někdy snahu zahnízdit i v zimních měsících. V žádném případě jim ve voliéře nesmíme ponechat hnízdní budku. Po skončení hnízdění musí nastat období šesti měsíců klidu, aby ptáci nabrali nové síly do nastávající sezóny.
V Ostravě má sídlo Klub chovatelů korel (KCHK). Jeho členové mají rozhodující podíl na vzniku a uznání terčové straky.
Protože mladé korely začínaní pelichat ve věku čtyř měsíců a plně přepeření jsou až v devíti měsících, v plné kráse je vystavujeme až ve stáří devět až deset měsíců.
Protože korely chocholaté chovám již 30 roků, v následujících řádcích vás seznámím s vadami, které se u nich vyskytují a na které si musí dát chovatelé pozor. Platí zásada, že při sestavování chovného páru by oba jedinci neměli mít stejnou chybu, která se na potomstvu zdvojnásobí.
Mezinárodní vzorník (standard) určuje naprosto přesně, jak má vypadat ideální pták, jaké bodové hodnocení je určeno pro jednotlivé pozice a kolik bodů smí posuzovatel z celkového počtu odečíst. Výborný pták získává 90 a více bodů, velmi dobrý 85 až 89 bodů a dobrý 80 až 84 body. Je pravidlem, že vítězný pták získává maximálně 94 body ze sta možných. Na rušení a nezvyklé události korely reagují hlasitým křikem a z tohoto důvodu nebudeme do jejich blízkosti umisťovat vzácné a drahé chovné ptáky. Předejdeme tím mnohdy nenahraditelným ztrátám. Korela chocholatá je jedním z nejčastěji chovaných ptáků v našich voliérách a pro mnoho svých dobrých vlastností si zaslouží další rozšíření.