Sdílet:
Orlície bornejská
(Orlitia borneensis) Orlície bornejská, někdy též orlície obrovská, anglicky Malaysian Giant Turtle či Bornean River Turtle, německy Borneo – Flu...
(Orlitia borneensis)
Orlície bornejská, někdy též orlície obrovská, anglicky Malaysian Giant Turtle či Bornean River Turtle, německy Borneo – Flußschildkröten patří do čeledi Bataguridae (Geomydidae). Jde o vysoce akvatickou želvu, žijící v rozsáhlejších jezerech a hlubších řekách Bornea, Sumatry a Malajsie. V přírodě se živí nejrůznějšími druhy spadaných měkkých plodů, bezobratlými živočichy, měkkýši i rybami. Společně s batagurem (Batagur baska), je právě orlície největší, z velké části býložravou sladkovodní želvou světa. Svou délkou až 80 cm u některých jedinců i přes 1 m působí opravdu impozantně.
V posledních letech sdílí orlície bornejská podobný smutný osud jako ostatní želvy jihovýchodní Asie. Jsou masivně loveny pro kulinářské účely i pro potřeby tradičního, hlavně čínského lékařství. Lov želv je velmi efektivní a obchodování s nimi vysoce organizované. Želvy hledají a sbírají domorodci za pomoci vycvičených psů, chytají je do pastí, podběrákových sítí umístěných na březích nebo na člunech, na rybářské háčky a vyhrabávají je z bahna. Jako malý příklad lze uvést srovnání situace mezi lety 1977 a 1998, kdy došlo k desetinásobnému zvýšení čínského importu s želvami. Jen z Vietnamu bylo vyvezeno v roce 1998 do Číny deset až dvacet tisíc želv různých druhů denně. V roce 1991 bylo do Hongkongu dovezeno 110574 kg želv, jejich množství vzrostlo na 680582 kg v roce 1993 a během prvních 10 měsíců 1994 to bylo již 1800000 kg. O dva roky později činil dovoz neuvěřitelných 3500000 kg! Počet nejrůznějších želv prodaných během jediného roku na převážně čínských trzích se odhaduje na 12 milionů jedinců.
Herpetologové z Nizozemí, USA, Německa, Rakouska a dalších zemí již několik let upozorňují na to, že Číňané, kteří už téměř vyhubili své vlastní želví populace, jsou schopni zcela zlikvidovat většinu druhů želv i u sousedů a postupně se zaměřují na širší okolí, např. na Malajsii, Indonésii, Indii, Uzbekistán, Kazachstán a dokonce už mají v hledáčku i Jižní Ameriku.
V posledních letech se stupňuje naléhání mezinárodních organizací i světových osobností na čínské úřady, aby důsledněji dbaly na dodržování úmluv na ochranu přírody. K tlaku ze zahraničí lze přiřadit i čin hongkongského ministerstva zemědělství (Agriculture Fisheries and Conservation Department) a tamních celních úřadů (Customs Ship Search and Cargo Command) z 11. 12. 2001. Na lodi plující z Macaa do Hongkongu, která byla zadržena celníky, se nacházely želvy ostnité Heosemys spinosa (o nichž jsem již psal na stránkách Fauny). Na stejné lodi byly převáženy i orlície bornejské, určené jako vyhlášená pochoutka na talíře čínských labužníků. Až do hongkongské záchranné akce, která v podstatě vytvořila evropskou populaci, byla orlície v chovu v lidské péči mimořádnou vzácností. Tak např. do roku 1998 byla na celém světě chována pouze v šesti kolekcích v počtu 22 jedinců. V Evropě v té době to bylo jen v Zoo Berlín (1 želva) a v Zoo Drážďany (2 želvy). V lednu 2002 se z Hongkongu dostalo do Evropy 126 orlícií. Zdravotní stav želv byl děsivý. Povrchová i hluboká poranění, nekrotické změny na krunýři, kožní infekce, trus plný hlístů a neschopnost udržet rovnováhu při pohybu ve vodě byly na první pohled jasně viditelné projevy. Škála vnitřních problémů, od nemocí po zranění, včetně zabodnutých loveckých háčků v jícnu a vnitřnostech, se dala často jen předpokládat či odhadovat. Díky kvalitní péči veterinářů a chovatelů ze 16-ti zoo pěti evropských zemí, kam byli tito giganti rozmístěni, nebyla mortalita (12 %) tak vysoká, jak se očekávalo. Bohužel nevyvážený poměr pohlaví omezuje zakládání chovných skupin.
