Pokousání psa psem

Stále častěji se množí případy napadení psa psem. Může za to mnoho faktorů. Neochota lidí svého psa vychovat, dále pak v případě, kdy již nastala situace, že je ze psa neovladatelný tvor, odmítají majitelé psa zabezpečit náhubkem, vodítkem, plotem či kotcem. Hledají hloupé výmluvy, proč svého neurvalého psa nezajistí. V neposlední řadě za to může nedokonalá legislativa a lhostejnost úředníků, která víceméně nahrává většinou těm nezodpovědným.
Samozřejmě nelze házet všechna napadení do jednoho pytle, neboť je mnoho situací, ze kterých se mohl konflikt vyvinout. Je mnoho situací, kterým nešlo zabránit a je stejně mnoho zodpovědných majitelů, kteří v případě konfliktu (napadne-li jejich pes psa jiného) se snaží zodpovědně a ke spokojenosti obou stran škodu napravit. Mnohdy jsou ochotni toto udělat bez přítomnosti policie. Pokud se účastníci nejsou schopni dohodnout, pak je nutné policii incident nahlásit a hlavně se nenechat odbýt.

ilustrační foto

Nyní konkrétní případ – aneb co se opravdu stalo...
Na procházce byl napaden pes, který sice neměl náhubek, byl však zcela pod kontrolou majitelky. Jedná se o psa vysoké kvality, o psa jehož cena díky úspěchům na poli výstavním je nevyčíslitelná, o psa, který by byl schopen se zcela adekvátně sám ubránit, ovšem majitelka tomuto zcela logicky zabránila. Útočníkem byl pes nezvladatelný, bez náhubku a vodítka, pes, který nebyl zcela pod kontrolou majitele. Nehledě na fakt, že majitel není ochoten nést jakoukoli odpovědnost za svého psa a i po incidentu nehodlá svého psa jakkoli zabezpečit.
Při incidentu došlo k natržení ucha, což by nebylo ani tolik závažné, kdyby se nejednalo o psa, který měl být za 15 hodin předveden na výstavě v Polsku, kde mu šlo tzv. o hodně. Útok měl za následek, že pes se neumístil, jak bylo očekáváno, jizva byla patrná a nervozita psa také udělala své. Zkrátka tady nešlo jen o škodu penězi vyčíslitelnou, ale také o škodu nenahraditelnou.

Incident byl řádně nahlášen na policii a případ předán přestupkové komisi. Ze strany poškozené majitelky byla dodána veškerá vyjádření veterináře, účty za ošetření. Nastala situace, dalo by se říci – v této zemi šablonová. Majitelka psa, který napadl psa druhého, dostala směšnou pokutu, byť by jí mohla být udělena pokuta až do výše 5000 korun. Ale úředníkova neznalost dovolila to, že přestupek byl zcela špatně odhadnut. Chápu, že úředníci nemusí znát plemena psů a ani jakým způsobem hodnota psa narůstá, ale nechápu, že pokud úředník ví, že má v tom či onom mezery, měl by si všechna fakta ujasnit, zajímat o problematiku, kontaktovat odborníky a pak teprve postihovat. Zjevně v tomto případě neměl úředník představu o ceně psa. Podivných věcí bylo napácháno ještě více. Majitel – vlastník pokousaného psa, byl postaven do role pouhého svědka. Svědek události nemůže být obeslán vyrozuměním, které v tomto případě potřebuje více než jindy, protože majitelka útočícího psa, odmítá zaplatit náklady spojené s léčbou. V tomto případě lze postupovat pouze přes občansko právní spor. A k tomu samozřejmě nutné mít vyrozumění příslušného úřadu.
Tudíž si musí poškozená zaplatit právníka, který má právo vyrozumění vidět. Potom se může majitelka napadeného psa dále domáhat svých práv. Nepřipomíná vám to Kocourkov? Jediná, kdo v této kauze zatím platí, je právě poškozená.
Jak je vlastně možné postavit poškozenou do role svědka?! Pak logickou úvahou lze dojít k závěru, že dle úředníka byl jedním zúčastněným jen a pouze pes a na straně druhé majitel útočícího psa, neboť ten je postihován. Takže mi z toho plyne, že pes, který byl napaden je v pozici svéprávného občana, neboť svědek události nemá ani právo na vyrozumění od přestupkové komise. Neboť na to mají právo pouze zúčastnění – v tomto případě dle úředníka pes a majitelka útočícího psa. Není to trošku absurdní?
Jsou naši úředníci ustrašení a bojí se věci řešit tak, jak mají a jak jim legislativa dovolí? Nebo se nechtějí zatěžovat a prolezou tou nejschůdnější cestou? Nebo naše legislativa není dostačující? Já se přikláním k prvním dvěma možnostem. Legislativa tu je, jen je třeba ji využít, což se v tomto případě nestalo. Existují vyhlášky a ustanovení týkající se konkrétní lokality a držet se vyhlášky v onom městě, nemohlo by dojít k takové situaci.
Proto mám několik rad, jak se nenechat vyšoupnout ze dveří úředníků, jak co nejméně doplácet na fakt, že lhostejnost světem vládne, jak nedoplácet na chyby cizích a rovněž na chyby vlastní.
1) Pokud nastane incident, je nutné zjistit všechny nacionále majitele, bydliště a podobně.
2) I když budete mít příslib řešení, pamatujte, že se může vše změnit, proto incident vždy nahlaste na policii.
3) Vyhledejte veterináře a jeho zákrok si nechejte co nejpřesněji rozepsat. Nesmí chybět specifikace, že poranění bylo způsobeno jiným psem.
4) Nenechte se postavit do role svědka. Vy jste přímý účastník!
5) Pozor na lhůty k vyjádření se k události a pozdější podání případné žaloby. Pozor na úředního šimla!

Šesté pravidlo je určeno těm, kteří mají problémové psy a dá se předpokládat, že může váš pes napadnout a poranit, tedy způsobit škodu. Nechejte svého psa pojistit!