Láska prochází žaludkem - 5.část

Rčení mé babičky „polévka je grunt a maso je špunt“, které mě pronásledovalo celé dětství nad nedojezenými talíři chladnoucích polévek, doplňoval děda obdobnými poučkami, z čeho se roste a sílí. Koním se obvykle polévky nevaří, ale i oni mají svůj grunt a špunt.  Koně jako nepřežvýkaví býložravci jsou geneticky naprogramování k příjmu krmiv pouze rostlinného původu. Jedinou dočasnou výjimkou jsou neodstavená hříbata, která, tak jako všichni savci, mají v tomto období svůj hlavní nebo alespoň podstatný zdroj živin v mateřském mléce. Krmiva rostlinného původu se dělí na dvě základní kategorie. Krmiva objemná a krmiva jadrná. Představit si jadrná krmiva je poměrně jednoduché. Jsou to vlastně všechny obiloviny, olejniny, luskoviny a výrobky z nich, tedy hlavní zdroje energií a bílkovin v krmných směsích ať už sypkých, granulovaných nebo extrudovaných. Nicméně základem výživy pro koně jsou objemná krmiva.

Objemná krmiva

Objemná krmiva tvoří rozsáhlou a různorodou skupinu krmiv rostlinného původu, která se dále dělí na dvě podskupiny, ale obě mají jedno společné. Relativně nízkou koncentraci živin, zejména energie. Naopak většinou obsahují větší množství vlákniny a dalších balastních látek.
Přesto jsou pro koně a jeho zdravý život zcela nepostradatelné, na rozdíl od jadrných krmiv, která tvoří již výživovou nadstavbu. S nepříliš velkou nadsázkou můžeme říci, že bez jadrných krmiv nemůžeme mít sportující koně, bez objemných krmiv nemůžeme mít koně žádné.

Šťavnatá Suchá
zelená píce seno
senáže a siláže úsušky
okopaniny sláma a plevy

Zelená píce

Do zelené píce patří nadzemní části rostlin obsahující chlorofyl a větší množství vegetační vody. Je to snad nejvariabilnější soubor krmiv, jehož jednotlivé kvalitativní ukazatele závisí na velkém množství faktorů. Mezi nejpodstatnější patří botanické složení, fenologické stáří rostlin (vyspělost, fáze růstu), úroveň živin v půdě, způsob zpracování a způsob krmení.

Ideálem je kvalitní pastevní porost. Ovšem ne každý ohrazený kus půdy pokrytý nějakými bylinami je pastevní porost.
O kvalitě pastvy rozhoduje:
1) rostlinné složení
2) fenologické stáří rostlin
3) zdravotní stav rostlin
4) množství a vzájemný poměr dostupných živin v půdě

Optimální složení porostu bývá podle půdních, teplotních a vláhových podmínek zhruba 15 % jetelovin (jetel luční, zvrhlý, plazivý), 80 % kulturních trav (60 % volně trsnatých – bojínek, kostřava luční, srha, trojštět a 20 % výběžkatých – kostřava červená, lipnice, psárka, psineček). Postupně může přibýt do 5 % dalších bylin.
Pro koně je v našich podmínkách vhodná pouze rotační pastva, kdy je pastvina rozdělena do několika oplůtků, které zvířatům poskytují v průběhu celého pastevního období stále čerstvou a hodnotnou pastvu. Po vypasení se oplůtek poseče od nedopasků, čímž se zabrání nadměrnému rozšíření plevelných bylin a málo chutných travin. Nezbytné je i rozhrnutí trusu kvůli jeho lepšímu rozpadu a následnému snížení výskytu „mastných“, brčálově zelených míst v porostu, s toxickým přebytkem dusíku. V letních měsících rozhrnutí hromádek pomáhá i ke snížení počtu výskytu střevních parazitů. V případě potřeby se doplní živiny do půdy hnojením. Pak se již nechá oplůtek prázdný, aby rostliny mohly regenerovat a udusaná půda si odpočinula a provzdušnila se.
Pokud ovšem zatížíme pozemek více než třemi koňmi na hektar a necháme vše na osudu (přírodě), dočkáme se během několika málo let ušlapaného semeniště parazitů s odolnými a koňím nechutnajícími plevely s téměř nulovou výživnou hodnotou.
Jetel a vojtěška patří mezi nejčastěji používanou píci zkrmovanou na zeleno. Obsahují velké množství bílkovin a méně pohotové energie, proto zdaleka nepatří k nejvhodnějším objemným krmivům. Ve větších dávkách jsou nevhodné zejména pro sportující koně a také mohou být příčinnou schvácení kopyt. Naopak podvyživeným koním mohou v přiměřeném množství rychle dodat chybějící živiny. Při nařezání na krátké části se snadno zapaří a vyvolávají kolikové potíže.
Oves a žito na zeleno, případně kukuřice nebo další obilní směsky mohou být vhodným zdrojem živin, zejména vitamínů, minerálních látek a vlákniny, ale také jen do určité míry.