Do poloviny roku 2005 se ze skupiny orlícií zadržené v Hongkongu nacházelo v Evropě 12 samců a 56 samic. Nejpočetnější skupiny těchto obřích vodních želv vlastní nizozemská zoo Arnhem (4,12) a Zoo Praha (3,7). Třetí největší evropskou populaci v lidské péči mají Zoo Brno a polská zoo Vratislav (obě 1,7). K zřejmě prvnímu evropskému odchovu orlícií bornejských můžeme blahopřát tropické Zoo Randers Regnskov v Dánsku. Z vajec o velikosti 3,7–4,4× 7,1– –8,1 cm nakladených 10. 10. 2004 na břehu umělého jezera pod skleněnou kopulí tohoto člena evropské asociace zoologických zahrad a akvárií (EAZA), sídlícího v malém městě Randers na severu Jutského poloostrova, se 6. 3. 2005 vylíhlo jedno mládě o velikosti 60 mm.
Evropské zoo vynaložily nemalé finanční prostředky na ubytování a chov orlícií. Tak např. v pražské zoo mají akvatické želvy (včetně orlícií) na třech místech k dispozici prostory se dvěma velkými betonovými bazény (každý asi 15 m), 13 většími laminátovými a spoustou menších nádrží. V novém pavilonu Indonéská džungle žijí orlície ve vodním příkopu o šířce 3–3,5 m a délce téměř 30 metrů. Hladina má plochu 100 m2. Při maximální hloubce 180 cm obsahuje příkop asi 150 m3 vody. V Zoo Bronx v New Yorku mají vodní asijské želvy možnost využívat vodní plochu o velikosti 350 m2. Nádrž má obsah 200000 l vody a hloubka zde kolísá od 1,2 až do 3,2 m. Společně s párem orlícií bornejských zde žije i velká skupina (7,2) batagurů (Batagur baska), 4,4 kalagurů (Callagur borneoensis) a šest karetek (Carettochelys insculpta).
V brněnské zoo dostaly orlície tři nádrže o rozměrech 2,5×1,7×0,6 m (délka, šířka, výška). Ve dvou byly po třech (jen samice), ve třetí čtyři (tři samice a samec). Výška vodní hladiny dosahovala 35–40 cm. Teplota vody byla ve dne 24–27 °C, vzduch nad vodou měl 28–30 °C, pod tepelnými a světelnými zdroji 35–38 °C. V noci poklesla teplota vody na 20–22 °C. Na menším prostoru se orlície často napadají kousáním do končetin nebo ocasu. Klid ve skupině nastane až po umístění dostatečného počtu úkrytů v podobě kořenů ponořených do vody a velkých kusů korkové kůry plovoucích na hladině.
Do brněnské zoo přišlo 10 orlícií (1 samec a 9 samic) dne 5. 4. 2002. Všechny pocházely z hongkongského konfiskátu.
Důkladnému veterinárnímu vyšetření jsme orlície podrobili 15. 4. 2002. Zákrok prováděli prof. MVDr. Zdeněk Knotek, CSc., z VFU Brno a MVDr. Stanislav Mazánek, PhD., veterinární lékař Zoo Brno. Krev na biochemický rozbor odebrali všem jedincům z horní ocasní žíly (vena coccygealis dorsalis) a rovněž provedli podrobnou prohlídku krunýře a kůže. Četná poranění vzniklá při nešetrném transportu, většinou šlo o odřeniny, byla infikována plísněmi a bakteriemi, které způsobily lokální odumírání tkáně.
