Láska prochází žaludkem - 7.část

Poslední žluté zrnko ovsa mi zmizelo z dlaní v jemné a teple uslintané tlamě Tarony. Ani loudivý pohled, ani vševědoucí funění kolem kapsy mě nedonutilo sáhnout na železnou zásobu kůrek. Sedlová brašna je prázdná a do tábořiště zbývají ještě dobré tři hodiny. Ani můj hlad není menší, ale vím, že hlavní práci pro mě děláš TY. Tak se neboj, jakmile dorazíme, uspokojím tvůj motor na oves.

Jádro a jadrná krmiva

Jádro a jadrná krmiva vůbec jsou onou příslovečnou třešničkou na koňském dortu. Jadrné krmivo je ten vysokooktanový elixír z energie a živin, který umožňuje koním podávat vrcholné výkony. Dělíme je jednak na statková, což jsou zrna obilovin a semena olejnin a luskovin a na průmyslová, tedy dále zpracovaná krmiva rostlinného původu. Jejich společnými znaky jsou především:

vysoká koncentrace živin
vysoká stravitelnost
vysoký obsah sušiny
nízký obsah vlákniny

Ve většině případů mají jadrná krmiva na rozdíl od krmiv objemných nevhodný poměr vápníku a fosforu (převažuje fosfor), okyselují organismus a nejsou dlouhodobě vhodná jako hlavní zdroj živin a sušiny.

Statková jadrná krmiva

Všeobecně nejpoužívanější je oves. Je velmi chutný a obsahuje lehce stravitelný škrob, který se rychle vstřebává. Ačkoliv všichni lidé od koní oves znají, ne všichni vědí, že existuje ve třech různých varietách. Pluchatý oves může být žlutý, tedy ten, se kterým běžně krmí ve většině stájí, nebo černý. Černý oves, který se pěstuje zejména ve Francii, kromě rozdílné barvy, ceny a velké popularity u některých dostihových trenérů, nemá podle většiny srovnávacích analýz jiné živinové parametry, než oves žlutý. 
Jinak tomu ovšem je s ovsem nahým. Nejen, že je výrazně těžší, vypadá spíše jako omaštěná rýže, ale zejména živinově je zcela jiný. Má téměř o 20 % více energie (jako kukuřice), téměř o polovinu více bílkovin a jen necelou pětinu vlákniny v porovnání s pluchatými ovsy.
Vraťme se však k našemu nejpoužívanějšímu, žlutému ovsu. Ten má poměrně vysoký obsah vlákniny, vhodné složení aminokyselin a kupodivu nejnižší obsah energie ze všech běžně používaných obilovin. Jeho nevýhodou bývá proměnlivá kvalita. Nejrychlejší posouzení kvality je zjištění jeho hektolitrové váhy (měrné hmotnosti). Litr dobrého ovsa váží 500 g a více. Při hmotnostech pod 420 gramů na litr narůstá obsah prázdných pluch a nevyvinutých zrn, takže vlastně krmíme více slámy a méně jádra. Změna barvy z jasně žluté na našedlou až šedočernou může znamenat nejen deštivé počasí v době sklizně, ale i možné zaplísnění.
Ačkoliv oves má nejnižší energetickou hodnotu z používaných obilovin, často jsou koně krmení ovsem temperamentnější a „ohnivější“, než když jsou krmeni jinými krmivy, byť o vyšší energetické hodnotě. Na vině není ani alkaloid avenin, ani mechanické dráždění střev špičatými pluchami, jak se dříve soudilo, ale právě velmi rychle vstřebatelný a spalitelný ovesný škrob.
Ječmen má o 15 % více energie, nemá však chutnost ani biologickou hodnotu ovsa. Pro koně jsou nejvhodnější sladovnické druhy ječmene, kvůli nižšímu obsahu bílkovin. Kvůli jeho tvrdosti je lépe jej podávat mačkaný. Na arabském poloostrově, kde se ovsu nedaří, byl ječmen po celá staletí výlučným jadrným krmivem pro koně.
Kukuřice má nejvyšší obsah energie ( o 20 % více než oves), jen málo bílkovin, navíc s nepříliš kvalitní aminokyselinovou skladbou. Dlouhodobý příjem většího množství celé kukuřice výrazně obrušuje koňský chrup, šrotovaná kukuřice zase díky většímu množství tuků rychle žlukne. Pokud se tepelně upraví (popcorn), je schopna přijmout velké množství oleje a tak energeticky „ufinancovat“ i nadměrné rychlostní a silové zátěže. Proto je koňský popcorn oblíbený a široce používaný především v dostihovém průmyslu v USA.
Pšenice a žito jsou pro koně nevhodné. Lepek, který je tak důležitý pro pekaře a kuchaře je v koňských útrobách nebezpečným, těžce rozložitelným lepidlem a může způsobit nejen snížení výkonnosti, ale i být iniciátorem kolikových problémů.
Z olejnin a luskovin se pro přímé krmení nejvíce používá lněné semeno. Obsahuje kromě velmi hodnotné bílkoviny také nenasycené mastné kyseliny, linolovou a linolenovou a slizové látky. Tuková složka velmi příznivě působí na látkovou přeměnu a regeneraci organismu, je však neobyčejně náchylná k oxidaci (žluknutí) a proto lněný olej má jen nízkou trvanlivost, právě tak i šrotované semínko. Slizová složka, velmi dobře známá „vařičům“ semínka, zase chrání střevní sliznici při průjmových onemocněních a může pomoci při prevenci obstipačních (zácpových) kolikových stavů.
Ostatní plodiny, včetně sóji se využívají více jako komponenty do krmných směsí, než pro přímou spotřebu.

