S dogtrekkingem za poznáním sebe i svého psa

Věřím, že i mezi námi pejskaři nebo chcete-li kynology, se na sklonku roku našlo dost těch, kteří se rozhodli do toho nového vstoupit s dobře míněným předsevzetím. Mezi ta nejoblíbenější, jako je skoncování s kouřením, určitě také patří začít dělat něco pro zdraví.

Máte-li rádi přírodu a vlastníte-li jakéhokoliv pejska, který miluje procházky, pak jste ideálními kandidáty na provozování dogtrekkingu. Spojíte příjemné s užitečným, strávíte nezapomenutelné chvíle po boku vašeho čtyřnohého kamaráda, poznáte nové kraje, najdete dobré přátele. Časem zjistíte, jak vás překonaná vzdálenost očisťuje od všeho negativního, nové zážitky obohacují mysl a fyzička roste úměrně s vaším sebevědomím.

K tomu všemu máte šťastného, spokojeného psa a pokud ještě získáte pro stejnou myšlenku zbytek rodiny, máte vyhráno.

Pro ty, kdo netuší, co vlastně dogtrekking obnáší, se pokusím o objasnění: účastník dogtrekkingového závodu absolvuje určenou trasu za pomoci mapy a itineráře vypracovaného pořadatelem, přičemž po celou dobu vede psa na vodítku nebo je s ním spojen šňůrou vedenou od postroje k pasu. K překonání vzdálenosti, která se pohybuje od 80 km výš, bývá určen časový limit – obvykle okolo 50 – 60 hodin. Každý si musí nést povinnou výbavu, jejíž přesný seznam určuje pořadatel, vždy však obsahuje minimálně spacák, karimatku (hamaku), čelovou svítilnu, jídlo a pití pro sebe i psa, misku, mapu. Část výbavy může nést pes v bočních brašnách.

Když to shrneme, jedná se o společný čundr či orientační běh se psem na mírně extrémní vzdálenosti. Záleží na každém jednotlivci, jak svůj dogtrekking pojme, zda si cesty a okolí bude užívat nebo podlehne sportovnímu zaujetí a bude se snažit trasu absolvovat v co nejkratším čase. Jak sami vidíte, svůj soukromý či rodinný dogtrekking si může naplánovat a uskutečnit každý z nás. Dokonce je možné, že něco podobného provozujeme a ani nevíme, že se to tak nazývá.

Ačkoliv zmiňované vzdálenosti mohou někoho vystrašit či odradit, není třeba se hned vzdávat. S rozumným respektem se dá vše postupně natrénovat na kratších vzdálenostech a teprve potom vyrazit za skutečným stokilometrovým dobrodružstvím. Zde už přichází na řadu také pevná vůle. O své pejsky se přitom bát nemusíte, ti totiž zapříčiňují odstoupení z dogtrekkingu jen v mizivém procentu, daleko spíš to nezvládnou jejich páníčci. Pravidlem však je, že i nejmenší pes musí ujít celou trasu po svých.

Také pořadatelé myslí nejen na zkušené borce, ale i na začátečníky, kteří si nejsou jisti, zda zdolají celou vzdálenost. Někteří to řeší vypsáním midové (střední) varianty tratě, jiní nabízí legální možnost zkrácení v případě nouze.

Že dogtrekkingové aktivity získávají rok od roku na popularitě, o tom svědčí mimo jiné zvyšující se počty účastníků a stále více nabitý termínový kalendář. Organizátoři se snaží zaujmout nejen novými lokalitami a trasami, ale stále častěji i pestrým doprovodným programem.

A tak není divu, že si dogtrekking získává stále další a další příznivce napříč celým kynologickým spektrem, bez rozdílů psích ras a lidských zájmů. Přitahuje svou nenáročností na vybavení, hodí se jako hlavní pejskařská aktivita či jako doplněk agility, mushingu, záchranářského nebo klasického výcviku.

Láká vás představa ocitnout se v nevyhlášeném klubu toulavých nohou a pacek? Není nic jednoduššího – aktuální termínový kalendář máte před sebou, jen si vybrat. Předtím však ještě se svým čtyřnohým přítelem pořádně zmapujte své okolí, ať máte natrénováno. Praktické rady, jakož i oficiální pravidla, včetně zajímavých reportáží a fotografií naleznete na www.dogtrekking.info.

Tož pořádně si našlápněte a na viděnou na stezce.