Ještěrka jadranská

Výskyt
Je v řadě poddruhů rozšířena při pobřeží Jaderského moře a to od Itálie na severu až po Albánii na jihu. Žije v nížinách a v těsné blízkosti moře, na ostrovech a ostrůvcích, ale také v horách a to až do 1300 m. n. m.
V biotopu upřednostňuje suché kamenné zídky, vyskytuje se v blízkosti cest, na okrajích olivových hájů, apod. Zpravidla je v jejím teritoriu alespoň několik kamenů, které jí poskytují jednak místo k vyhřívání a pozorovatelnu, ale také možnost snadného úkrytu.
Ještěrka jadranská není obyčejně tak plachá a na přítomnost pozorovatele nereaguje zbrklým útěkem na rozdíl od jiných, obdobným způsobem života žijících druhů.

Popis
Tyto ještěrky dorůstají délky 12–15 cm, z čehož více než polovina připadá na ocas. Zbarvení tohoto druhu je velmi variabilní jednak podle poddruhu či místní populace, ale také uvnitř jedné místně se vyskytující skupiny. Já sám jsem například pozoroval, na jedné lokalitě ostrova Ugljan, zároveň se vyskytující hnědé ještěrky se zářivě oranžovým bříškem, stejně hnědé ještěrky s porcelánovým bříškem a hnědé kusy s oranžovou spodní polovinou těla, ale s trávově zeleným pruhem od hlavy do dvou třetin hřbetu. Přitom toto zbarvení nebylo nijak závislé na pohlaví jedince. Jsou známé také černé formy tohoto druhu.

Chov
Pro jejich chov se hodí suchá terária rozměrů 80×40×40 cm s podkladem písku a kamenů, vyzděním zadní stěny a prostorem vedenou silnější suchou větví. Nutné je nasvícení ubikace zářivkou a UV žárovkou. Miska s vodou a večerní porosení je samozřejmostí.
Denní teploty udržujeme mezi 24–28 °C s možností vyhřátí až na 35 i více °C, noční pokles na teplotu pokojovou. Zimování při teplotách kolem 10 °C je bohužel pro rozmnožování nutné.
Já sám jsem v takto zařízené ubikaci choval 6 kusů dovezených z již vzpomínaného ostrova Ugljan v severní Dalmácii. Šlo o smíšenou skupinku tří samců a tří samiček. V ubikaci byly porůznu rozložené kousky květináčů, které zajišťovaly dostatek úkrytů. Vycházel jsem z pozorování v přírodě, kdy všechny exempláře, až na jeden, byly odloveny na jediné kamenné zídce. A na rozdíl od údajů v literatuře nedocházelo v teráriu k žádným půtkám a zvířata se zpravidla vyhřívala všechna společně namačkána pod jedinou vyhřívací žárovkou Day Glo Neodymium 25 W. Nečinilo jim potíže šplhání a v nádrži se projevovala jako velmi živá stvoření, v mnoha směrech připomínající americké ameivy. Trochu nervózně, ale ne plaše se pohybovala po celém teráriu, při jehož okrajích se snažila o hrabání. Každý kus jednotlivě prolézal všechny úkryty i umělé rostliny na vodorovně upevněné větvi. Často dochází k tomu, že se dvě ještěrky náhodně potkají u úkrytu, ze kterého jedna vylézá, zatímco druhá do něho míří. Obě se pak vylekají a v chvatu se rozprchnou.
Samičky snáší v intervalu zhruba tří týdnů vajíčka v počtu 3–5 ks, která zahrabávají. K tomu jim musíme připravit vlhčené místo, jinak drobná vejce velmi rychle vysychají a pak už je není možné zachránit. Pokud je včas přemístíme do krabičky s vlhkým pískem, aby nemohla být poškozena dalším hrabáním a zajistíme jim nezbytnou míru vlhkosti, pak se z nich v krabičce, umístěné v teráriu, líhnou mláďata (při přibližné teplotě inkubace 24 °C) za 56–66 dnů.