Husy pomalu táhnou na jih

Nevšední zážitek zažili včera v podvečer rokycanští ochránci přírody, když se nad jejich hlavami ozvalo typické husí kejhání. Je to další znamení toho, že v přírodě začíná to právě podzimní stěhování, kdy ptáci ze severských oblastí míří k jihu. Děje se tak pravidelně a je velkým štěstím, že nad rokycanskou záchrannou stanicí živočichů se nachází koridor, kterým celá řada opeřenců táhne.

Husa velká

Husa velká je velice inteligentní pták, živící se především trávou, obilím, bobulemi a bylinami. Je dlouhá kolem 80 centimetrů a v rozpětí dosahuje okolo 170 centimetrů. Světle šedé peří je bez jakékoli příměsi hnědi a zobák má světle masovou barvu nebo je oranžově červený s bílým nehtem. Husy velké jsou typičtí tažní ptáci, přičemž středoevropská populace odtahuje v září a říjnu přes Francii do Španělska, zatímco severské husy z Islandu přezimují na Britských ostrovech a v okolí Severního moře. Do středoevropských hnízdišť přilétají od začátku března. Zajímavý je i rodinný život, kdy husy žijí po celý život v páru. Mladí ptáci se setkávají během první zimy, avšak k samotnému hnízdění dochází až druhým či třetím rokem života. Husy, které přišly během života o partnera, zpravidla již nehledají dalšího. Dorozumívání probíhá pomocí kontaktních zvuků, které můžeme slyšet i u domácích husí. Hnízdo staví jen samice a to s oblibou na vyvýšeném místě v rákosinách. Hnízdění může probíhat samostatně nebo i v koloniích. Zatímco husa sedí na vejcích, houser hlídá v určité vzdálenosti od hnízda, aby jej neprozradil. Cítí-li se oba dospělí ptáci ohroženi, brání svou snůšku syčením, kousáním a máváním křídly, stejně jak to známe u labutí. Samotné hnízdění probíhá již velmi brzy na jaře – od konce března do května, přičemž husa sedí na vejcích od nakladení posledního vejce 27 až 28 dnů. Vajec bývá zpravidla 5 až 10 a jsou asi 85 milimetrů dlouhá. Oba rodiče vodí housata, která si v prvních dvanácti hodinách života zapamatují své rodiče. Kromě husí velkých známe i další druhy – např. husu polní a běločelou, se kterými se tak často v našich zeměpisných šířkách nesetkáváme.

Husy táhnoucí nad Rokycany

Je zajímavé, že téměř každoročně pozorujeme táhnoucí husy nad Rokycany, ale neměli jsme příliš příležitostí je vidět na vodních plochách Rokycanska, natož abychom byli svědky jejich hnízdění. Každopádně početné klíny husí bývají předzvěstí podzimu, kdy můžeme na Rokycansku spatřit i druhy, které se zde zpravidla nevyskytují. Připomeňme si například nedávné pozorování dokonce dvou exemplářů orlovce říčního na Klabavské nádrži nebo sledování dvou orlů mořských na Kařezských rybnících. Podzim tak dává tušit, že nastala doba zajímavých pozorování v přírodě a velkého stěhování, kdy skutečně můžeme spatřit druhy, které bychom v jiném ročním období ztěží hledali.