Mrazivá hloupost

Někdy v prosinci jsem v Mladé Frontě Dnes zaregistroval zprávu, že někteří brněnští obyvatelé vypouštějí své papoušky na mráz, neboť se bojí Evropou obcházejícího strašidla ptačí chřipky. Ta zpráva mne natolik konsternovala, že jsem na ni nejprve ani nedokázal reagovat. Posléze jsem na to téma mluvil s prodavačkami brněnských chovatelských prodejen. Poznamenaly, že je to hrozné a že ostatně i ony to již pocítily na zásadním úbytku zájmu o ptactvo. Skutečnost, že neprodávají ptactvo importované, na tom nic nezměnila. Také se (na třetinu) snížil prodej krmení pro volně žijící ptáky. O zákonných omezeních pro chovatele ani nemluvě, neboť na toto téma toho bylo řečeno již dost.

Ptačí chřipka od papouška?

V hluboce ponuré náladě jsem kráčel sychravým prosincovým podvečerem domů a rozjímal o nebetyčnosti lidské hlouposti. Přemýšlel jsem, jak si proboha může někdo myslet, že andulka, kterou má již několik let v kleci, jej může nakazit ptačí chřipkou? Na to snad není třeba škol a důkladného vzdělání v epidemiologii, aby soudný člověk věděl, že by se nejprve musela nějak nakazit. Nehledě na to, že pokud H5N1 zmutuje a bude šiřitelný mezi lidmi, což se skutečně stát může a obávám se, že se tak i stane, pak my lidé budeme představovat hrozbu pro ptáky, nikoli naopak!
Upřímně řečeno jsem musel pomyslet i na možnost, že jde o fámu, jak už to u novin čas od času bývá. Ale nakolik znám povahu malého (nejen, opravdu rozhodně nejen českého) člověka, musím říci, že mi to bohužel připadá jako zpráva velice reálná. Malost a hloupost jsou faktorem, s nímž je radno počítat … .

Lidská hloupost

Od roku 2000 pracuji (s přestávkami) v pomáhajících profesích. Pracoval jsem s problémovou mládeží v diagnostickém ústavu, pracoval jsem se schizofreniky, nyní pracuji s lidmi závislými na alkoholu. Ani jednou jsem mezi svými klienty neobjevil hňupa takového kalibru. Soudím, že bych jej neobjevil ani mezi mentálně postiženými. Hlupáci, o nichž píši, nejsou totiž jakkoli postižení – pohybují se v oblasti nevýrazného průměru, nejsou tak ani onak výjimeční, žijí si celkem dobře a nadávají na vše kolem, aniž by přitom měli sebemenší ponětí o opravdovém utrpení či starostech. Klidně usedají do svých aut (často i v zimě obutých do letních pneumatik), ale zvažují, zda koupit či nekoupit hovězí, aby probůh náhodou nechytili „tu nemoc šílených krav“. Poobědvají bůček a zapálí si cigaretku, ale vypustí papouška vstříc nehezké smrti, aby probůh nechytili „tu ptačí chřipku“. Proč? Patrně proto, že lidé mají sklon bát se neznámého, tajuplného nebezpečí. Na autonehodě či infarktu přece nic tajuplného není. Nezanedbatelnou roli zde také hrají média a dost možná by nebylo od věci podat na ně trestní oznámení pro šíření poplašné zprávy. Je to právě ubohá povrchnost, s níž jsou lidem informace podávány, jež umožňuje hlouposti růst a prospívat.

Co s tím ale ve skutečnosti mohou dělat lidé, kteří ještě dokáží myslet? Obávám se, že v podstatě nic, a tato bezmoc je vpravdě deprimující. Snad nezbývá, než čekat dokud nedojde k nejhoršímu, tedy k pandemii, pokusit se ji přežít a doufat, že se poté lidská hloupost zaměří směrem, který nebude tolik ohrožující pro živé tvory …