Protože se rány po odstranění nekróz ani po dvou měsících léčby ve vodním prostředí příliš nehojily, zvolili jsme radikálnější režim. Želvy jsme nechali střídavě jeden den ve vodě, vždy při krmení a dva dny na suchu – na roštech z umělohmotných přepravek na zeleninu. Na rošty jsme položily misky s vodou, nad nimi svítily 8 hodin denně UV lampy (Osram Ultra Vitalux 300 W). Náročný proces ošetřování obřích želv jsme za teplého a slunečného počasí doplňovali tak, že jsme orlície vynášeli na sluníčko. Kladli jsme je do dětské vaničky, později jsme použili prostorný umělohmotný bazén. Slunění zpočátku trvalo 20 minut, po několika týdnech se denní dávka zvýšila až na dvě hodiny. Přitom již po několika minutách byl patrný blahodárný vliv přímého slunečního záření na postižená místa na krunýři. Za 3 až 4 týdny bylo zcela zjevné hojení míst po nekrózách na plastronu a karapaxu i ran na končetinách a ocase, způsobených pokousáním.
Z devíti samic se nám po značném úsilí podařilo sedm zachránit. Velkou ztrátou byl úhyn samce, u něhož docházelo k opakovanému výhřezu hemipenisu. Vyhřezlý orgán jsme omývali Ringerovým roztokem, několikrát posypali i trochou cukru, přičemž by mělo zduření hemipenisu ustoupit. Před vlastní reponací jsme cukr smyli sterilním roztokem. Po několika dnech však orgán znovu vyhřeznul, a tak jsme chirurgicky – sešitím – zúžili kloakový otvor. Po týdnu, kdy jsme samce nekrmili, byla nit odstraněna. Za několik hodin však nastala další recidiva. Během následujících dnů se stav zhoršoval a měsíc poté, co se poprvé objevily příznaky vyhřeznutí, samec uhynul. Po doporučení koordinátoru chovu a vedoucího evropské plemenné knihy orlícií bornejských RNDr. Ivana Reháka, CSc., ze Zoo Praha získala brněnská zoo v prosinci 2004 druhého samce, pocházejícího z další zabavené zásilky.
Aktivní přístup řady zoologických zahrad i několika soukromých nadací při záchraně orlície bornejské, ukazuje na správně zvolenou cestu k ustanovení záchranných chovů. Po téměř čtyřech letech intenzivní léčby a každodenní chovatelské péče jsou tyto želvy z nejhoršího venku a jejich zdravotní stav lze označit jako stabilizovaný. Návštěvníci našich zoo, např. v Praze nebo v Brně, je nyní mohou pozorovat i v expozicích. Naše vědomosti o životních potřebách orlícií bornejských, byly před několika lety mizivé. Těší mne, že jsme mezitím dosáhli velkého pokroku v rozvoji chovné metodiky a že naše usilovná péče napomohla k odstranění psychických a fyzických traumat těchto fascinujících želvích obrů.
Typy poranění u 10 orlícií v Zoo Brno
• malé nekrózy karapax 1 želva
• nekrózy plastrón 5 želv
• nekrózy karapax a plastron 3 želvy
• velké a hluboké nekrózy karapax a plastron 1 želva
• těžká dermatitida končetiny 1 želva
• dermatitida končetiny 2 želvy
• dermatitida krk 1 želva
• proražení ostrým bodlem karapax 1 želva
• useknutí části krunýře (zhojeno) 1 želva
• rybářské háčky zažívací trakt 9 želv
• krevní paraziti hemogregariny 100 %
Zoo objednáno dodáno 31. 12. 2002 současný stav
Brno 10 1,9 1,8 1,7
Praha 25 2,7 2,5 3,7
Jihlava 15 0,4 0,4 0
Plzeň 5 1,4 1,1 1,1
Dvůr Králové 0 0 0,3 0,3
Hiddinga, B., 2002: EAZA in action for Asian turtles. EAZA News, 38: 18–19
Rehák, I., 2005: Želvy z Hongkongu po třech letech. Akvárium terárium, Praha, 48 (1–2): 48–53
Schilde, M., 2004: Asiatische sumpfschildkröten. Münster. Natur und Tier – Verlag
Samice orlície bornejské (Orlitia borneensis).
