Ve skupině majestátně působících velkých rousných voláčů představuje hanácký voláč jedinečné spojení několika z nejatraktivnějších znaků. V jeho zev...
Ve skupině majestátně působících velkých rousných voláčů představuje hanácký voláč jedinečné spojení několika z nejatraktivnějších znaků. V jeho zevnějšku se snoubí kontrastní pštrosí (gazzi) kresba s typem vzpřímeného voláče silnější postavy, výtečné volatosti a impozantního vysokého i přiměřeně širokého postoje. Obdivuhodný je nejen jeho exteriér, ale z dalších znaků především jeho temperament, sklony k perfektnímu předvádění na holubníku i výstavách, zachovalá dobrá plodnost i vzorná péče o vlastní potomstvo.
• hanácký voláč černý šupinatý
Z pojmenování tohoto voláče jednoznačně vyplývá, že byl vyšlechtěn v oblasti Hané, a to zřejmě v druhé v polovině 19. století, poměrně jednoduchým křížením moravského pštrosa s velkými anglickými a pomořanskými voláči. Gazzi kresba moravských pštrosů, kterou voláč beze zbytku převzal, je z genetického hlediska recesivního založení, pohlavně nevázaná. Přes postrádající dominanci se během křížení s jedinci s jinými faktory již ve druhé generaci projevuje u odchovu a chceme-li další produkci vytvářet v gazzi kresbě, budeme překvapeni rychlostí návratu této kresby a mnohdy i její čistotou a ustáleností. Díky použití výchozího plemene moravského pštrosa, který jak známo vykazuje v dolní části holení barevné kalhotky, zákonitě získal do vínku hanácký voláč nejen pštrosí kresbu ale i zbarvené rousy. Přesto z různých důvodů chovatelé i publicisté v různých dobách 20. století inklinovali k tendencím „našlechtit“ těmto holubům rousy pokud možno bílé. (Pozn. autora: Ještě současný vzorník z roku 1993 sděluje: Supí pera a rousy jsou barevné, přičemž bílé nejsou považovány za vadu). To, že se tak nepodařilo, považuji nejen za velké pozitivum, ale také za logický projev primární genetiky. Jednak si tak hanácký voláč udržel svoji jedinečnost vůči novodobě vzniklému bavorskému voláči (u jeho vyšlechtění byl použit český holub, který kalhotky nemá), ale zejména z hlediska praktického je barevný rous mnohem snadnější na péči. Dnes považujeme za ideál zcela zbarvený rous, bez bílých pírek, i když jejich přítomnost vzorník nepostihuje.
První vzorník hanáckého voláče byl vytvořen v roce 1925. V roce 1927 byl vzorník začleněn do publikace Kniha standardů holubích plemen. Došlo tak k uznání plemene, kterému byl zprvu přiznán název moravský hanácký voláč. Objevovalo se i označení lidovější, a sice volatý pštros. Nejvíce rozšířenými a také nejprošlechtěnějšími rázy byli černí a černí šupinatí, ostatní rázy často bojovaly nejen s velkými odchylkami od standardu, ale mnohdy doslova o přežití. Poměrně pomalý kvalitativní vzestup přičítám známé touze našich chovatelů po odchovu v ideální kresbě. To znamenalo nechávat vylétat mláďata pouze s dobrou kresbou, bez ohledu na jejich typ a volatost, a také minimální aktivitě nakřížit do chovu jiné plemeno. Pouhým výběrem nedocílíme ani zlomku toho, čeho se v chovech podařilo nakřížením jiných velkých (či středních) rousných voláčů. Nejlépe se osvědčili voláči angličtí a pomořanští, používáni byli také voláči sasští, bavorští a kříženci zmíněných plemen. Kupříkladu andaluzské hanácké voláče u nás vyšlechtil Josef Svozil za pomoci slezského voláče v tomto zbarvení. Křížením s jinými plemeny dosáhneme také heteroroze, čímž zvýšíme životaschopnost a plodnost dalších generací.
