Brno má vítěze Českého skokového poháru!

„Kdo je to ten Ivo Přibyl? Na jakých to jezdí koních, kdo je trénuje, komu patří …?“ Takovéto a jistě i jiné podobné otázky si asi pokládala řada méně znalých návštěvníků a diváků během vyhlašování vítěze finále Českého skokového poháru (ČSP) o posledním srpnovém víkendu v Plzni. Někteří možná doufali, že podrobnější informace v nejbližší době přinese např. „měsíčník jezdců, chovatelů a milovníků koní“ a nebo alespoň nějaký spřátelený internetový server propagující „jezdectví“. Bohužel se tak doposud nestalo a to i přes to, že obě média jsou hlavními partnery ČSP. Pro všechny, které by zajímaly odpovědi na výše položené otázky (a nejen na ně) je zde následující článek.

O lidech a koních

V příjemně vytopené klubovně Jezdeckého spolku Belcredi v Brně – Líšni jsem se sešel s letošním vítězem ČSP Ivo Přibylem a majitelkou koní paní Hanou Rechovou. Jejich pozvání přijali i další osoby významně se podílející na dosaženém úspěchu – je to trenér pan Jaroslav Jindra st. a ošetřovatelky koní Petra Štefková a Markéta Jelínková. Moje první otázka byla směřována ke všem přítomným a měla za úkol čtenářům, kteří nesledují zcela důkladně dění v českém parkurovém sportu objasnit „Co je to vlastně Český skokový pohár?“. 

„ČSP je extraliga parkurového ježdění. Je pořádán pod záštitou ČJF, v uplynulé sezóně zahrnoval 11 kvalifikačních kol, v nichž jezdci sbírali body za umístění. Seriál roku vrcholí ve finálové soutěži, do které postoupí čtyři nejlepší jezdci s nejvyšším počtem získaných bodů v kvalifikačních předkolech. Finále probíhá dle systému MS pro nejlepší čtyři jezdce se vzájemným střídáním koní. Zatímco klasická mistrovská soutěž (např. mistrovství republiky) dokumentuje okamžitou úroveň koní a jezdců během mistrovského víkendu, seriál závodů ČSP mapuje výkonnost jezdců v průběhu celé jezdecké sezóny (od poloviny dubna do konce srpna) a tím se stává objektivnějším“.

O lidech

Dalšími otázkami jsem chtěl čtenářům přiblížit jednotlivé aktéry. První na řadu přišel samozřejmě jezdec Ivo Přibyl.

Již několik sezón patříš ke špici českého parkurového sportu a letošní vítězství je tvým dosavadním největším úspěchem. Uvědomuješ si, že již nyní k tobě, jako k autoritě a vzoru, vzhlíží mnoho začínajících jezdců? Mohl bys jim popsat, kdy a jak ses dostal ke koním a jaká byla tvoje cesta k profesionálnímu ježdění?

Ivo Přibyl: „Narodil jsem se a mládí prožil na Severní Moravě ve městě Příbor a jako mnoho ostatních dětí jsem se do blízkosti koní, kteří mě odmala přitahovali, dostával jen příležitostně, např. u sousedů během zemědělských prací. Přibližně ve 13-ti letech jsem měl možnost během častých pobytů u své babičky v Kateřinicích pomáhat i s jinými koňmi. Tehdy jsem však paradoxně častěji pracoval s koňmi v zápřahu. Teprve až na Střední zemědělské škole (obor chovatel – pěstitel – – pozn. aut.) v Novém Jičíně – Žilině došlo k prvním nesmělým pokusům ovládat koně i ze sedla. Od té doby je již můj profesní (i osobní) život pevně spojen s koňmi: od r. 1994 ošetřovatel koní ve stájích Belcredi v Líšni, od r. 1996 pracovní jezdec v hřebčíně Albertovec a ve stájích Panská lícha v Brně, dále půlroční praxe profesionálního jezdce v Německu a též půlroční zaměstnanecký poměr ve Státním hřebčíně Tlumačov."

Tuším, že se dostáváme ke zlomu ve tvé dosavadní kariéře, a tím je jistě počátek spolupráce s majitelkou „tvých“ koní – Hankou Rechovou. Tak jak to tehdy bylo?

