Chov astrildů rubínových

S chovem cizokrajných ptáků jsem začínal před více jak 60 roky, ale již dříve jsem se věnoval domácím zrnozobým ptákům a kanárům. Začátky byly s ohledem na moje mládí velice skromné, ale postupně se situace měnila. Od jednotlivých klecí většinou vlastní výroby a voliér různých velikostí až po prostorný skleník a areál 40 kombinovaných voliér (vnitřní + výlety). Choval jsem především různé druhy astrildovitých pěvců, po nich přišli papoušíčkové, agapornisové a různé druhy australských papoušků včetně mutací.
S pomocí mých švýcarských přátel jsem získal tři páry astrildů rubínových z odchytu. Ptáci přišli v zimních měsících letecky. Zima byla právě velmi zlá, proto byla přeprava velice náročná a tak úhyn jednoho páru nepřekvapoval. Zbývající dva páry se dobře aklimatizovaly a pozdější odchovy byly uspokojivé.

Popis:
1,0 má čelo, strany hlavy, horní krycí pera ocasní a hrdlo ohnivě červené. Temeno hlavy a hřbet hnědočervený, břicho černé, spodní krovky ocasní kalně žluté, pera ocasní červená, po stranách prsou několik drobných bílých teček. Zobák tupý, tmavě červený, nohy žlutohnědé.
0,1 – vrch těla šedohnědý, čelo, strany hlavy a hrdlo tmavě karmínově červené, spodina šedohnědá. Střed břicha tmavší, horní krovky ocasní tmavě červené, bez lesku, ocasní pera rovněž. Po stranách prsou několik drobných bílých teček.
Mladí – svrchu a po stranách hlavy šedohnědí, vrchní krovky ocasní, vnější lemy ručních letek a ocasní pera červenavá, hrdlo a prsa světle hnědé, spodina žlutohnědá, zobák černý.
Délka 12,5 cm.

Systematika:
astrild rubínový – Neochmia phaeton Hombr. et Jacquinot
Byly určeny tři zeměpisné formy:
1. astrild rubínový západní (černobřichý)
2. astrild rubínový východní (černobřichý)
3. astrild rubínový yorský (bělobřichý)
Někteří autoři ale připouštějí existenci čtyř zeměpisných forem, z toho dvě černobřiché (phaeton, iredalei) a dvě bělobřiché (evangelinae, albiventer).

Rozšíření:
sever, severozápad a severovýchod Austrálie a Nové Guineje.

V přírodě žije astrild rubínový v párech nebo menších skupinách na travnatých pláních, na okrajích bažin a v blízkosti vodních toků. Mimo dobu hnízdění se shlukuje do velikých hejn čítajících několik set jedinců. Živí se semeny travin a drobnými semínky různých rostlin, všechno sbírá se země. Loví také termity a jiný hmyz. Hnízdo si staví nad zemí v keřích nebo na stromech. Často zahnízdí i v děrách střech, pod okapovými rourami nebo na jiných místech lidských obydlí. Hnízda byla dokonce nalezena uvnitř bytů. Jako stavivo poslouží různý tlející materiál, který přináší sameček, samička hnízdo staví a upravuje. Na výstelku používá peří, chlupy nebo drobné listí. Snůška čítá 5–8 vajec.
První dovoz černobřichých astrildů rubínových se uskutečnil již v r. 1861, bělobřichá forma byla dovezena teprve v r. 1979. Aklimatizace importovaných astrildů je, jak jsem se o tom mohl sám ve svém chovu přesvědčit, velmi obtížná. Během doby uvykání potřebují minimální stálou teplotu 25 °C. Doporučuji mít připravené elektrické topidlo, kterým bychom mohli vyrovnávat změny teploty.
Během prvních tří týdnů po dovozu je nutno podávat denně v pitné vodě vitamíny a pouze (!) suchá semena. Naklíčené nebo polozralé zrniny začneme dávat teprve tehdy, když si astrildi rubínoví zvykli na naše podmínky a jejich zažívání se stabilizovalo. Živočišné krmení můžeme dávat již po dvou týdnech uvykání. Připomínám, že astrildi neradi létají na zem a proto se doporučuje předkládat jak zrniny tak pití na vyšším krmném stolečku.
Každého zájemce o astrildy rubínové musím upozornit na jejich velkou nectnost, kterou je nesnášenlivost vůči všem druhům astrildovitých pěvců a také jedincům svého druhu. Jak jsem ji již uvedl, zásilka astrildů rubínových mi došla v zimních měsících. Když se po dlouhé cestě zotavili a uvykli na nové podmínky, byl čas na zazimování, tak jak jsem to běžně dělal s mými ostatními ptáky. Dva samce jsem dal k ostatním samcům do společné klece, samičky zvláště k samičkám. Netrvalo dlouho a bylo nutno samce odchytit, protože vytrvale útočili nebezpečně na vše živé, co jim přišlo do cesty. Vyhradil jsem jim samostatnou klec. Obě samičky mohly zůstat ve společné kleci se samičkami, protože se výborně snášely. Je zajímavé, že ptáci černobřiché formy jsou útočnější než ptáci formy bělobřiché (evangelinae, albiventer). Musíme počítat s tím, že samci jsou schopni napadat a dokonce k smrti uhonit vlastní samičky, když není čas k hnízdění. Někteří chovatelé tvrdí, že umístění páru astrildů rubínových v dostatečně velké a dobře zarostlé voliéře, kde je dost úkrytů a únikových míst, je možný bez problémů. Jiní chovatelé tvrdí, že nejspolehlivější je umístění po páru v kleci nebo ve voliéře. Jedná se o velmi vzácný druh ptáků, pro který musíme zajistit ty nejlepší podmínky.

