Obchod tisíciletí

Lidské dějiny si pro naši omezenou kapacitu paměti dělíme různými pomocnými měřítky tak, abychom se mohli snáze orientovat. Takových pojmů je celá řada, některé pak jsou velmi obecné. Třeba podle typických materiálů a nástrojů, které člověk používal ke svému prospěchu. Mluvíme tak o době kamenné, bronzové, železné, věku páry, atomu a dalších úsecích lidských dějin. 

Věk informatiky a postupující globalizace

O současné době se pak mluví nejspíše jako o věku informatiky a postupující globalizace. Zatímco někdy před sto padesáti lety se jihočeští sedláci dozvěděli o bitvě u Králové Hradce teprve tenkrát, když Prajzové přijeli do Písku, dnes se dozvíme o tom, že někde ve Vietnamu zemřel nějaký nešťastník na ptačí chřipku hned zítra. Je to samozřejmě pokrok. Na druhou stranu to přináší nezměrné množství problémů, které je nemožné vůbec všechny i vyjmenovat. Můžeme si představit třeba jen některé. Ti, kdo vypouští nějaké nové zprávy do světa, si obvykle ani nepřipouští nějakou zodpovědnost za to, co jejich zpráva může vyvolat a jestli je vůbec alespoň trochu pravdivá. Je to pro ně obchod jako každý jiný. Na druhou stranu může vcelku banální zpráva roztočit tanec miliard, ne-li třeba i válku nebo pogromy. Noviny, televize, rádio, internet, to všechno masíruje vědomí všech a rozlišit v té záplavě zrnko pravdy je nad lidské síly. Vezměme si například jen název jednoho jediného televizního pořadu, který se jmenuje: Na vlastní oči. V žádném případě to nejsou vaše vlastní oči, ty se jen dívají na nějaký pořad, který připravily docela jiné oči a ani tyto oči vůbec nemusely předkládanou událost vidět. Všechno se dá vyrobit tak, aby to vypadalo jako skutečnost. Virtuální skutečnost. Pokud tedy nechcete utrpět nějakou vlastní psychickou újmu, máte v podstatě jen dvě možnosti. Za prvé: nezúčastnit se. Nečíst a nic neposlouchat. Jenže, tomu se nevyhnete. Potom tedy zbývá jen druhá možnost. Musíte vzít vlastní rozum do hrsti a snažit se jej používat. Eventuelně si obě metody zkombinovat. Samozřejmě, že to není lehké. Na druhé straně obvykle stojí profesionálové a něco dokáží. Jen si vzpomeňte, jak nacisté i komunisté zblbli celé národy a to neměli k disposici dnešní prostředky.