V posledních letech sdílí orlície bornejská podobný smutný osud jako ostatní želvy jihovýchodní Asie. Jsou masivně loveny pro kulinářské účely i pro potřeby tradičního, hlavně čínského lékařství. Lov želv je velmi efektivní a obchodování s nimi vysoce organizované. Želvy hledají a sbírají domorodci za pomoci vycvičených psů, chytají je do pastí, podběrákových sítí umístěných na březích nebo na člunech, na rybářské háčky a vyhrabávají je z bahna. Jako malý příklad lze uvést srovnání situace mezi lety 1977 a 1998, kdy došlo k desetinásobnému zvýšení čínského importu s želvami. Jen z Vietnamu bylo vyvezeno v roce 1998 do Číny deset až dvacet tisíc želv různých druhů denně. V roce 1991 bylo do Hongkongu dovezeno 110574 kg želv, jejich množství vzrostlo na 680582 kg v roce 1993 a během prvních 10 měsíců 1994 to bylo již 1800000 kg. O dva roky později činil dovoz neuvěřitelných 3500000 kg! Počet nejrůznějších želv prodaných během jediného roku na převážně čínských trzích se odhaduje na 12 milionů jedinců.
Herpetologové z Nizozemí, USA, Německa, Rakouska a dalších zemí již několik let upozorňují na to, že Číňané, kteří už téměř vyhubili své vlastní želví populace, jsou schopni zcela zlikvidovat většinu druhů želv i u sousedů a postupně se zaměřují na širší okolí, např. na Malajsii, Indonésii, Indii, Uzbekistán, Kazachstán a dokonce už mají v hledáčku i Jižní Ameriku.
V posledních letech se stupňuje naléhání mezinárodních organizací i světových osobností na čínské úřady, aby důsledněji dbaly na dodržování úmluv na ochranu přírody. K tlaku ze zahraničí lze přiřadit i čin hongkongského ministerstva zemědělství (Agriculture Fisheries and Conservation Department) a tamních celních úřadů (Customs Ship Search and Cargo Command) z 11. 12. 2001. Na lodi plující z Macaa do Hongkongu, která byla zadržena celníky, se nacházely želvy ostnité Heosemys spinosa (o nichž jsem již psal na stránkách Fauny). Na stejné lodi byly převáženy i orlície bornejské, určené jako vyhlášená pochoutka na talíře čínských labužníků. Až do hongkongské záchranné akce, která v podstatě vytvořila evropskou populaci, byla orlície v chovu v lidské péči mimořádnou vzácností. Tak např. do roku 1998 byla na celém světě chována pouze v šesti kolekcích v počtu 22 jedinců. V Evropě v té době to bylo jen v Zoo Berlín (1 želva) a v Zoo Drážďany (2 želvy). V lednu 2002 se z Hongkongu dostalo do Evropy 126 orlícií. Zdravotní stav želv byl děsivý. Povrchová i hluboká poranění, nekrotické změny na krunýři, kožní infekce, trus plný hlístů a neschopnost udržet rovnováhu při pohybu ve vodě byly na první pohled jasně viditelné projevy. Škála vnitřních problémů, od nemocí po zranění, včetně zabodnutých loveckých háčků v jícnu a vnitřnostech, se dala často jen předpokládat či odhadovat. Díky kvalitní péči veterinářů a chovatelů ze 16-ti zoo pěti evropských zemí, kam byli tito giganti rozmístěni, nebyla mortalita (12 %) tak vysoká, jak se očekávalo. Bohužel nevyvážený poměr pohlaví omezuje zakládání chovných skupin.