Ivo Přibyl: „Během mého působení v Drásově nedaleko Brna jsem byl seznámen s paní Rechovou, která měla v místní stáji svého koně Tarba. Dohodli jsme se na spolupráci a výsledkem bylo v r. 1999 zakoupení jejího prvního sportovního koně – hřebce českého teplokrevníka Koriandra. O rok později jsme společně dosáhli velmi dobrých výsledků v Kritériích mladých koní, důsledkem bylo stěhování do stájí Jezdecké společnosti Belcredi v Líšni, které zaručovaly lepší zázemí pro vrcholový jezdecký sport. V této době se vznikající „stádečko“ sportovních koní rozrostlo o nový přírůstek – klisnu Manii (slovenský teplokrevník). I když v následujících letech nebylo vše ideální (např. na celou sezónu 2003 Koriandr vyřazen z důvodu zranění kopyta – pozn. aut.), podařilo se nám vybojovat některá velmi dobrá umístění jak na Mistrovství republiky v kategorii družstev, tak i v jednotlivých kolech ČSP.“

Co pro tebe osobně letošní vítězství znamená a co obnáší udržet se delší dobu na špici českého parkurového sportu? 

Ivo Přibyl: „Vítězství v letošním ročníku ČSP si samozřejmě velmi vážím a mám z něj obrovskou radost. Je to zúročení dlouholeté systematické práce a pro mě osobně značnou motivací do dalších let. Současně si však uvědomuji, že dosáhnout jednorázově dobrého výsledku je jedna věc, ale udržet dobrou výkonnost a zopakovat skvělé výsledky bývá mnohem obtížnější. Začínajícím ambiciózním sportovcům bych chtěl vzkázat, aby si uvědomili, že kariéra úspěšného profi-jezdce znamená celý další život podřídit režimu koní. Neexistují dovolené, svátky apod. Kromě samotného ježdění a dalších povinností souvisejících s tréninkem je též velmi důležité a spoustu času zabere hledání nových talentů mezi mladými koňmi. Má-li být příprava koní a obecně cesta k dobrým výsledkům úspěšná, vždy to bude dlouhodobá záležitost.“ V předcházející zpovědi již několikrát padlo jméno majitelky koní Hanky Rechové. Také jí jsem se zeptal: Kdy ses začala zabývat chovem koní a proč? Hana Rechová: „Hrdým majitelem prvního koně jsem se stala v roce1999. Pocházím z úrodné Hané a již co by malé dítko jsem utíkala všude tam, kde bylo slyšet koňské ržaní a klapání kopyt. Takže vidíte, že důvody pro splnění tohoto snu byly, podobně jako u mnoha jiných „šílenců do koní“, zcela prozaické.“

Co bylo impulsem pro zahájení spolupráce s jezdcem Ivo Přibylem?

Hana Rechová: „Na počátku každého vztahu, i pracovního, musí být prvotní sympatie. Líbil se mi Ivošův celkový přístup ke koním, jeho pracovitost, spolehlivost, zdravá ctižádostivost a cílevědomost. Definitivním impulsem pro užší spolupráci byla možnost koupit koně, který mi padl do oka – Koriandra. O tom, že bych takovou koňskou osobnost sama jezdila, nemohlo být ani řeči. Ivo si s ním však, jak ukázala budoucnost, poradil velmi dobře.“

Mnoho čtenářů si z vlastní zkušenosti dokáže představit, co to znamená zabezpečit technicky a finančně provoz jednoho či dvou koní. Jak se daří křehké ženě jako jsi ty zajistit fungování 14-ti hlavého stáda?

Hana Rechová: „Někdy se mi to daří s úsměvem, někdy bez něj, ale vždy s pokorou, radostí, obdivem a s díkem všem „mým“, bez kterých by ta krása s koňmi nešla zvládnout. Zvláště mám na mysli pana Leopolda Schenka a firmu Arcus s. s r.o., kteří mi nezištně pomáhají a stále drží nad vodou. Ráda bych také využila této příležitosti a poděkovala vedení stájí JS Belcredi za skvělé zázemí, které vytváří mým koním, dále oběma ošetřovatelkám Petře i Markétě, které jsou v pozadí úspěchu, ale jejichž podíl je též nezanedbatelný a našemu „dvornímu přepravci“ Pavlu Čechovskému, jehož bezchybné služby též přispívají k celkové pohodě koní i celého týmu.“

Další otázky byly směřovány k trenéru Jaroslavu Jindrovi st.

Současné generaci je spíše známo jméno vašeho syna Jaroslava. Mohl byste těm, kteří nepamatují vaši aktivní éru ve zkratce prozradit svůj „trenérský životopis“ a přiblížit, od kdy se datuje vaše spolupráce s paní Rechovou a co jí předcházelo?

