Na dobytčím trhu v Rumunsku

V loňském roce jsem opět navštívil krajany v Rumunsku a hned po ubytování jsem obcházel svoje známé. Přítel Josip Švejda mi během návštěvy řekl, že druhý den jede do vesnice Sichevity na dobytčí trh koupit ovci. Trh se zde koná každou druhou neděli. Slouží nejen k prodeji a nákupu koní, krav, prasat, ovcí, koz a všeho, co s chovem souvisí, ale je také místem, kde se schází rodiny žijící v různých okolních vesnicích. Slepice, králíci a jiná drobná zvířata se zde neprodávají. Po zjištění, že v autě je volné místo, jsme se domluvili na hodině odjezdu. Sichevita je vzdálena asi 35 km od vesnice Svatá Helena, ve které jsem bydlel, a tak jsme vyjížděli ještě za tmy. Na místo trhu jsme přijeli za ranního šera a již byla celá náves zaplněna prodávajícími i kupujícími. Na návsi stály desítky kravských a koňských potahů se zapřaženými vozy, ve kterých byla nabízena selata, prasata, ovce a kozy. Většina vozů měla již kola s gumovými plášti, některá však ještě kola loukoťová. Selata se zde prodávala i z kufru Dácie vysypaného pilinami. Někteří prodávající přijeli také traktory, které jsou zde velkou většinou bez kabin. Na ramenech traktorů měli připevněné kontejnery, ze kterých také nabízeli zvířata na prodej. Takové kontejnery jsou i u nás, dno mají plechové a stěny tvoří rámy s pletivem. Přeprava malých nákladů v takto nesených kontejnerech je zde běžná. Hodně dobytka sem bylo přihnáno i pěšky nebo uvázaných za vozy. Zvířata, i zapřažená ve vozech, měla před sebou na zemi otýpky sena, aby stála klidně na místě. Mnohokrát to však nepomohlo a chtěla ochutnat seno u sousedů. Chomouty koní zde mají hospodáři vylepšené kůží z divočáků. Myslel jsem si, že se jedná jen o parádu, ale bylo mně vysvětleno, že kůže chrání chomout proti vodě. Když prší, tak voda po chlupech steče a chomout se nenamočí.

Vyhánění na pastvu.

My jsme na trhu nejdříve obcházeli nabízené ovce a zjišťovali cenu. Přítel Josip chtěl koupit ovci na maso a tedy ne moc starou. Ráno byla cena ovcí až 1400 000 lei, beranů přes 2 000 000 lei. Ovce i kozy prodávaly hlavně ženy, krávy a koně muži. Bylo velmi zajímavé pozorovat smlouvání o ceně. Ženy od jiných ovcí podporovaly slovně ženu, která zrovna prodávala, mávaly rukama na všechny strany, zvyšovaly hlas a nebo se nabízené ceně všechny smály. Kupující prohlíželi zuby a vemínka a odhadovali skutečné stáří ovcí. Během dne klesla cena ovcí na 1 000 000, ale ještě jsme nekoupili.

Mezi čekáním na nižší cenu jsme procházeli tržiště a pozorovali prodej ostatních zvířat. Smlouvání probíhalo všude stejně. Prasata a selata byla nabízena ve všech možných velikostech a barvách. Bílá, černá, rezavá, strakatá a také modrá. Váha selat byla maximálně 15 kilo za cenu 2 500 000 lei. Cena selat je zde v poslední době údajně moc vysoká. Přitom zde selat bylo velké množství a málo se jich prodalo. Cena prasete, váhy asi 120 kilo, byla 10 000 000 lei. Ceny mladého hovězího dobytka a koní zde tlačí dolů obchodník z Aradu, vzdáleného asi 250 km, který je ve velkém množství kupuje na porážku. Má nákladní auto velikosti naší Liazky a objíždí trhy v širokém okolí Aradu. Tuto možnost žádný prodávající nemá. Telat a jalovic koupil hodně, ale koně žádného, i když jich zde bylo nabízeno asi patnáct. Mladého, tak ročního, měl zájem koupit za 16 000 000, ale prodávající odmítal prodat za míň než za 18 000 000, tak se nedohodli. Možná se dohodnou na dalším trhu. Na podzim se zde chce každý koně, který je navíc, zbavit. Celou zimu prý nic nedělá a žrát musí. To je situace, která nahrává obchodníkovi z Aradu. Pro nakládání koupených zvířat do valníku auta zde slouží hromada hlíny.

