Tento druh kakadu se vzácně dováží a u chovatelů je vysoko ceněn. Údaje v odborné literatuře jsou celkem sporé a proto si myslím, že bych mohl uvé...
Tento druh kakadu se vzácně dováží a u chovatelů je vysoko ceněn. Údaje v odborné literatuře jsou celkem sporé a proto si myslím, že bych mohl uvést některé informace ze zahraničního tisku.
Kakadu přilbový obývá malé území v jihovýchodním N. J. Walesu a východní Viktorii v Austrálii. V těchto prostorách je velmi hojný a zřejmě se jeho stavy zvyšují. Obývá lesy. V červenci se zdržuje v horách ve výškách nad 2200 m n. m., kde se denní teploty pohybují okolo 0 °C, noční klesají až na -10 °C. V nižších polohách je denní průměr 15 °C, noční minima jsou 7 °C.
V době hnízdění žijí kakaduové přilboví v párech. Hnízdí v dutinách blahovičníků, které si upravují. Snůška čítá 2–3 bílá vejce, jsou kulovitě oválná. Snášena jsou po třech dnech. Se zahříváním začíná samička ihned po snesení prvního vejce. Doba inkubace je 25–26 dnů, mláďata opouštějí hnízdo za 50–55 dnů. Mladé samečky lze spolehlivě určit ihned po vylétnutí z hnízda podle řídkých červených pírek na hlavě. Mláďata přebarví do šatu dospělosti ve 3.–4. roce stáří a pravděpodobně jsou v tomto stáří již pohlavně dospělá. Po vylétnutí z hnízda se mladí zdržují po dobu 4–6 týdnů u rodičů, ale potom je opustí a připojí se do nejbližšího hejna kakadu přilbových. V místech, kde je dost potravy, čítají hejna až 50 kusů.
Hlavní potravou jsou především drobná a tvrdá semínka, nejméně 22 druhů blahovičníků, akácií, ale také semena borovic, které byly do těchto prostor vysázeny z dovozu. Pro malou velikost semen potřebují kakaduové k nasycení hodně času. Kakadu přilbový je v Austrálii celoročně chráněn, což je zárukou jeho existence.
Popis
Samec je matně černý, každé péro má šedobílý úzký okraj, na spodině je to méně zřetelné, proto je také tmavší. Hlava, strany hlavy, tváře a chocholka jsou krásně šarlatově červené. Letky loketní jsou temně zeleně lemované, letky a ocas jsou zespodu šedočerné. Oko je černohnědé, okruží oka hnědé, zobák světle rohový, nohy šedočerné.
Samice má vrch těla, hlavu a chocholku šedočerné, někdy do hněda, pera jsou žlutobělavě lemována. Spodina je šedočerná, červeně a žlutě příčně pruhovaná. Délka 35 cm.
Kakadu přilbový je velice aktivní, stejně jako jiné druhy kakadu. Snadno zkrotne, je důvěřivý a naučí se napodobovat několik slov. Nekřičí, jen příjemně volá. Se všemi ostatními papoušky je snášenlivý. Ze všech druhů kakadu je nejvášnivějším ničitelem dřeva. Když dostane do klece bidlo z tvrdého dřeva, které nemůže ničit oštipováním, škube si peří. Když ale dostane dřevo měkké, přestane se škubat. Škubáním si zkracuje kakadu dlouhou chvíli.
Jednotlivé dovozy se v průběhu let uskutečnily do USA i do Evropy (Francie, Anglie, Švýcarsko, Německo aj.).
Německý chovatel sestavil po velkém úsilí 3 chovné páry, které měly vadné opeření. Umístil je do voliéry o rozměrech 3,5×2,3×2 (š×d×v) s vnitřním prostorem 1,5 m2. Krmil je běžnými semeny pro velké papoušky, ovocem a zeleninou. Aby ptáky zaměstnal, dával jim zralé a polozralé borové šišky, důkladně vysušené kosti, větve ovocných stromů a keře vrby. Postupně bylo snižováno množství semen (směs) a nahrazováno semeny bodláku kardi. Po uplynutí 18 měsíců se vadné opeření papoušků podstatně zlepšilo.
Hnízdění kakadu přilbových je dosud ojedinělé a vždy je dokladem dovednosti a citu chovatele. První odchov byl zaznamenán v r. 1921 ve Francii. Ze dvou snesených vajec se vylíhlo jedno mládě, které bylo svými rodiči odchováno k soběstačnosti. V Anglii byla odchována dvě mláďata. V Kalifornii – zoo San Diego – byla v r. 1976 odchována dvě mláďata.
V Anglii (Essex) byl po dobu pěti let chován pár kakadu přilbových v kombinované voliéře (vnitřní rozměr 1,2×0,9 m, výlet 5,4×1,4×1,8 m (dך×v). Budky, které byly vyvěšovány, stačili vždy kakaduové zničit. Konečně o jednu projevili zájem. V květnu pár kakadu zahnízdil a teprve v srpnu byla provedena kontrola budky, kde bylo nalezeno jedno mládě a jedno neoplozené vejce. Na vejcích seděl přes den samec, v noci samice. Mládě bylo dobře krmeno a po osmi týdnech opustilo budku.
Není pochyb o tom, že se v současné době počet úspěšných odchovů zvyšuje, ale chovatelé mají malý zájem o tom informovat v odborném tisku. Je to k veliké škodě dalšího rozvoje a upevňování stavů kakadu přilbových.