Obezita

Lékaři varovně zvedají prst – civilizovaným světem obchází strašidlo obezity. Veterináři jsou opatrnější, vždyť sdělit majiteli, že jeho mazlíček je tlustý, by bylo v řadě případů bráno jako urážka. A tak tuto informaci zabalují do slov „koukám, že se pejsek po zimě docela spravil“ nebo “ono vaší kočičce chutná, viďte?“. A majitel se dušuje, že to dělají ty chlupy a že jejich pejsek či kočka jedí jen docela málo (neuvědomují si ale, že jedí takřka neustále a navíc často věci naprosto nevhodné).
Proč se vahou svého spolubydlícího vůbec zabývat? Nadváha totiž není jen estetický problém, ale je základem celé řady zdravotních problémů a výrazně snižuje kvalitu i délku života.
Především je neúměrně zatěžován celý pohybový aparát. Zbytečně brzy dojde k opotřebování kloubů, častěji se vyskytují problémy s páteří, zejména u dlouhých plemen. Nezapomeňte, že naši domácí přátelé jsou v bytech vystaveni nepřirozené námaze, která klade na pohybový aparát zvýšené nároky, např. chůze po schodech nebo seskoky ze židle či křesla. Každé deko navíc se rychle projeví. Stejně tak je přetěžován i oběhový aparát, dříve a častěji se objeví srdeční onemocnění, léčit je třeba i poruchy funkce ledvin. Nadváha je také faktorem, který přispívá u starších psů či koček k vzniku cukrovky a zhoubných nádorů.
Nezanedbatelná je také snížená aktivita zvířete, neboť pohyb pro něj znamená velkou námahu a často i bolest.

Co je příčinou nadváhy našich společníků?
Příčina je jediná: příjem kalorií je větší než jejich výdej. Organismus pak přebytečné kalorie ukládá do tuku.
Důvod nepoměru mezi příjmem a výdejem může spočívat:
– na straně příjmu (zvíře přijímá příliš mnoho potravy nebo přijímá vysokokalorickou potravu)
– nebo na straně výdeje (vlivem např. stáří nebo pohybového omezení se z dosavadního vyhovujícího příjmu potravy stává příjem nadměrný).

Zvláštní kapitolou je kastrace, kdy je nově nastavená hladina hormonů spojená se zvýšeným ukládáním tuků a často se zvýšenou žravostí a celkovým zklidněním.
Ukládáním tuku se zároveň nastoluje bludný kruh: tuková tkáň potřebuje méně paliva na běžný provoz, než tkáň svalová. Snižuje se tak výdej energie a pes tloustne stále víc.
Jediná cesta, jak nadváze zabránit, je dostat příjem a výdej kalorií do rovnováhy. A jak na to? Opatření jsou nutná jak na straně příjmu, tak na straně výdeje.

První zásadou je volba vhodného krmiva. Už na začátku našeho soužití bychom měli vytyčit pevnou zásadu, že my máme své jídlo a pes také své. Co je na stole, není pro něj. Pokud už máme svého mazlíčka naučeného dělat prosebné a hladové oči, právě když strkáme lžíci do úst, zkusme vytrvat (a v duchu si opakovat, proč to děláme). Pokud nenastane žádoucí odezva, naše chytré zvíře rychle pochopí, že se snaží zbytečně. Pokud vám pod upřeným pohledem naší výmluvné němé tváře nechutná, vykažte ji během jídla z místnosti. Lítost není na místě, protože nadváha vašeho psa pomalu ničí. Navíc hubnout je hodně těžké, to víme z vlastní zkušenosti, není nad to vůbec neztloustnout. A pokud opravdu nejsme schopni vydržet nepodělit se o nedělní oběd, protože „co by ten náš pes ze života měl“, tak se alespoň držme zásady posledního sousta. Dejme mu opravdu jen malý kousek a ten úplně poslední, abychom nebyli v pokušení přidávat.

Vhodné krmivo volíme nejen podle toho, jak našemu zvířeti chutná, ale především podle jeho skutečných nároků. Krmiva jsou označena skupinou zvířat, pro kterou jsou určena. Pokojoví psi v roli společníků patří v mladém věku jednoznačně do skupiny nízké zátěže, ve starším věku pak do skupiny senior. Nebojte se, že budete své zvíře šidit, klíčový rozdíl mezi typy krmiv spočívají pouze v hladině energie. Naprosto nevhodné je krmit malou dávkou vysokoenergetického krmiva, neboť pak bude organismus strádat nedostatkem minerálních látek a vitaminů. Na to pozor především u starších psů, kteří žerou méně. Vždy vybírejte krmení senior, které má průměrnou hladinu bílkovin, nízkou hladinu tuku a zvýšený obsah minerálů, stopových prvků a vitaminů. Totéž platí u kastrovaných psů nebo u psů, kteří potřebují zhubnout.

Druhou zásadou je dávka krmiva. Dávku řídíme podle vzhledu našeho psa, doporučené dávkování je pouze orientační. Rozhodně se neřídíme ochotou psa sežrat další plnou misku a nebereme to jako důkaz jeho hladu. Nejlépe je vždy ráno odměřit denní dávku a z té pak dávkovat do misky nebo jako odměnu. Pokud dáte psovi „sem tam pár granulí“, nenápadně a nevědomky se vám může stát, že tím zvýšíte denní dávku i na dvojnásobek, věřte nebo ne.
Nedávno byla uveřejněna velice zajímavá studie z USA, kdy měli majitelé psa zvolit krmivo podle typu zátěže a dodržovat doporučenou dávku. V případě zvyšování váhy měli ubrat nebo změnit krmení. Pouze 20 % to nemuselo udělat, všem ostatním psi tloustli. To je důkazem, že většinou velmi špatně posuzujeme zátěž a aktivitu psa. (Pokud jezdíte se psem po výstavách, uznávám, že to je pro něj zátěž, ale vůbec to neznamená, že více spaluje a tudíž si zasluhuje krmení pro aktivní psy).
A třetí zásadou je dostatečný pohyb. Nedívejte se z okna, zda je počasí vhodné na procházku, náš pes uvítá proběhnutí vždycky. Zatněte zuby, vezměte pláštěnku nebo deštník a běžte se společně brodit bahnem. Máte-li možnost pustit psa z vodítka, udělejte to, pokud ne, tak zrychlete krok. A doma aspoň házejte míček.

P. S. To byste nevěřili, jak vám to zlepší náladu a časem i kondici. (Tedy až na ten míček. Máte-li doma „míčkového“ fanatika, víte o čem mluvím.)