Láska prochází žaludkem - 4.část

Záplava pytlů s barevnými potisky, kresbami i v nevýrazné hnědi. Anglické, německé, francouzské i české názvy a výrobní firmy. Jak vybrat to nejlepší právě pro svého miláčka, co mu přijde vhod? Je určující jméno, výrobce, způsob zpracování, použité suroviny nebo soubor údajů na etiketě? Co vlastně jednotlivé pojmy znamenají a jaké hodnoty jsou ty nejlepší?

Nabídka krmiv

Nabídka krmiv je čím dál pestřejší, až se pro mnohé laiky může svou šíří stát vlastně zcela nepřehlednou. A protože i zde platí, že všeho moc škodí, je dobré vědět, co vlastně máme chtít a hledat nebo alespoň na co se prodejce (lépe však výrobce) ptát. Snad jedna jediná hodnota je pro všechny srozumitelná. Cena. Ovšem i ta může být poněkud klamavá, pokud ji nehodnotíme ve stejných jednotkách ale v různých veličinách. Tak, jak je dnes již zákonnou povinností supermarketů uvádět cenu nejen za balení ale i za hmotnostní jednotku, je dobré vědět, že, byť se ve většině prodejen krmiv toto neuvádí, je čtyřiceti kilový pytel krmiva za 320 Kč dražší, než padesátka za 395 korun. A navíc vůbec nemusí platit úměra vysoká cena = vysoká kvalita. Bohužel, od určité spodní hranice ale platí nízká cena = nevalná kvalita. Do ceny 550 korun za 100 kg se může vejít DPH, zisk prodejce, cena obalu, náklady na zpracování a dopravu, ne však kvalitní suroviny s vyváženým obsahem živin, včetně potřebného množství vitamínů a minerálních látek.

Slovníček pojmů

Na etiketách krmných směsí je množství údajů, které mají pomoci kupujícímu v orientaci a rozhodování. Jasné a všem pochopitelné jsou vlastně jen hmotnost uváděná v kg a datum spotřeby, někdy značené jako expirace. Datum spotřeby je údaj, který uvádí, do jakého data výrobce ručí za veškeré jím uváděné kvalitativní ukazatele v krmivu, pokud zboží bylo skladováno ve vhodných podmínkách. Po tomto datu se sice nestane mávnutím proutku z výborného krmiva prudký jed, ale jeho kvalita se postupně snižuje. Zejména dochází k úbytku vitamínů a zvyšování čísla kyselosti tuků, česky ke žluknutí. Nejnižší stabilitu vykazuje lněný olej, proto někteří renomovaní výrobci příliš nezařazují lněné semínko do směsí pro koně, byť tato surovina v čerstvém stavu je z dietetického hlediska pro koně přínosem.

SUŠINA – dle definice je to neodpařitelný zbytek při zahřívání při teplotě 105 °C do konstantní váhy, tedy procentuální vyjádření látek, které se neodpařují při uvedené teplotě. Opakem je vlhkost a tak nám vznikne jednoduchý vzorec SUŠINA+VLHKOST = 100 %. Jen pro představu, mezní hodnoty jsou destilovaná voda nebo líh s nulovou sušinou a na druhé straně olej s více než 99 % sušinou. Mléko klisny má sušinu 10,5 %, kravské 12,5 %, pastevní porost mladý od asi 15 až do 30 % u porostu starého, siláže se pohybují v rozpětí od 20 do 35 %, senáže od 25 až do 60 %, seno 80 až 85 %. Obiloviny se obvykle pohybují v rozmezí 90 až 93 %, krmné směsi mívají od 85 do 92% sušiny. Nedá se však říci, že čím je hmota „pevnější“ tím má vyšší sušinu. Například čerstvá kost má sušinu zhruba 50 % a tekutá melasa 75 %.

NL neboli DUSÍKATÉ LÁTKY nejsou jen bílkovinami, ale patří mezi ně i látky nebílkovinné povahy, jako jsou alkaloidy, betain, cholin, močovina nebo amonné soli. Pro výživu jsou však nejpodstatnější SNL (STRAVITELNÉ eN LÁTKY), tedy takové dusíkaté látky, které dovede tělo využít. Ani všechny bílkoviny nemají stejnou nutriční (výživnou) hodnotu. Nejvyšší hodnotu mají ty s nejvyšším zastoupením esenciálních (nepostradatelných) aminokyselin. Esenciální látky si tělo nedovede samo vyrobit a musí je získat z vnějšího prostředí, tedy v krmivu. Esenciální jsou nejen aminokyseliny, ale i vitamíny nebo mastné kyseliny. Existuje ale druhová variabilita, a tak co je pro například pro lidi nepostradatelná živina, koně dokáží syntetizovat (vyrobit) ve svém těle. Ne vše je ovšem možné označit pojmem esenciální, zejména výrok "esenciální lněné oleje" upozorňuje více na hlubokou neznalost a neprofesionální komerčnost, než na kvalitu produktu.