• hanácký voláč červený
Velkou změnu zaznamenal hanácký voláč v druhé polovině 20. století, kdy došlo ke kompletní regeneraci mnoha rázů, např. modrých černopruhých, červených, žlutých. V této etapě dostali holubi lepší volatost, rousy, intenzitu zbarvení, výšku nohou, avšak postoj zůstal poněkud vodorovnější. V poslední fázi 20. století pak získali atraktivní vzpřímený typ, výtečnou mírně podvázanou volatost, také u holubic, bohatý talířovitý rous, výšku nohou 16–18 cm a délku postavy nejméně 45 cm. Vznikly také mnohé moderní rázy. Z hlediska postavy jsou nejatraktivnější holubi nejméně střední síly těla, s kratší zadní partií, avšak s velmi dlouhým krkem. Nepěkně působí jedinci s malou hlavou a slabým zobákem, také s příliš vpředu nasazenými nohami, popřípadě prohnutím v zádech. Barvy by měly být intenzivní a čisté, se zachovalým leskem alespoň na obojku. Kresbu gazzi vytváří ostře ohraničené barevné plochy na jinak bílém zvířeti. Barevná je hlava a horní část krku (obojek), křídla, rousy, hřbet, kostřec, ocas a podocasník. Z vad kresby se nejčastěji vyskytují bílá pera v letkách a různé nepřesnosti obojku, méně již bílý hřbet, kostřec či podocasník. Zvláštní kapitolou, kde se teorie střetává s praxí, je problematika zbarvení nohou. Doporučeno je zbarvení opeření prstů a běháků pouze k patnímu kloubu, zatímco supí pera a opeření bérců by mělo být bílé. Velmi často jsou však zbarveny celé nohy. Někdo tento fenomén odsuzuje, mě však zcela zbarevné nohy nevadí. Dokonce se domnívám, že komplexně probarvené křídelní štíty, bez bílých pírek v letkách, přinášejí vyšší probarvení nohou a supích per, včetně oblasti za nohami. Naši chovatelé velmi dbají na ucelenost rýdováků, daří se též odstraňovat volnější strukturu opeření, zejména u červených a žlutých. Na barvu očí nejsou kladeny žádné velké nároky. Je povoleno zbarvení žluté až oranžové, které je líbivější. Velké procento šupinatých holubů má v očích tzv. klínky. Velké nároky neklade vzorník ani na obočnice.
Hanácký voláč patří k nejkrásnějším velkým voláčům a tak jistě nepřekvapí, že se zvolna rozšiřuje do celého světa. Největší zastoupení v zahraničí má ovšem na Slovensku, kde se mu dostává velké přízně. Při prohlídce CV v Nitře v roce 2004 mě jejich expozice, čítající 45 jedinců v sedmi rázech, velmi zaujala. O kvalitě celé kolekce se dá říci, že patřila k tomu nejlepšímu, vedle kingů, mondénů, texanů, slovenských voláčů a rejdičů, co mohou Slováci na téma okrasný holub nabídnout. Hanácký voláč je vzácným artiklem v různých zemích s muslimským obyvatelstvem, ať už v Africe nebo Asii, ojediněle je chován a šlechtěn v USA i Kanadě a v Izraeli, větší zastoupení má v Německu, Rakousku, Nizozemí a Polsku. Raritně se vyskytuje i jinde v Evropě, zejména v její východní části.
• hanácký voláč žlutý
Hanáckému voláči nejvíce podobný je již zmiňovaný bavorský voláč, který je ovšem štíhlejší a celkově jemnější postavy, má bíle zbarvené nohy a rousy a bílé ruční letky. Bavorský voláč se dnes vyskytuje v obrovské škále barevných rázů, zatímco hanácký voláč zůstal nejvíce rozšířen v modrém zbarvení, jako pruhový, kapratý nebo bezpruhý, dále jako žlutý a červený včetně dominantních, černý a v těchto barvách i jako šupinatý. V posledních letech se objevují tendence zregenerovat bělopruhé hanácké voláče, rozšiřují se holubi stříbřití, šedohnědí a také andaluzští.
Současná vysoká kvalita hanáckých voláčů, velmi úspěšná a neustále se rozvíjející přeshraniční spolupráce mezi jejich chovateli a stále větší kosmopolitnost mě velmi těší. Určitě se v budoucnu projeví na dalším ukotvení tohoto voláče, kterému v minulosti několikrát hrozil úplný zánik v našem holubářství.