Modrá krása na zahradě
Skutečnou ozdobou zahradní voliéry je bažant Edwardsův (Lophura edwardsi) Oustalet, který byl v minulosti zařazen do rodu Hierophasis společně s bažantem císařským (L. imperialis), který se ve voliérách chovatelů v Evropě vyskytuje jen ojediněle a bažantem Swinhoe (Lophura swinhoei), známým také pod označením sedlatý modrý. Byl objevem v roce 1895 v provincii Kuang-Tri ve Vietnamu. Doktor Jean Delacour jej poprvé spatřil ve volné přírodě v roce 1923 v oblasti středního Vietnamu, kde se nachází deštné lesy, zasahující do pohoří až do výšky 900 m n. m. První bažanty Edwardsovy odchytil a následně v roce 1924 do Francie dovezl právě doktor Delacour. Ve voliérách chovatelů v Německu se objevili v roce 1930.
U tohoto druhu existuje výrazný pohlavní dimorfismus, tj. kohout je vybarven odlišně od slepičky. Opeření celého těla je převážně tmavěmodré, některá pera jsou s černými skvrnami. Má krátkou bílou chocholku, která je v době klidu nenápadná. Ocas je dlouhý asi 250 mm a tělo obnáší 400 mm. Na karmínově červených běhácích se nachází výrazné ostruhy. Okruží oka je červené, duhovka červenohnědá a zobák bělozelený. Slepička je zbarvena kaštanově hnědě, hlava a krk jsou do šeda, plášťové opeření je načervenalé, v ocase má dva nejdelší srpy hnědé a ostatní černomodré. Chybí jí chocholka. Okruží oka je červené a duhovka má barvu hnědého lískového oříšku. Zobák je rohově hnědý a běháky mají šarlatově červenou barvu. Dosahuje délky 580 mm a na podzim prvního roku života přepeřuje nejen ona, ale také kohout do šatu dospělých.
Do hnízda na zemi snáší 4–7 vajec rozměrů 45×36 mm, která mají skořápku zbarvenou růžově až krémově – izabelově s malými bílými skvrnkami, připomínající pórovitou kresbu.
Slepička bažanta Edwardsova je velmi plodná, ale v době snášky a sezení na vejcích, které trvá 21–23 dní, vyžaduje naprostý klid. Tento druh bažanta žije obvykle v párech. Tok není tak velkolepý jako u blízce příbuzného bažanta Swinhoe. Kohout s načepýřenou chocholkou a peřím na zádech si získává přízeň slepice dvořením, při kterém zvedá křídla a následně jimi víří a sviští. Pokud máme velkou a keři bohatě porostlou voliéru, snižujeme tím riziko, že by tokající kohout mohl ublížit pronásledované slepici. Naopak v malé a řídce porostlé voliéře hrozí nebezpečí, že by ji mohl i zabít. Nikdy se však nestalo, že by ji skalpoval tak, jak je to známo kupř. u bažantů lesklých.
Protože ve druhé polovině 20. století zuřila na území Vietnamu válka, dovozy bažantů Edwardsových do Evropy se neuskutečnily a jejich početní stav ve volné přírodě nebyl znám. Také informace o jejich počtu ve voliérách v zoologických zahradách a u soukromých chovatelů byla velmi nepřesná. V roce 1975 byla založena Světová bažantí společnost WPA (World Pheasant Association), která se s tímto ptačím druhem velmi intenzivně zabývala. Tato nevládní a nezávislá organizace se stala členem IUCN (International Union for the Conservation of Nature and Natural Resources) a těsně spolupracuje s ICBP (Mezinárodní radou pro ochranu ptáků) a WWF (World Wildlife Fond). Ve stejném roce dostala WPA souhlas od IUCN ke zřízení Chovné knihy bažantů Edwardsových.