Role kédií

V poslední době jsme svědky toho, jak sdělovací prostředky masírují naše vědomí obří kampaní. Vcelku s potěšením jsem konstatoval, že podceňovaná, až urážená česká hospoda, má na tuto situaci vcelku správný názor. V podstatě prázdná bublina, ovšem obří kšeft. Ptačí chřipka prostě geniálně zabrala. Americký prezident Bush žádá kongres o uvolnění 7,5 miliardy dolarů na boj s ptačí chřipkou. Ta však na americký kontinent zatím vůbec nedorazila, ale ani americký prezident si nemůže dovolit oponovat takto rozjeté kampani. Musí držet pěkně basu. Takové množství peněz je neuvěřitelné. I bez kalkulačky je to myslím více, než činí náš celoroční rozpočet. Nakonec vůbec nejde o nějakou ptačí chřipku. V první řadě jde právě o ty asijské kachny, z nichž jednu, dokonce se říká, že uhynulou, ten vietnamský nešťastník snědl. Neměl to dělat. Světový trh se tak elegantně zbavil laciné konkurence, která hrozila, že jej ovládne. To je právě ten největší důvod, proč ten humbuk. V takovém randálu pak zaniknou i jiné zprávy, které se ovšem netisknou na prvních stránkách. Epidemiologové se zabývají ptačí chřipkou údajně od roku 1977 a až do dnešní doby se nepodařilo zaznamenat její přenos na člověka. Až teď příhodně v Asii. Ovšem ani tady nedošlo k přenosu nemoci z člověka na člověka. Asie je semeništěm různých nebezpečných virů, o tom není pochyb. Před časem třeba nějaký virus zdecimoval populaci indických supů. A sup, predátor, který se živí převážně mršinami, musí mít pěkně odolný organizmus. Ovšem člověk, jak známo, supy většinou nejí a ani s nimi téměř neobchoduje. A tak tahle zpráva nevzbudila žádnou pozornost. Nakonec, do dnešní doby není vůbec jisté, jestli ptačí chřipka postihuje všechny druhy ptáků nebo jestli některé více než jiné. Zatím to vypadá spíše na chřipku vodní drůbeže. Jenže takový virus může obíhat třeba u kachen od nepaměti, aniž by jim způsoboval vůbec nějakou újmu. Teď se ovšem hodí, ze hry jsou i balkánské kachny. Nemůžete proti tomu nic namítat a ani nic nenamítám. Jen se chci na věc dívat tak, jak se mi to jeví. Dokonce je to všechno do určité míry geniální. Nikdo přeci nebrání mezinárodnímu obchodu, nikdo nepřiměřeně nezvýhodňuje naše zemědělce a tak dále, jen chrání naše společné zdraví. Že si všichni mastí především vlastní kapsu? Vždyť je to přirozené! Teď se věci chopil i farmaceutický průmysl na celém světě. A kam se hrabou zisky nějakých drůbežářů. K smíchu. Musíte se na věc dívat trochu prakticky. Takový farmaceutický výzkum je jedna z nejnákladnějších věcí na světě, ale žádná vláda nemůže podporovat výzkum soukromých firem, to by nikde neprošlo. Teď to nějak půjde! Mnozí si v tomto případě budou myslet na nějaký výzkum státní, ale dávno se ukázalo, že není efektivní. Na celé situaci zajisté profitují mnozí další a s největší pravděpodobností můžeme z toho mít nějaký prospěch všichni. Třeba bude takový nadbytek vakcín proti chřipce, takže budou tak laciné, že je vláda bude aplikovat všem zadarmo a povinně, aby se to nakonec všechno nezkazilo. To by byl ovšem pěkný malér, který by media bez pochyby využila.

Kladivo na čarodějnice

Bohužel tedy v současné době dopadlo kladivo na čarodějnice jen na chovatele ptáků. Zakázat výstavu andulek je prachobyčejná blbost. Nedokáže mi nikdo vysvětlit, jak by se mezi ptáky chovanými v uzavřeném prostoru mohla objevit asijská ptačí chřipka. Je to pouhá politika. Vcelku jednoduchá. „Evropská unie“ vydala doporučení svým členským státům, co mohou dělat. I toto doporučení jsou pouhopouhé aliby politického charakteru. Všimněme si, co pak udělaly jednotlivé státy. Vždycinky se postupovalo cestou nejmenšího odporu. V Braniborsku zahnali slepice do kurníků, prý aby nepřišly do styku s tažnými ptáky. Ovšem Němci jsou, zvláště ti na východě, dosud ukáznění. Dodnes vzpomínám, jak v Erfurtu pochodovali uprostřed hluboké noci, nikde živáčka, dobře sto metrů ke křižovatce, kde ukázněně počkali na zelenou, zatímco my jsme přešli přes ulici rovnou k autu. Zatímco my jsme nechápali jejich ukázněnost, oni nechápali naši odvahu. Ve světle této zkušenosti je zřejmé, že naši veterináři nemohou zakázat na naší vesnici volné pobíhání slepic. Pokud by se takový zákaz snad pokusili i kontrolovat, nedokážu odhadnout, kolik takových veterinářů by skončilo s krumpáčem v zádech. Tak nám tedy zakázali burzy a výstavy. Jsou z obliga, neboť konají. A ukazuje se, že konají rádi a dokonce pilně. Správně usuzují, že tady asi na odpor nenarazí a dokonce se dostanou do médií, takže všichni mohou vidět, že pracují. Kdo si pak vzpomene třeba na případ, kdy nějaký pominutý majitel nechá pochcípat krávy hladem a jejich mršiny se povalují v okolí tak dlouho, než to všechno natočí televize. Pokud by se mělo se zákazem výstav postupovat rozumně a nikoliv pouze populisticky, potom by stačilo vyloučit vodní a okrasnou drůbež z výstav exotického ptactva.

Nezbývá nám než doufat, že nejbližší budoucnost přinese prostřednictvím vložených peněz více vědomostí a také rozumnější přístup. Ten gigantický kšeft se rozhodně nezastaví. Nakonec taky proč? Přinese více pracovních míst, více nových poznatků, více zdraví nám všem. Pokud nás ovšem příroda nepřeveze a nakonec nevypukne pandemie chřipky žabí místo ptačí.