Lupenitka obrovská – Phyllium giganteum

Lupenitka obrovská patří do
třídy – Insecta – hmyz,
řádu – Phasmida – strašilky,
čeledi – Phyllidae – lupenitkovité,
rodu – Phylilum – lupenitky.

Svůj název lupenitky získaly tím, že napodobují svým vzhledem listy a to do takových detailů jako jsou okousané okraje, díry v listech po hmyzu, přes které je vidět nebo i různé skvrny. Lupenitka obrovská patří mezi nejčastěji chované lupenitky v zajetí. Důvodem je její veliká atraktivnost – dosahuje velikost 10–11 cm a nenáročnost – za potravu jí v zajetí slouží po celý život většinou jen listí ostružiníku. Dalším důvodem je její relativně snadné rozmnožování (při dodržení základních pravidel).

V přírodě žije v tropických pralesích západní Malajsie, proto v zajetí musíme dodržovat vysokou vzdušnou vlhkost 80–90 %, teplotu přes den 22–27 °C a v noci 18–22 °C (doporučuji vytápět žárovkou nebo kombinovat zářivkové osvětlení s vytápěním topným kabelem přes termostat). Na velikosti insektária u lupenitek moc nezáleží. Minimální velikost by měla být 3× větší než velikost lupenitky v daném instaru. Na dno dáváme lignocel, perlit nebo vermikulit, popřípadě jejich směs (materiály, které drží veliké množství vody). Další podmínkou úspěšného chovu je dostatečné větrání! Část boční a vrchní stěny by měly být z jemného pletiva (ideální tak jedna třetina). Zamezíme tak výskytu plísní a roztočů.
V přírodě se převážně živí listy guávy Psidium guajava. V zajetí listy ostružiníku. Někteří chovatelé zbytečně experimentují a zkoušejí i listy dubu, růže a břečťanu, ale já ze zkušeností preferuji jednoznačně ostružiník. Je celoročně dostupný a lupenitky ho od prvního instaru rády konzumují. Z nedostatku, popřípadě z nevhodné potravy se může stát, že se začnou navzájem okusovat.
Největším úskalím chovu je svlékání! Od vylíhnutí do dospělosti se svlékají celkem 6× (dle svleku třídíme do 6 instaru). Když se při výměně potravy nebo při čištění insektária vyruší při svleku, pak se již zpravidla nedokáží vysoukat ze staré pokožky a hynou! Může se to stát i při nedostatečné vlhkosti. Zpravidla choulostivější bývají větší a starší jedinci. Pokud jim pomůžeme, pak bývají většinou zdeformované bez možnosti napravení! Naštěstí, ale není to na 100 %, se svlékají přes noc.
Lupenitky jsou partenogení – to znamená, že k úspěšnému množení a odchovu nepotřebují samečka. Samečci bývají v přírodě vzácní a v zajetí se chovají zcela výjimečně.
Po dosažení dospělosti, po 6. svleku, za dva až tři týdny samičky začínají z kladélka vystřelovat do okolí vajíčka, která jednou až dvakrát týdně sbíráme do inkubační nádoby, kde se inkubují při teplotě 22–28 °C, v průměru 6 měsíců (4–8 měsíců). Čerstvě vylíhlí jedinci mají červenou barvu – tím oznamují predátorům, že jsou nepoživatelní (jedovatí). Červené zbarvení mizí krátce po první konzumaci potravy.

Dále můžeme chovat:
Phyllium bioculatum – lupenitka dvouoká, velikost 7–8,5 cm, samečci o něco méně – 5 cm. Rozšíření: tropické horské lesy na Jávě, Borneu, Seychelách a Cejlonu.
Phyllium celebicum – velikost samiček asi 9 cm, samečků 6 cm, má velmi dobře vyvinutá křídla. Rozšíření: Seychely, Filipíny, Celebes, Laos, Vietnam, Thajsko, Malajsie.
Phyllium pulchrifolium – velikost 7–9 cm samička, 5–6 cm sameček. Rozšíření: tropické pralesy západní Malajsie.