J. Jindra: „Velmi rád vzpomínám zejména na své dlouholeté působení ve funkci vedoucího a trenéra v Jezdeckém klubu při Školním statku v Olomouci. Zde jsme zaznamenali mnoho úspěchů zejména v juniorských soutěžích. „Mýma rukama“ v té době prošlo několik současných významných jezdců a trenérů, např. Pavel Hudeček, Milan Smékal nebo můj syn Jaroslav. Krátce před důchodem jsem toto pracoviště opustil a začal působit jako trenér tzv. na volné noze. Když paní Rechová hledala trenéra, poradil jí pan Kutěj, aby se obrátila na mě. Tak se nakonec stalo v létě r. 2001 a původní domluva počítala hlavně s tréninkem Koriandra. Během práce se však rozšířil stav koní, přišla Manie s mladými koňmi a moje pomoc a naše spolupráce se rozšířila i na ostatní členy stáda.“

O koních

Do tohoto okamžiku jsme odhalili, jakým způsobem se na skvělých výsledcích podílí lidský faktor. Úspěch v jakémkoli jezdeckém sportu je však vždy podmíněn adekvátními výkony druhé poloviny týmu a tou jsou koně. I když jsem se jich osobně opakovaně ptal na jejich názor, nedostal jsem žádnou uspokojivou odpověď, a proto mi nezbylo, než se opět s dotazy obrátit na přítomné osoby.

Z předcházejících odpovědí vyplynulo, že na letošní úspěšné sezóně se hlavní měrou podíleli hřebec Koriandr Feedmark a klisna Manie Feedmark. Mohli byste tyto dva výjimečné jedince našim čtenářům přiblížit?

Ivo Přibyl: „Na prvním místě musím představit „pana Koně“, hřebce Koriandra Feedmark. Otcem tohoto koně je holštýnský hřebec Celebrio a matkou klisna českého teplokrevníka Kora. Je to kůň s velkou skokovou potencí a s výbornou technikou skoku. Má však dominantní hřebčí povahu, která někdy zapříčiňuje jeho svéhlavost. Na úspěšném průběhu letošní sezóny se Koriandr podílel hlavní měrou. Podával během ní stabilně velmi dobré výkony a patří mu velký dík za to, že jsme společně pravidelně sbírali body ve většině kvalifikačních kol. Klisna Manie Feedmark po hřebci Narcos II(SF) z plnokrevné Malby je koněm s velmi dobrým charakterem, disponující velkou silou, ale menší mrštností a horší ovladatelností. Druhým místem ve Velké ceně Prahy na Císařském ostrově Manie skvěle „rozjela“ sezónu a bylo více než symbolické, že se právě ona stala hlavním strůjcem vítězství v Plzeňském finále.“

Koriandr a Manie nejsou samozřejmě vašimi jedinými koňmi. Představte nám i některé další vaše svěřence.

Hana Rechová: „Velkou radost nám právě nyní dělá chovná klisna Amazonka, která je v současné době připuštěná hanoverským hřebcem Landinosem a na mateřské povinnosti se chystá v hřebčíně Murhof. Na Murhofu též stojí naše budoucí naděje - hřebeček Thimothy po Landinos a 2,5 letá kobylka Andromeda po Korzár ( slov.tepl.) z matky Arina (ČT). Nerada bych taky zapomněla na hřebce Arcus Flying Star po Alabaster (Hann.) z Fanni (Old.).“

Jak je vidět, paní Rechová myslí dopředu a nezanedbává důležitou otázku výchovy a výcviku mladých koní. Jak tedy obecně vidíte budoucnost celého týmu a vyhlídky nadějných koní?

J. Jindra: „S paní Rechovou jsme se domluvili na pokračování naší spolupráce. Je to dobře, protože se ukazuje, že nastolená výcviková a tréninková strategie přináší výsledky. Všichni si uvědomujeme, že do budoucna je pro udržení výkonnosti nutné vytvořit adekvátní tréninkové podmínky a mít tzv. šťastnou ruku při výběru mladých koní. Určité naděje vkládáme do klisny Goldiky po hřebci Graf Czech (Hann.) z matky Walzertraum (Hann.) a nejnovějšího přírůstku valacha Arona po hřebci Autonom (Holst.) z matky Girana (Bav. t.).“

Moje zásoba otázek je vyčerpána a tak nezbývá než všem zúčastněným poděkovat a popřát jim a všem koním mnoho úspěchů v další sportovní činnosti.