Bylo mnoho důvodů vytvořit nejrozsáhlejší přehled, jaký byl dosud pro nějaký ptačí druh podniknut. Statistika WPA přesvědčivě dokládá, že pouze 41 % snesených vajec bylo oplozených. Když se z těchto oplozených vajec podaří jednomu chovateli odchovat jedno kuře, je rád. Hlavní příčinou byla izolace genetického materiálu, ke kterému se přidružila blízká příbuzenská plemenitba. Existovalo až příliš mnoho párů, které vznikly ze spojení bratr×sestra a jejichž potomstvo bylo prodáno opět jako chovný pár. Je známo, že ve Velké Británii pocházeli všichni bažanti Edwardsovi od čtyř chovných párů.
V roce 1977 bylo z iniciativy WPA zaregistrováno více než 1000 ptáků. Je to dostatečně početná základna k tomu, abychom se vhodným párováním vyvarovali příbuzenské plemenitby a zvýšili tím oplodnění vajec. Ačkoliv jsou kohout a slepice pohlavně dospělí jako jednoletí, slepice začíná snášet vejce nejčastěji ve druhém roce života v počtu 4–10 ks. Pokud se chovatel rozhodne vejce odebrat, často získá druhou snůšku. Abychom mohli úspěšně chovat, je nezbytně nutné zřídit Chovnou knihu. V rámci Českého svazu chovatelů existuje Klub chovatelů bažantů, jehož registrátor má přesnou evidenci všech bažantů Edwardsových a má vědomosti o vzájemně nepříbuzných jedincích.
Inkubační doba je jedna z nejkratších mezi bažanty a jakmile jsou již kuřata vylíhnutá, jejich odchov není nikterak obtížný. Mimo bažantího a krůtího odchovného krmiva a měkkého žíru kuřata dostávají mnoho zeleného. Vyrůstají vskutku pomalu. Pokud si slepice sama vysedí kuřata, kohout jí bude horlivě pomáhat kuřata vodit. Kuřata vylíhnutá v líhni následně umístíme do vnitřní voliéry na lesní zeminu smíchanou s pilinami. Jako zdroj tepla dobře poslouží infrazářič. Jakmile se objeví sluneční paprsky, kuřata pustíme do výběhu a dbáme, aby nedošlo k podchlazení.
S přibývajícím věkem mláďat jim nabídneme také obilí, především pšenici. Nezbytným předpokladem pro zdravý život bažantů je voliéra s hustým trávníkem.
Protože bažanti Edwardsovi mají sklon k měknutí kostí, je naší povinností jim již od útlého věku poskytovat neustále dostatek minerálních látek, které jsou obzvláště důležité pro růst pevných kostí. Ačkoliv tito bažanti nejsou přecitlivělí na chladno, pobyt v bezmrazém domečku jim prospívá. Úspěšní chovatelé je považují za klidné ptáky. V roce 2005 se situace těchto bažantů vlivem působení mezinárodních organizací a také našeho KCHB zlepšila a věřím, že se objeví jejich noví chovatelé.
V současné době je možné sestavit nepříbuzné páry a úspěšně je rozmnožovat. Na našem území je mimo soukromých chovatelů nalezneme také v zoologické zahradě Lešná.
