Informace ohledně legislativy chovu evropského ptactva

Na úvod považuji za nutné upozornit, že následné informace nevyplývají z mé profese, jde jen o naznačení možných legislativních řešení a informovanost chovatelů. Po vstupu naší republiky do EU je legislativa chovu našich ptáků sice již zákonem definována, ale postupy příslušných orgánů ochrany přírody v různých regionech se zatím mohou zřejmě odlišovat. Předmětem zájmu mého textu jsou pěnkavovité druhy ptáků z řádu pěvci, kterými se kdysi ve své činnosti zabýval Klub chovatelů Kříženců. Problematiku dravců nebo vodního ptactva spolu s dalšími ohroženými druhy podle vyhl. č. 395/1992 Sb., ponechávám stranou.
Všem zájemcům samozřejmě doporučuji se s legislativou seznámit podrobně prostřednictvím zákona č. 218/2004 Sb., jímž se mění dosavadní zákon č. 114/1992 Sb. (zkuste např. http://www.onlinedata.cz/zakony/).
Všechno následující je už jen jakýsi osobní komentář k shora zmíněným předpisům. Námi chovaní ptáci stále zůstávají ve skupině druhů podléhajících tzv. obecné ochraně. Definice této obecné ochrany volně žijících druhů proti předchozímu zákonu je však nová. Je zakázáno chytat, chovat, prodávat, pořizovat sbírky i uhynulých jedinců i všech vývojových stadií, včetně dalších souvisejících činností, jež jsou charakterizovány nebo mohou být považovány jako rušivé.

Přesto legislativa za jistých podmínek chov ptactva umožňuje. Pokusím se nastínit možný postup. Předchozí zákon č. 114/92 Sb, chov druhů podléhajících obecné ochraně nezakazoval. A ještě předtím jsem nejen já tyto ptáky měl v chovu na základě výjimky z někdejší vyhl. MŠaK č. 80/65 Sb. Tuto skutečnost doloženou konkrétním seznamem stávajících počtů a druhů v mém zajetí jsem písemně sdělil orgánu ochrany přírody. Pokud se s podobnou věcí obrátíte na obecní úřad, pošlou vás nebo vaše sdělení postoupí odboru obce s rozšířenou působností (v mém případě je to bývalé okresní město). Sdělení jsem doplnil, s ohledem na dlouhotrvající podmínky zajetí a v některých případech i na původ (narození) doložený uzavřenými nánožními kroužky, žádostí o ponechání ptáků ve stávajících podmínkách a dožití v zajetí. Orgán ochrany přírody takovou žádost podle individuálních podmínek může řešit několika způsoby. Může ptáky předat např. záchrannému chovnému zařízení či stanici, stejně jako může nařídit i vypuštění ptáků. Setkal jsem se i se souhlasem podmíněným doporučením dále jedince nemnožit. Tomu bych se ovšem určitě bránil. V takovém případě je na chovateli, nakolik on i jeho zařízení splňují podmínky chovu, aby svou žádost hájil. Toto řízení orgánu ochrany přírody s chovatelem zákon definuje jako stanovení odchylného postupu ochrany volně žijícího druhu. Musíte ho absolvovat i při získání nového jedince (např. zraněného, ale taky v případě nově odchovaných jedinců). Probíhá samozřejmě písemně a v rozsahu podle konkrétní potřeby a skutečností. V kladném případě se chov stává registrovaným a povoleným. Může se týkat i ptáků, kteří nejsou nezaměnitelně označeni. Ovšem do budoucna je nutno počítat s úpravami legislativy, které upřesní a stanoví způsoby nezaměnitelného označení konkrétních druhů.
Ze všech ostatních oborů je obecně známo, že výjimky jsou řešení přechodná nebo dočasná. Domnívám se, že odchylný postup stanovený na základě nějaké výjimky pro skutečné chovatele není to pravé. Hlavně proto, že se tu nabízí ještě další velmi vstřícná varianta. Dovolím si citaci z uvedeného novelizovaného zákona:

V § 3 písmeno d) zní:
„d) volně žijící živočich (dále jen „živočich“) je jedinec živočišných druhů, který se vyskytuje v přírodě a není v přímě péči člověka. Za jedince v přímé péči člověka se považuje jedinec živočišných nebo ptačích druhů pocházející z odchovu v zajetí, který je nezaměnitelně označen nebo identifikován nesnímatelným kroužkem nebo mikročipem anebo jiným nezaměnitelným způsobem a evidován orgánem ochrany přírody.