Krmení:
astrildi rubínoví, tak jako všechny druhy chovaných ptáků, potřebují pestrou a střídavou nabídku krmiva. Důvodem je, že i v přírodě mají k dispozici široký výběr krmení (zrniny, hmyz). Dobře uvyklé astrildy krmíme různými druhy pros (dari, milo, plata, mohár, senegalské (též v klasech). Je známo, že někteří ptáci mají malý zájem o naklíčené zrniny i vaječné krmivo. Ve veliké oblibě mají moučné červy. Já jsem v době odchovu mladých dával 15 kusů moučných červů na kus a den a jejich konzumace probíhala bez problémů. Setkal jsem se s názorem, že se nemají dávat mouční červi celí, protože mohou vyvolat záněty střev. Je lepší dávat červy převařené a rozstříhané nebo vybírat červy bílé, právě svléknuté. Když jsem vypouštěl dovezené astrildy z transportky do klece, prolézali každý kout a hltavě polykaly pavučiny. Zda sbírali i pavoučky jsem nezjistil, ale pokládám to za pravděpodobné.
Ze zeleného dostávali a brali žabinec ptačinec a jako jediný z chovaných ptáků sbírali svlačec a oštipovali výhonky vrb, kterými byly voliéry osázené. Postupně budeme nabídku druhů zvyšovat. Zelené budeme sbírat výhradně na místech, která nejsou znečišťována výfukovými plyny, výkaly psů atd. Toto je třeba plně respektovat! Já jsem vyséval proso a podával jsem klasy ve stavu mléčné zralosti. Vyzkoušel jsem dávat nať mrkve, petržele, celeru a jetele, s úspěchem.

Hnízdění:
jeden z mých párů astrildů rubínových jsem umístil do klece o rozměrech 100×65×40 cm (dך×v), druhý pak do skleníkové voliéry 200×100×230 cm (dך×v). Ptáci zde měli připravené hnízdní budky 12×12×15 cm vyplněné vrstvou jemného sena, ale navíc byla zásoba kokosových, sisalových a konopných vláken. Velmi oblíbeným stavivem bylo jemné seno trávy psinečku tenkého (Agrostis tenuis), psinečku obyčejného (Agrostis vulgaris), pastuší tobolky, mechu ap. Zdárnému průběhu hnízdění napomáhá vhodné prostředí, dostatečná teplota a zajištění světla v prostoru (prodlužování dne). Zvýšená pozornost chovatele v tomto období je velice žádoucí. Ptáci si společně vyberou místo pro postavení hnízda. Samec nosí stavivo, samička hnízdo staví a upravuje. Snůška čítá obvykle pět vajíček. Doba vysezování je 16 dnů, což mám dokonale ověřeno. Pokud uvádí literatura dnů 12, není to reálné. Snůšku zahřívá přes den střídavě samička se samečkem, v noci sedí většinou nebo lépe pravidelně samička. Kontrolu hnízda jsem prováděl, kdykoliv mne napadlo a ptáci negativně nereagovali. Mláďata měla velmi tmavou barvu kůže a drobné chomáčky peří na ohbí křídel, na zátylku a na zádech. Kresbu na patře zobáku tvoří 5 černých teček. Při dobré rodičovské péči vyletují mláďata po uplynutí 20 dnů. Nejdříve se o ně starají oba rodiče, později, když již zasedá samička na další snůšku, pečuje o mladé sameček. Po uplynutí 14 dnů jsou mláďata soběstačná a doporučuji je od starých oddělit, protože je začíná sameček honit.
Přebarvování mláďat je zdlouhavé a může trvat až 6 měsíců. V tu dobu se začínají objevovat první červené skvrny na prsou samečků, u mladých samiček jsou skvrny hnědé.
V průběhu jedné hnízdní sezóny by měl chovatel připustit maximálně tři snůšky. Rutgers uvádí případy, kdy pár zahnízdil úspěšně i 5× po sobě. Já jsem si ověřil, že je možno využít v případě nutnost k odchovu mladých astrildů rubínových japonské chůvičky. Dociloval jsem úspěšných odchovů.
Pelichání probíhalo v mém chovu v různých časových intervalech. Zaznamenal jsem u jednoho páru v dubnu, u druhého v září. Pelichání samců jsem si neověřil. Hlasové projevy těchto astrildů jsou velice fádní. Jde o krátký flétnový hvizd s následným zaskřípěním a několikerým opakováním. Při tomto zpěvu se sameček pohupuje podobně jako známý Motýlek rudouchý.

Použitá literatura:
Vít, R. (1978): Cizokrajní ptáci v klecích, astrildovití pěvci, 3. vydání SZN, Praha
Ullrich, M. (2002): Prachtfinken Neuguineas
Gefiederte Welt 4/02
Nikolai-Steinbacher (2002): Prachtfinken
3. neubearbeitete Auflage
Verlag E. Ulrich, Stuttgart

Rudolf Vít