Chov v lidské péči
Do poloviny roku 2005 se ze skupiny orlícií zadržené v Hongkongu nacházelo v Evropě 12 samců a 56 samic. Nejpočetnější skupiny těchto obřích vodních želv vlastní nizozemská zoo Arnhem (4,12) a Zoo Praha (3,7). Třetí největší evropskou populaci v lidské péči mají Zoo Brno a polská zoo Vratislav (obě 1,7). K zřejmě prvnímu evropskému odchovu orlícií bornejských můžeme blahopřát tropické Zoo Randers Regnskov v Dánsku. Z vajec o velikosti 3,7–4,4× 7,1– –8,1 cm nakladených 10. 10. 2004 na břehu umělého jezera pod skleněnou kopulí tohoto člena evropské asociace zoologických zahrad a akvárií (EAZA), sídlícího v malém městě Randers na severu Jutského poloostrova, se 6. 3. 2005 vylíhlo jedno mládě o velikosti 60 mm.
Evropské zoo vynaložily nemalé finanční prostředky na ubytování a chov orlícií. Tak např. v pražské zoo mají akvatické želvy (včetně orlícií) na třech místech k dispozici prostory se dvěma velkými betonovými bazény (každý asi 15 m), 13 většími laminátovými a spoustou menších nádrží. V novém pavilonu Indonéská džungle žijí orlície ve vodním příkopu o šířce 3–3,5 m a délce téměř 30 metrů. Hladina má plochu 100 m2. Při maximální hloubce 180 cm obsahuje příkop asi 150 m3 vody. V Zoo Bronx v New Yorku mají vodní asijské želvy možnost využívat vodní plochu o velikosti 350 m2. Nádrž má obsah 200000 l vody a hloubka zde kolísá od 1,2 až do 3,2 m. Společně s párem orlícií bornejských zde žije i velká skupina (7,2) batagurů (Batagur baska), 4,4 kalagurů (Callagur borneoensis) a šest karetek (Carettochelys insculpta).
V brněnské zoo dostaly orlície tři nádrže o rozměrech 2,5×1,7×0,6 m (délka, šířka, výška). Ve dvou byly po třech (jen samice), ve třetí čtyři (tři samice a samec). Výška vodní hladiny dosahovala 35–40 cm. Teplota vody byla ve dne 24–27 °C, vzduch nad vodou měl 28–30 °C, pod tepelnými a světelnými zdroji 35–38 °C. V noci poklesla teplota vody na 20–22 °C. Na menším prostoru se orlície často napadají kousáním do končetin nebo ocasu. Klid ve skupině nastane až po umístění dostatečného počtu úkrytů v podobě kořenů ponořených do vody a velkých kusů korkové kůry plovoucích na hladině.
• Samec orlície bornejské (Orlitia borneensis).
Do brněnské zoo přišlo 10 orlícií (1 samec a 9 samic) dne 5. 4. 2002. Všechny pocházely z hongkongského konfiskátu.
• Chybějící zadní část karapaxu a hluboká nekróza zadní končetiny u orlície bornejské.
Důkladnému veterinárnímu vyšetření jsme orlície podrobili 15. 4. 2002. Zákrok prováděli prof. MVDr. Zdeněk Knotek, CSc., z VFU Brno a MVDr. Stanislav Mazánek, PhD., veterinární lékař Zoo Brno. Krev na biochemický rozbor odebrali všem jedincům z horní ocasní žíly (vena coccygealis dorsalis) a rovněž provedli podrobnou prohlídku krunýře a kůže. Četná poranění vzniklá při nešetrném transportu, většinou šlo o odřeniny, byla infikována plísněmi a bakteriemi, které způsobily lokální odumírání tkáně.
• Vyhřeznutý hemipenis u samce orlície bornejské.
