Je to papoušek velikosti hrdličky, velice atraktivní svým zbarvením i chováním, oblíbený u chovatelů mnoha generací.
V současnosti uznávají systematikové tři zeměpisné formy a sice jižní (zonarius), západní (occidentalis) a větší (semitorquatus). Na našich obrázcích vidíte formu větší (poř. č. 1, 2, 3), která je rozšířena ve středu západní Austrálie a formu jižní (poř. č. 4), která se vyskytuje v pobřežních územích jihozápadní Austrálie. V uvedených oblastech patří k nejhojnějším druhům. Přizpůsobil se dokonale novým životním podmínkám, které vyvolalo osidlování a intenzivní obhospodařování krajiny.
Barnardi se po vyhnízdění neseskupují do velikých hejn, jak je to známo u rozel (rod Platycercus), ale žijí dále v párech nebo ve skupinách čítajících nejvýše 8 kusů.
Živí se semeny, ovocem (jablka, hrušky), různé plody (datle, mandle, eukalypty), sbírá také drobný hmyz. Zaletuje na plantáže, kde vyhledává melouny, citrusové plody, hroznové víno, zaletuje do obilních polí. Také se živí nektarem květů, travními semeny, listy a pupeny stromů.
Hnízdí v dutinách stromů v kteroukoliv dobu po období dešťů od srpna do února. S přípravami na hnízdění začíná v červnu nebo v červenci. Vybranou dutinu, která bývá ve větších výškách, si dokonale hájí proti kterémukoliv vetřelci. Při toku intenzivně třepe ocasem a stále štěbetá. Hnízdí obvykle 2x za sezónu.
Zpráva o prvním dovozu těchto barnardů je z r. 1862. Začátkem našeho století (20.) byl dovážen ojediněle. Hojněji se mu začali chovatelé věnovat po r. 1950 (Německo, Švýcarsko, Holandsko a další).
Já jsem si dovezl první mladé barnardy v r. 1973 a o tři roky později se mi je podařilo odchovat. S odchovem můžeme počítat v případě, že pro pár připravíme dostatečně velké voliéry (např. 3x5x3 m). Já jsem umístil barnardy do kombinované voliéry - výlet 2x1x2,30 m, vnitřní část 2,5x1x2,50 m (DxŠxV). Hnízdní budku jsem umístil do vnitřní voliéry na její zadní stěnu, takže jsem mohl bez obtíží provádět kontrolu z obslužné chodby pouhým otevřením kontrolních dvířek. Toto uspořádání usnadňuje kontrolu proto, že nemusíme do voliéry vstupovat a ptáky zbytečně rušit. Rozměry budky byly 30x30x50 cm, vletový otvor 10 cm.
Snůška čítá většinou 4-6 vajíček, inkubační doba je 21 dnů. Samička sedí na snůšce sama, samec ji hlídá a krmí jakmile z budky vylétne. Vylíhlá mláďata jsou pokrytá hustým bílým chmýřím. Asi za 5 týdnů opouštějí budku bezvadně opeřená a letuschopná. Staří je ještě několik dnů dokrmují. Jakmile jsou soběstačná, ihned je odchytíme a přemístíme do jiné prostory. Chovný pár někdy zahnízdí podruhé, nebývá to však pravidlem, a potom je velice agresivní. Mohlo by dojít k napadání mláďat se špatnými následky. To, zda pár bude podruhé hnízdit, je závislé na více okolnostech (kondice ptáků, počasí).
Krmení: slunečnice, semenec, oves, lesknice, proso, pšenice (případně ječmen) vše v suchém, naklíčeném nebo nabobtnalém stavu. Velmi oblíbené jsou také zrniny ve stavu mléčné zralosti. Zelené krmení, mrkev, ovoce podáváme po celý rok. V letním období dáváme také trávy s nedozrálými semeny, nezralou kukuřici, pšenici, oves, plevelné rostliny všeho druhu. Čerstvé větve na oštipování jsou nejen oblíbené, ale také nutné (poskytují ptákům činnost a různé vitamíny).
Vaječnou míchanici můžeme dávat trvale i mimo hnízdní období. Asi dva měsíce před líhnutím mláďat dávky zvyšujeme a upravujeme podle skutečné denní spotřeby.
Sestavování chovných párů není vždy tak snadné. Ptáci si jsou tak podobní, že někdy trvá řadu měsíců, než máme jistotu, které pohlaví vlastníme. Dnes mají chovatelé určování pohlaví usnadněno použitím zkoušky DNA případně endoskopie. Myslím, že používání endoskopie u barnardů je dosti riskantní, protože ne každý jedinec zvládá tento psychicky náročný zákrok bez následků. Proto bych doporučoval použít způsob DNA.
Podobně jako u mnoha jiných druhů papoušků, také u barnardů jsou známé barevné mutace. Já jsem získal na podzim v roce 1972 pár barnardů zelených (přírodně zbarvených). Postupně jsem z odchovaných ptáků a přikoupených kvůli osvěžení krve počet párů každý rok zvyšoval. V roce 1980 jsem zcela nečekaně od zelených rodičů odchoval jedno modré mládě a tři zelené, z nichž by některé mohlo být štěpitelné na modré. Podle mých informací od zahraničních chovatelů byl mnou odchovaný modrý pták v té době jediný - velmi pravděpodobně jediný - na celém světě. Chovatelské výsledky s odchovem po tomto modrém ptáku nebyly příznivé. Dnes známe u barnardů límcových celou řadu zajímavých a krásných mutací.