VLÁKNINA je složitý polysacharid, který se skládá z lehce stravitelných pentozanů a hexozanů, dlouhých řetězců celulózy a ligninu. To je sice skvělé zjištění, jen to většině lidí nic neříká. Podstatnější je vědět, že vláknina se v různé míře vyskytuje ve stěnách všech rostlinných buněk, kde vlastně tvoří jejich kostru. Stravitelnost vlákniny záleží na její lignifikaci = množství ligninu v ní uložené. Obecně platí – – čím starší či namáhanější buňka, tím více ligninu a tím horší stravitelnost. Jedinou výjimkou je podivuhodná rostlina Zea mays, tedy kukuřice. Ta ani ve vyšším stupni zralosti při vyšším obsahu vlákniny nemá horší stravitelnost. Naopak zaschlá stará tráva na pastvině na podzim a v zimě není pro koně zdrojem energie ani živin, může sloužit nanejvýš k zahnání pocitu hladu a nic víc.
Nicméně i nestravitelná vláknina je pro koně (a nejen pro ně) velmi důležitá. Podporuje peristaltiku, zabezpečuje pocit mechanického nasycení a pomáhá udržovat stálost vnitřního prostředí v trávícím traktu, zejména jako rezervoár tekutin.

ENERGIE nyní nejčastěji označovaná jako SEk (STRAVITELNÁ ENERGIE pro koně) je jedním z nejdůležitějších ukazatelů „vydatnosti“ krmiva. Kůň „neběhá“ na bílkoviny nebo cokoliv jiného, ale právě na energii. Na energii ukrytou v krmivu se dá pohlížet z mnoha úhlů a proto je důležité si ujasnit, o kterou se kdy jedná.

KRMIVO = BRUTTO ENERGIE
>, mínus energie výkalů
STRAVITELNÁ ENERGIE
>, mínus energie moče a plynů
METABOLIZOVATELNÁ ENERGIE
>, mínus produkce tepla
NETTO ENERGIE

Jednotkou energie je Joul, který vyměnil dříve používané jednotky kalorie. Přepočet je snadný, 1 cal = 4,18 J.
SEk se používá pro její relativně snadné určení a poměrně vysokou vypovídající hodnotu. Při listování krmivářskými tabulkami bývá mnohý laik i „člověk od koní“ překvapen hodnotami, které by nečekal. Největší údiv vyvolá energetická hodnota ovsa, která je o něco nižší než energetická hodnota ječmene a třeba jen třetinová v porovnání s olejem. Jak je to možné, když oves je takový životabudič a koním po něm bývá do skoku? Není to dáno celkovým množstvím energie, ale rychlostí jeho uvolňování, neboť kůň dovede rozložit ovesný škrob mnohem rychleji než škroby z ječmene nebo kukuřice, o spalování mastných kyselin nemluvě.

VITAMÍNY jsou nezbytnou podmínkou správné funkce celého organismu. To ovšem vůbec neznamená, že je nutné je neustále doplňovat do krmné dávky. Pasoucí se koně až na zřídkavé výjimky žádné vitamínové doplňky nebo dokonce bomby nepotřebují. V lepším případě vyhodíte peníze a váš kůň bude mít nejdražší moč ve stáji, v tom horším si můžete koně přiotrávit, což se může stát zejména u vitamínů A a D. Pouze pro sportovní koně, kteří mají vyšší zatížení a nejsou na pastvě, je účelné přiměřené přidávání těchto doplňků. Totéž platí při léčbě některými antibiotiky, sulfonamidy, dietetických chybách nebo zvýšených nárocích na reprodukci. Chronicky známý je preventivní i léčebný účinek cholinu (vitamínu H) na kopytní rohovinu. A carnitin či kreatin do rukou nepovolaných nepatří

MINERÁLNÍ LÁTKY na rozdíl od některých vitamínů si tělo nikdy nevytvoří samo a musí je dostat v potravě, což se v absolutní většině i děje. Podstatný je nejenom jejich příjem, ale zejména forma, v které jsou vázány. Všeobecně lze říci, že organické (chelátové) vazby jsou pro organismus stravitelnější než vazby anorganické.
Další důležitou hodnotou je vzájemný poměr jednotlivých prvků. Pří nadbytku se některé prvky chovají jako „šikanisté“ a nedovolují zapojit se jiným prvkům do metabolismu a tak mohou způsobit vážné zdravotní problémy. Nejznámějšími soupeři jsou Ca (vápník) a P (fosfor), jejichž poměr má být 1,5–2 : 1. Podobně se umí pošťuchovat i Mn (mangan) s Fe (železo) nebo Na (sodík) a K (draslík). Proto veškeré nadšené experimenty s jednostranným přidáváním některého prvku na základě novinového článku, případně reklamního letáku, jsou větším rizikem než přínosem.