Senáže a siláže

Senáže a siláže jsou pícniny (zejména travní porosty, vojtěška, jetel a jetelotrávy, obiloviny v mléčné zralosti, kukuřice) konzervované fermentačním procesem bez přístupu vzduchu. Jsou vlastně obdobou kysaného zelí, kdy bakterie mléčného kvašení přeměňují lehce zkvasitelné cukry v rostlinách na kyselinu mléčnou, která konzervuje rostlinnou hmotu a ta se dále nerozkládá a neznehodnocuje. Podmínkou je ovšem nepřítomnost kyslíku. V nedostatečně udusaných nebo špatně zabalených senážích a silážích se vyskytují ve větším množství i toxické látky jako kyselina máselná a amoniak (ve větších koncentracích jsou snadno postřehnutelné, strašně smrdí), navíc jsou často masivně zaplísněné. Nejčastěji se u nás používají senáže ze senážních balíků.

Jejich hlavní výhody jsou:
a) nenáročnost na skladovací prostory – lze je skladovat pod širým nebem
b) dobrý příjem koňmi – většina koní preferuje senáž před senem
c) obsah živin – na jednotku sušiny obsahuje senáž více živin než seno
d) bezprašnost – neobsahují prach a spory plísní, jsou vhodné pro koně s respiračními problémy
Hlavní nevýhody:
a) cena – je vyšší než u sena
b) pouze pro větší chovy – otevřený balík se velmi rychle znehodnotí
c) vyšší váha – bez mechanizace namáhavá manipulace
d) snadné poškození – při poškození obalu (zvířaty, lidmi, manipulací) dochází k rychlému růstu plísní a rozkladu bílkovin.

Dobrá senáž má přirozenou barvu píce, nakyslou vůni a je bez stop plísní nebo hnilobných ložisek. Jejich sušina se může pohybovat v širokém rozmezí zhruba od 25 do 45 %. Po navykacím období ji koně přijímají mnohem raději než kvalitní seno. Kukuřičná siláž nedosahuje nutričních výhod senáží a proto se u nás ve výživě koní téměř nevyužívá.

Okopaniny

Okopaniny patří mezi kvalitní a hodnotná krmiva, poskytují zejména v zimním období dostatek vitamínů, minerálů a účinných látek v chutné a dobře přijatelné formě. Jsou snadno stravitelné, s relativně vysokým obsahem rychle využitelných glycidů. Musí ovšem být čisté, bez hlíny, nenahnilé a nenamrzlé. Mrkev je nejenom velkou vitaminovou bombou (karoten – provitamin A), ale i sladkou pochoutkou. Jako odměna působí téměř vždy, obzvlášť ji ocení sportovní koně, březí a kojící klisny a koňský dorost. Krmná řepa je šťavnaté, dieteticky příznivě působící krmivo s relativně vyšším obsahem lehce stravitelné vlákniny. Zejména koncem zimy je příjemným zpestřením krmné dávky. Podávat ji lze jak celou, tak i krájenou či strouhanou. Je náročnější na pracnost, neboť se pro skladování musí zbavit chrástu i hlíny. Cukrová řepa má vyšší sušinu než řepa krmná, obsahuje velké množství cukrů (15 až 20 %), které dodávají pohotovou energii. Může působit i laxativně (průjem), zejména při podávání ve větším množství. Krmné brambory jsou poměrně rizikovou okopaninou, zejména jsou-li naklíčené, nahnilé, namrzlé nebo zelené. Prase je využije lépe.