Protože se rány po odstranění nekróz ani po dvou měsících léčby ve vodním prostředí příliš nehojily, zvolili jsme radikálnější režim. Želvy jsme nechali střídavě jeden den ve vodě, vždy při krmení a dva dny na suchu – na roštech z umělohmotných přepravek na zeleninu. Na rošty jsme položily misky s vodou, nad nimi svítily 8 hodin denně UV lampy (Osram Ultra Vitalux 300 W). Náročný proces ošetřování obřích želv jsme za teplého a slunečného počasí doplňovali tak, že jsme orlície vynášeli na sluníčko. Kladli jsme je do dětské vaničky, později jsme použili prostorný umělohmotný bazén. Slunění zpočátku trvalo 20 minut, po několika týdnech se denní dávka zvýšila až na dvě hodiny. Přitom již po několika minutách byl patrný blahodárný vliv přímého slunečního záření na postižená místa na krunýři. Za 3 až 4 týdny bylo zcela zjevné hojení míst po nekrózách na plastronu a karapaxu i ran na končetinách a ocase, způsobených pokousáním.
Z devíti samic se nám po značném úsilí podařilo sedm zachránit. Velkou ztrátou byl úhyn samce, u něhož docházelo k opakovanému výhřezu hemipenisu. Vyhřezlý orgán jsme omývali Ringerovým roztokem, několikrát posypali i trochou cukru, přičemž by mělo zduření hemipenisu ustoupit. Před vlastní reponací jsme cukr smyli sterilním roztokem. Po několika dnech však orgán znovu vyhřeznul, a tak jsme chirurgicky – sešitím – zúžili kloakový otvor. Po týdnu, kdy jsme samce nekrmili, byla nit odstraněna. Za několik hodin však nastala další recidiva. Během následujících dnů se stav zhoršoval a měsíc poté, co se poprvé objevily příznaky vyhřeznutí, samec uhynul. Po doporučení koordinátoru chovu a vedoucího evropské plemenné knihy orlícií bornejských RNDr. Ivana Reháka, CSc., ze Zoo Praha získala brněnská zoo v prosinci 2004 druhého samce, pocházejícího z další zabavené zásilky.
• Typické nekrotické změny na plastronu těsně po importu.
Aktivní přístup řady zoologických zahrad i několika soukromých nadací při záchraně orlície bornejské, ukazuje na správně zvolenou cestu k ustanovení záchranných chovů. Po téměř čtyřech letech intenzivní léčby a každodenní chovatelské péče jsou tyto želvy z nejhoršího venku a jejich zdravotní stav lze označit jako stabilizovaný. Návštěvníci našich zoo, např. v Praze nebo v Brně, je nyní mohou pozorovat i v expozicích. Naše vědomosti o životních potřebách orlícií bornejských, byly před několika lety mizivé. Těší mne, že jsme mezitím dosáhli velkého pokroku v rozvoji chovné metodiky a že naše usilovná péče napomohla k odstranění psychických a fyzických traumat těchto fascinujících želvích obrů.
Typy poranění u 10 orlícií v Zoo Brno
• malé nekrózy karapax 1 želva
• nekrózy plastrón 5 želv
• nekrózy karapax a plastron 3 želvy
• velké a hluboké nekrózy karapax a plastron 1 želva
• těžká dermatitida končetiny 1 želva
• dermatitida končetiny 2 želvy
• dermatitida krk 1 želva
• proražení ostrým bodlem karapax 1 želva
• useknutí části krunýře (zhojeno) 1 želva
• rybářské háčky zažívací trakt 9 želv
• krevní paraziti hemogregariny 100 %
• Proražení karapaxu ostrým bodlem.
Zoo objednáno dodáno 31. 12. 2002 současný stav
Brno 10 1,9 1,8 1,7
Praha 25 2,7 2,5 3,7
Jihlava 15 0,4 0,4 0
Plzeň 5 1,4 1,1 1,1
Dvůr Králové 0 0 0,3 0,3
• Orlície bornejská – stav karapaxu k 7. 10. 2002.
• Orlície bornejská – stav karapaxu k 10. 8. 2003.
Hiddinga, B., 2002: EAZA in action for Asian turtles. EAZA News, 38: 18–19
Rehák, I., 2005: Želvy z Hongkongu po třech letech. Akvárium terárium, Praha, 48 (1–2): 48–53
Schilde, M., 2004: Asiatische sumpfschildkröten. Münster. Natur und Tier – Verlag
Autor textu: Michal Balcar
Autor fotografií zdroj: Michal Balcar