Pozoroval jsem nejen dobytek, jeho prodej, ale i oblečení lidí. Ženy byly oblečené v sukních a různých kabátcích nebo v kostýmcích. Muži v oblecích a většinou měli klobouky. Mladíci, asi do dvaceti roků, byli oblečeni do šusťákových tepláků a měli pletené černé čepice. Takové oblečení je zde pro mladé muže asi moderní. Oblečení mladých a starých žen se nijak nelišilo. Barva oblečení převládala černá, sem tam byla vidět, v různých odstínech, i hnědá. Žádné pracovní oblečení nebo pracovní obuv. Jejich oblečení mě připadalo velice sváteční na práci s dobytkem. Vzhledem k roční době také nedostačující. Byl říjen, já jediný jsem zde byl v teplé bundě oranžové barvy a tak jsem vynikal i barevně. Jen jedna cikánka měla pestřejší oblečení než já. Trh je zde společenská událost, na kterou je potřeba se patřičně obléci.

Chomouty vylepšené kůží divočáka.

Součástí trhu je i prodej obilí, mouky, chovatelských potřeb a potřeb do domácností. Tyto potřeby zde prodává rodina cikánů. Rómové ať prominou, ale v Rumunsku jsou stále cikáni. U svého stánku vlastní výrobky prodávali například hřebelce, ozdoby a spony na koňské a kravské postroje, kotle, hrnce, naběračky, malé hrnky a mnoho dalších věcí. Prodávali i zvonky, různě veliké a různě pojmenované. Já jsem koupil zvonek na koně cimbál. U většiny výrobků si bylo možné vybrat provedení železné, hliníkové nebo mosazné. O ceně nesmlouvají, asi znají cenu své práce a tak za zvonek jsem dal 100 000 lei. Byla zde nabízena i pracovní obuv vyráběná z pneumatik. Byla ušita stejně jako mokasíny, provázána gumovým páskem a podrážky měly původní vzorek pneumatiky. Přemýšlel jsem, že si jeden pár koupím, u nás takovou obuv asi málo kdo viděl, ale odradila mě cena. 400 000 lei. Bylo to špatné rozhodnutí, byl by to dobrý suvenýr.

Po desáté hodině začali odjíždět první účastníci trhu. Také obchodník z Aradu zjistil, že zde víc nekoupí a odjel. My jsme znovu navštívili ženy prodávající ovce, jedna byla ochotna prodat ovci za 800 000 a tak jsme ji koupili. Hodně prodávajících si zvířata vezla nebo hnala zpět domů. I to prase, co mně bylo nabízeno za 10 000 000, se neprodalo.

Podzimní sklizeň.

Ve dvanáct hodin byla náves již prázdná, nedá se však říct, že po trhu nezůstala ani stopa. Stop zde zůstalo hodně, nejen zbytků sena, ale také trusu od všech zvířat. Středem návsi teče neregulovaný mělký potok, který jsme během dopoledne několikrát museli překračovat a tak do něho první déšť všechno spláchne. Z konce trhu bylo viditelně potěšeno velké hejno hus, které mělo potok nyní jen pro sebe. Dopoledne nám několikrát přelétlo těsně nad hlavami, z jedné strany potoka na druhou.

Koupenou ovci jsme naložili do Ára a jeli podél Dunaje domů. Přepočet na koruny je snadný, z každé ceny škrtněte tři nuly. Bohužel jsem si na trh nevzal fotoaparát, tak fotky jsou z vesnice Svatá Helena.