Uvedená citace je jen částečná. Je třeba se s definicí seznámit detailně, ale přepisovat předpisy tady nemíním. Nabytí takového jedince je podmíněno konkrétními podmínkami. Zase se to neobejde bez spolupráce s odborem ochrany přírody, osvědčení o vzetí do evidence jedince odchovaného v přímé péči člověka vydává odbor životního prostředí Krajského úřadu. Nicméně takový jedinec už není považován za volně žijící druh a uvedené předpisy o ochraně volně žijících druhů se na něj nevztahují. Je možno jej vystavovat na výstavách a z důvodu potřeby zachování diverzity chovu jej třeba i přinést na burzu a nabídnout dalšímu chovateli. Nový majitel se nemusí znepokojovat zařizováním žádného povolení. Původní majitel má povinnost zajistit evidenci dalších majitelů nebo úhyn jedince vydavateli zmíněného osvědčení. Pro úplnost toto osvědčení o původu vydané Krajským úřadem platí pro naši republiku. Kritéria týkající se prokazování původu za účelem obchodních činností v rámci Evropských společenství jsou jiná. Prodej do zahraničí však možný je.
Nový předpis vychází samozřejmě z předpisů platných v celé EU, v daném případě se tyto jmenují: Směrnice o ochraně volně žijících druhů ptáků, Přílohy směrnice o ptácích, Směrnice o ochraně přírodních stanovišť a Příloha Směrnice o stanovištích.
Takže to je takové obecné vysvětlení k lapidárním dotazům typu: jak to, že jinde to chovat můžou a výstavy jsou toho plné a u nás se to nesmí. Určitě i tam „jinde“ chovatelé tu administrativu absolvovat musí. Zákon nezakazuje ani chov mezidruhových kříženců stejně jako kříženců s kanáry. Nemusím snad ale vysvětlovat, že chov kříženců stejně jako i chovy nových barevných mutací se zmíněnými předpisy souvisejí a navazují na ně. A pro úplnost cítím v tomto odstavci povinnost dodat, že hovořím o předpisech platných v České republice. Protože se tento text dostane do rukou i slovenských chovatelů, dovoluji si upozornění, že některé ne zrovna nepodstatné formulace jsou v jejich zákoně odlišné.
Svým výkladem předpisů jsem vstoupil na tenký led, k čemuž se doposud neodvážili ani profesionální a fundovanější pracovníci ochrany přírody a životního prostředí, ani chovatelských organizací. Omlouvám se, je-li můj výklad v něčem nepřesný nebo zkreslený. Na druhou stranu případná upřesnění budou určitě vítána nejen mnou. Rozhodně bych nechtěl tímto ochranu ptactva a přírody žádným způsobem zlehčovat. Mohou-li si chovatelé ostatních zemí EU dopřát jisté životní požitky, k nimž pro mne chovatelství tohoto zaměření patří, není třeba abychom si je v důsledku neznalosti sami upírali, ovšem sám je mohu vychutnat naplno jen tehdy, budou-li těchto možností stejně využívat i další chovatelé v mém okolí. Pro ty, kdož mne neznají na sebe prozradím, že vlastně jen pokračuji v osvětě, jíž se na tomto úseku zabývám již mnoho let a od níž si slibuji nejen to, že své vlastní jedince v přímé péči člověka nebudu muset směňovat jen se zahraničními chovateli, ale že pomůže opět i k renesanci toho krásného, co jsme vlastní lhostejností v posledních letech doma zanedbali a co jezdíme v současné době obdivovat už jen do zahraničí.