Timálie čínská – mýtus a skutečnost

Téměř každý chovatel tyto ptáky zná a nebo o nich četl či slyšel. Jejich krásný a vytrvalý zpěv je pověstný a každého milovníka ptactva si určitě získá. Ani jejich zbarvení nezůstává pozadu za zpěvem.
Základní barva je olivově zelená v kombinaci se žlutou a hnědou, to vše v době hnízdění doplněné krásným červeným zobáčkem. Nebudu zde tyto krásné skvosty podrobně popisovat, jejich fotografie názorně vystihují vše.

• chovný pár

Zmíním se jen o rozdílu pohlaví. Samozřejmě nejjistější rozpoznávací znak je zpěv samečka. Je podobný zpěvu kosa a dosti hlasitě přednášený. Samec zpívá téměř neustále a to i v době mimo hnízdění a v čase pelichání, sice méně, ale zpívá. Samička jen volá. Umístíme-li jednotlivé kusy do přenosek, již během chvilky se pohlaví ukáže. Samečci zpívají a samičky jen volají.
I ve zbarvení jsou rozdíly. Samci mají temeno hlavy zlatavé, uzdička mezi okem a zobákem je žlutošedá a hnědá barva na prsou je intenzivnější. Samičkám chybí žlutavé temeno hlavy a i uzdičku u oka mají šedou. Ostatní zbarvení je podobné a i životní projevy jsou stejné.

• nehotové hnízdo před snůškou

Timálie jsem choval již v 90. letech a též je i odchovával. Po několikaleté přestávce jsem se k chovu exotů vrátil, ale timálie jsem si pořídil až v roce 2004. Získání ptáků nebylo nikterak jednoduché a tak jsem můj chov sestavil z jednotlivých kusů, které zůstaly u chovatelů z dob, kdy se tito ptáci dováželi hojněji. V poslední době se nedováží kvůli ptačí chřipce v Asii.

• hnízdo s vejci

Jak jsem se zmínil, koupě jednotlivých ptáčků mi přinesla i dosti starostí. Ptáčci byly dosti staří a zejména samičky, které nemohly snášet, měly u mě v chovné sezóně problémy se snůškou a to i končící úhynem. I přes kompletní krmivo se všemi mineráliemi. Jejich vajíčka jsou oproti tělu dosti velká, jako u většiny hmyzožravých ptáků.
Máme-li v úmyslu odchovávat tyto ptáky, je vhodné zimovat a v předjaří postupně připravit na chovnou sezónu. V zimě krmíme střídměji vaječnou míchanicí a doplňujeme ovocem: jablko, pomeranč apod. V poslední době je dostatek komerčně vyráběných směsí pro měkkožravé, doplníme-li to ovocem, je jejich zimování jednoduché. Též je musíme chovat v chladnějším prostředí a zachovat přirozenou délku dne. Jakmile se na jaře začíná den prodlužovat, začnou i timálie více zpívat a v té době je pozvolna přikrmujeme hmyzem.

• pětidenní mláďata při

Nyní k vlastnímu hnízdění.
Chovné páry chováme vždy samostatně ve voliéře, která by měla být zarostlá keři nebo je nutné vytvořit dostatek hnízdních úkrytů. Některý pár dává přednost hustému chmelu, jiný zase postaví hnízdo v suché haluzi, kde jsme umístili měkký košíček, často na nejrůznějším místě ve voliéře, ale vše samozřejmě záleží na jednotlivém páru.
Jako stavební materiál mají nejraději tenká ohebná stébla a jako výstelku hnízda prasečí štětiny či sisál. Hnízdo je miskovitého tvaru a sedícímu ptáčku kouká jen hlavička a ocásek. Samička snáší 2–5 vajec, poměrně velkých, hnědě tečkovaných. Snáší denně a na předposlední vajíčko nasedne. V této sobě musí mít klid, jinak snůšku zničí či opustí. Inkubace trvá 12 dnů a staří se pravidelně střídají po 1,5 hodině. V noci sedí jen samička.

• samice s mládětem dva dny po výlet

Mláďata se líhnou většinou najednou. Již den před očekávaným líhnutím je nutné obohatit stravu o různý hmyz. Samozřejmě nasmýkaný je nejlepší, ale i menší cvrčkA, bílé moučné červy je možné použít. Každý pár dává přednost jinému krmivu a to je nutné vypozorovat. S růstem mladých je nutné zvyšovat dávky hmyzu a i obměňovat sortiment. Mají-li k dispozici smýkaný hmyz, sami si vyberou co jim vyhovuje. Já osobně podávám smýkaný hmyz, každé 3 hodiny menší množství. Kroužkovat je nutné již 5. den kroužkem č. 3. Později kroužek již nenatáhneme a riskujeme, že mláďata ve stresu opustí hnízdo a ustydnou. Od 10. dne je nutné dodržovat klid u hnízda. Mláďata jsou velmi citlivá na vyrušení a v pudu sebezáchovy vyskakují z hnízda. Vlastní vylétnutí z hnízda je 12. až 13. den. Mají krátký ocásek a jsou velice náchylná k podchlazení, zvláště v noci nebo když zůstanou sedět na zemi. Vhodné je i na několik nocí vzít mláďata domů a ráno je dát zpět k rodičům. Většinou se to obejde bez problémů. Za 3 až 4 dny jsou mladí dosti odolní a mohou být venku. I přesto je nutné mláďata sledovat a včas vhodně zasáhnout. Rodiče se většinou o potomstvo svědomitě starají a dovedou být při obraně dorostu dosti agresivní. Často již kolem 10.dne po vylétnutí začínají staří s novou snůškou. Stává se, že jeden rodič sedí na nové snůšce a druhý dokrmuje dorost z předchozího hnízda.
Mláďata je nutno odstavovat již 15. den, pokud možno co nejšetrněji. Umístíme je do menší klidné klícky s dostatkem krmiva, na které jsou naučena od rodičů. Musíme mláďata sledovat, často se již za krátko hašteří o potravu a mohlo by dojít i k úhynu slabších jedinců. V této sobě začínají přepeřovat a již za dva měsíce jsou k nerozeznání od rodičů. Mladí samečkové začínají s neumělým zpěvem.
Jak jsem výše popsal, není chov timálií nijak zvlášť složitý, jen je nutné dodržet určitá pravidla a postupy v jejich chovu. Což platí u všech chovanců našich voliér.

• mládě devět dní po výletnutí

Je mým přáním, aby se tito krásní opeřenci rozšířili více ve voliérách chovatelů, nejen chovatelů měkkozobého ptactva, ale i u „papouškářů“, kdy mohou doplnit a oživit voliéry papoušků. Jen je nutno vytvořit pro timálie koutek s úkryty, kde je nebudou papoušci rušit při hnízdění, stačí oddělit roh voliéry hrubším pletivem, které timálie prolezou.
Věřím, že můj článek pomůže chovatelům v dosavadním chovu a že si timálie nové zájemce získají.

Pár na fotografiích hnízdil v roce 2005 celkem 6× a úspěšně odchoval 14 mladých.