U veterinárního lékaře

Seznamte psa s veterinárním „střediskem“ dříve, než-li bude nemocen či zraněn. Pokud jeho první zkušenost bude silně negativní, s velkou pravděpodobností všechny nebo několik následujících návštěv zde stráví ve stresu. Bude se chovat plaše nebo naopak agresivně a nezvladatelně. Psa, kterého není možné ve veterinární ordinaci utišit a veterinář na něho nemůže sáhnout, aniž by ho pes nepokousal (anebo se o to alespoň snažil) nemůže být dobře vyšetřen a i nejbanálnější zákroky budou muset být provedeny pod narkózou.

První návštěva

Jsou jedinci, kteří od prvopočátku lékařskému prostředí nedůvěřují. Přesto se však mohou naučit přijatelnému chování. Většina štěňat je očkována již u chovatele. Ten vám také oznámí, kdy je zapotřebí veterinárního lékaře opět navštívit. Přesto je velmi vhodné, když štěně, které si přivezete domů, necháte co nejdříve prohlédnout, jestli je zdravé a celkově v pořádku. Pokud chovateli plně důvěřujete, že očkování je v pořádku, že vám neprodal nemocné štěně, či štěně se zdravotní vadou (často je velkou obranou dobrá kupní smlouva), můžete veterináře navštívit o pár dní později. Každopádně si nezapomeňte vzít očkovací průkaz psa, který jste dostali od chovatele!
Pokud víte, že štěně nesnáší dobře jízdu autem, je velmi vhodné ho na první návštěvy veterinárního střediska autem nevozit. Je lépe jít pěšky nebo využít některého z hromadných dopravních prostředků. Pokud je však jízda autem nevyhnutelná, po příjezdu na místo se procházejte se štěnětem alespoň 15 minut a snažte se ho hrou zabavit, aby na nepříjemný pocit z cesty zapomnělo. Nedoporučuji tuto procházku a hry absolvovat v těsné blízkosti veterinárního zařízení, z důvodu nebezpečí přenosných nemocí.
Potom vezměte štěně do náručí a vejděte do veterinárního střediska. Zde štěně nepokládejte na zem, ale držte ho stále v náručí, v košíku či tašce na psy. Štěně postavte pouze na ošetřovací stůl, aby se pravděpodobnost nakažení infekční nemocí omezila na minimum.
Požádejte veterináře, aby štěně prohlédl, předložte očkovací průkaz a domluvte se na dalším očkování a odčervení, případně na další preventivní prohlídce. Štěně není imunní proti očkovaným nemocem hned. Vakcinace začíná plně působit až po několika dnech, proto se s veterinářem domluvte na prevenci a opatřeních, jak předejít případnému onemocnění. Je také vhodné zeptat se na „ideální jídelníček“ pro vašeho psa, pokud vám přesné instrukce nedal sám chovatel.
Veterináře je vhodné navštívit „jen tak“ alespoň ještě jednou, (např. si zajít pro odčervovací tablety), aby si štěně na toto zvláštní prostředí a dotyky veterináře zvyklo a neodnášelo si pouze špatné zkušenosti a pocity. I za preventivní prohlídku zaplatíte nějakou tu desetikorunu, ale za dobrou zkušenost pro psa a z toho pramenící slušné chování i na tak krizovém místě, to jistě stojí. Také by nebyla ztráta času zajít se štěnětem v náručí nebo v době, kdy je již proti infekčním onemocněním imunní na vodítku, „jen tak“ do čekárny.
Štěně během prohlídky i po ní několikrát odměňte pamlskem a hlaďte, ale v žádném případě neutišujte. Nesmí nabýt dojmu, že se děje něco neobvyklého. Stejně tak těsně po opuštění střediska psa přehnaně nechvalte.
Určitě je vhodné zmínit i fakt, že ošetřujícího lékaře můžete kdykoliv, z jakéhokoliv důvodu změnit. Záleží jen na tom, jak s jeho službami a přístupem budete spokojeni.

Očkování a odčervení

Očkování se zpravidla provádí proti psince, parvoviróze, leptospiróze, infekční laryngotracheitidě, infekčnímu zánětu jater a vzteklině. Nezapomínejte nechávat včas svého psa přeočkovat, aby jste se nemuseli o zdraví svého psa obávat. Zpravidla se jedná o očkování jednou za rok pro každou vakcínu. Proti vzteklině se očkuje samostatně, proti ostatním infekčním onemocněním kombinovanou vakcínou.
Také odčervování je nutné nepodceňovat a po celý život psa podávat dle rad veterináře přípravky na odčervování. Štěněti zpravidla každých 4–6 týdnů, později co půl roku. Pokud není pes pravidelně odčervován a parazitují v něm škrkavky nebo měchovci, mohou se tito parazité přenést na člověka a zejména dětem způsobit nemalé zdravotní potíže. Proto odčervování nepodceňujte!

Nemoci a parazité přenosní na člověka

Téměř všechny nemoci i parazité vyskytující se u psů napadají člověka opravdu vzácně. Je větší pravděpodobnost, že zmiňované nemoci či napadení parazitem dostane člověk přímo od zdroje nákazy, nikoli od samotného psa (mimo škrkavek a měchovců).
Leptospiróza – nejčastějšími přenašeči jsou hlodavci, zejména potkani a krysy, ale i psi, kteří tuto nemoc momentálně prodělávají.
Plísňová onemocnění – na psa se mohou dostat z kontaminované půdy, výjimečněji od hospodářských zvířat. Pro člověka jsou většinou snadno léčitelná.
Svalovec – Trichninella spiralis – nachází se ve skopových vnitřnostech a vepřovém masu, nebezpečí hrozí zejména dětem (prevence - skopové vnitřnosti a vepřové maso vždy vařit).
Škrkavky a měchovci – nebezpečí hrozí zejména dětem (prevence spočívá v pravidelném odčervování).
Toxoplazmóza – zdrojem nákazy je kontakt s kontaminovanými výkaly koček či nakažené syrové maso.
Tuberkulóza – pes ji může dostat od takto nemocného člověka, hospodářských zvířat či jiného psa.
Vzteklina – nejzávažnější onemocnění, které může pes dostat zpravidla po styku s takto nemocným zvířetem (prevencí je očkování, které je povinné).
Zákožka svrabová – pes se může nakazit od takto postiženého psa nebo divokého zvířete, včetně hlodavců.