Průmyslová jadrná krmiva

Při zpracování rostlin a jejich částí v mlynárenském, pekárenském, cukrovarnickém, pivovarnickém či olejářském průmyslu dochází ke vzniku mnoha produktů, které nacházejí zpětně další uplatnění ve výživě koní.
Nejpoužívanější jsou otruby a to zejména pšeničné. Na rozdíl od pšenice mají sice výrazně nižší energetickou hodnotu, neobsahují však lepek. Mají také více vlákniny, bílkovin a minerálních látek. Jsou dobrým nosičem, což znamená, že se snadno smíchávají s různými látkami (vitamíny, minerály, léčiva), dobře přijímají kapaliny (tuky, specificky účinné látky) a většina koní je ochotně přijímá. Při jejich větším používání je nezbytné vyrovnat nepříznivý poměr Ca : P, nejsnadněji krmným vápencem. 
Velmi podobné pšeničným otrubám jsou pšeničné klíčky. Na rozdíl od otrub je netvoří malé šupinky (obal zrna), ale malé válečky (zárodečné klíčky). Obsahují mnoho hodnotných bílkovin, energii na úrovni kukuřice, ale jejich hlavní kouzlo je ve vysokém obsahu biologicky aktivního vitamínu E, který pomáhá zlepšovat kvalitu říje a také působí jako antioxidant na zrychlení regenerace organismu po zátěži.
Sladový květ je bohatší jak na bílkoviny (zejména na aminokyselinu lysin), tak na energii než pšeničné otruby a nemá tak vyhrocený nepoměr vápníku a fosforu. Je i dražší a méně dostupný.
Kvasnice, hlavně pivovarské jsou zdrojem velmi kvalitní bílkoviny, vitamínů skupiny B a různých biologicky aktivních látek, jejich hlavní předností je ale podpora a stabilizace střevní mikroflóry.
Pokrutiny a extrahované šroty, tedy zbytky po získávání oleje z olejnin lisováním nebo extrakcí, se používají téměř výlučně jako komponenty směsí. Všechny bezezbytku jsou velmi bohaté na bílkoviny. Prim hraje sója, která jako sojový extrahovaný šrot může mít až 50 % dusíkatých látek, přičemž absolutní většina je stravitelná - 45 %. 
Další běžně používaný produkt cukrovarnického průmyslu je melasa. Tato tmavá a asfaltově hustá tekutina obsahuje kupodivu jen málo vody (méně než 25 %), energie stejně jako oves, mnoho minerálních látek (zejména draslík) a betain. Bývá často používána jako pojivo do granulí, na překrytí jiných chutí a také jako zchutňovadlo, byť ne všichni koně ji bez návyku ochotně přijímají. Nepleťte si melasu a melasové krmivo (většinou otruby s přídavkem 5 % melasy), neboť sušená melasa je stejně běžná jako sušené pivo nebo víno.
Chléb krmný a pečivo je běžným doplňkem ve většině stájí, má však spíše povahu pamlsku než zdroje živin. Je zajímavé, že bílé a různě ochucené luxusní pečivo koně přijímají výrazně hůř, než běžný chléb. Jeho výživná hodnota je o něco nižší než hodnota vstupních surovin, z valné části díky Mailardově reakci ( sloučenina lysinu a cukru, která je pro koně nestravitelná). Hlavním rizikem krmení je možné zaplísnění.
Oleje jsou nejkoncentrovanějším zdrojem energie. Kilogram sojového oleje obsahuje třikrát větší množství stravitelné energie než kilogram ovsa. Ačkoliv kůň nemá žlučník, je schopen po postupném navykání přijmout bez problémů neuvěřitelné množství tuku v krmné dávce – nad 20 % ! Používají se převážně rostlinné tuky, zejména sójový, slunečnicový, kukuřičný, řepkový. Při běžném „přilepšování“ do 0,25 litru za den není v použití jednotlivých druhů olejů výrazných rozdílů. Žluklé oleje, právě tak jako oleje kontaminované nebo znehodnocené předchozím použitím jsou spíše nebezpečné, než jen nevhodné.

Jádro v zimě

Jadrná krmiva obsahují mnohem více energie než krmiva objemná, takže by měla být logická jejich větší spotřeba v zimě na úkor objemu. Jenže opak je pravdou. Většinu tepla v těle koní tvoří svalová práce a kvasné procesy v tlustém a slepém střevu. Zatímco většina živin z jádra se vstřebá v tenkém střevě, tak z objemných krmiv se živiny zpracovávají a uvolňují pomocí střevní mikroflóry (nespočetné miliardy virů, bakterií, hub, kvasinek a prvoků) produkující odpadní teplo, rozváděné krví jako ústředním topením do periferních (okrajových, odlehlých) částí těla.