Zimní období není v žádném chovatelském oboru obdobím klidu. Chovatelé mají až do předjaří dostatek času na pozorování bažantů ve voliéře a jejich případné přemístění. Krmení bažantů a úprava krmné dávky v zimní době jsou velmi důležité pro nastávající chovnou sezónu. Mnoho chovatelů se mylně domnívá, že bažantům postačí hrst nebo dvě pšenice nebo jiných zrnin a že je krmení odbyto. Takový názor je zcela zvrácený a zde právě tkví příčina selhání při hnízdění. Zimní krmení by mělo být rozděleno na dvě, případně tři období, kdy se skladba postupně a podstatně mění podle potřeby a záměrů chovatele. První období trvá do konce ledna. V tuto dobu bažanti dokončují přepeřování, které klade zvýšené nároky na složení krmné dávky. Později je vhodné, aby bažanti nasadili dostatek podkožního tuku. Toho se chovatelé nemusejí obávat, naopak, je to na zimu velmi vhodné. Bažantům předkládáme jen takové množství kukuřice, pšenice, ovsa, slunečnice a ječmene, aby ještě byli schopni přijmout dostatek mrkve a zeleného krmiva. Nesmí se zapomínat na krmení ovocem, hrozny černého bezu, malvicemi jeřabin a především topinambury. Syrové hlízy topinambur jsou vynikajícím krmivem pro bažanty. Hlízy topinambur nemůžeme skladovat ve sklepě jako brambory. Za nejlepší považuji je nechat až do dne spotřebování zakrechtované. V tomto období je vhodné krmnou dávku obohatit trochou měkkého krmiva, na jaké jsou bažanti zvyklí. Měkké krmivo je směsí nakrouhané mrkve, masokostní moučky a krmného vápna. V mrazivých dnech budeme měkké krmivo dávat jen v malých dávkách, ihned jej sezobou a nezmrzne. Druhé období začíná na přelomu ledna a začátku února, kdy se podle počasí krmná dávka mění tak, aby bažanti postupně ztráceli podkožní tuk. Ten byl pro ně důležitý proto, aby bez úhony na zdraví přečkali chladné zimní dny. Úprava krmné dávky ve druhém období je závislá na délce a tvrdosti zimy, ale když se zima protáhne, také tok bažantů začíná opožděně. Bažanti musí být připraveni na hnízdění odpovídajícím krmením. Příliš tlustí bažanti jsou často nespolehliví a selžou při hnízdění. V tuto dobu omezíme podávání kukuřice a podobných zrnin, míchanice se šroty a brambory a zcela vyloučíme veškerá olejnatá semena. Postupně je nahradíme krmivy objemovými. Omezujeme množství brambor a do míchanice přidáme strouhanou řepu, mrkev, tuřín atd. Obilní šroty postupně zčásti nahradíme sušenými jetelovými, vojtěškovými, kopřivovými a sennými drolky, rybí moučkou, masokostní moučkou, trochou krmného vápna obohaceného stopovými prvky, minerálními a multivitamínovými přípravky. Bažantům můžeme také nabídnout směs rozdrcených chroustů, housenek bourců morušových a další živočišnou potravu. Ve zvýšeném množství budou rovněž zkrmovány topinambury, špenát, zelí, kapusta, růžičková kapusta, čínské zelí, brokolice, ovoce, poupata, pupeny apod. Dvakrát v týdnu neuškodí několik kapek rybího tuku, později je vhodné přidávat klíčkový olej, který obsahuje vitamíny A, D, E, F, K. Doporučuji podávat část zrnin naklíčených. Klíček však nesmí přesáhnout délku dva milimetry. Nehrozí-li přes den mráz, je možné předložit podélně rozpůlenou řepu, kterou bažanti rádi vyzobávají. Po celý rok, ale především ve druhém období zimního krmení, je vhodné předkládat i hlízy topinamburu. Ještě dnes by měli chovatelé, kteří topinambury nepěstují, hledat zdroj hlíz k výsadbě, protože nejen hlízy, ale i lodyhy a listy jsou výborným krmivem pro bažanty. U těch druhů, které s hnízděním začínají teprve v dubnu a květnu, můžeme termín změny krmiva také ještě posunout o dva až tři týdny. Podstatné zjednodušení v krmení nastává tehdy, když si v obchodě můžeme koupit již namíchanou směs zrnin pro bažanty. Toto krmivo obsahuje všechny potřebné komponenty. V žádném případě však nesmíme zanedbávat nebo dokonce vynechávat krmení ovocem a zeleninou. Následky by potom ovšem byly v době hnízdění citelné. Slepičky by nenesly nebo jen málo, většina snesených vajec by byla neoplozená a zbývající menšina by měla špatnou líhnivost. Pokud chovatelskou péči přizpůsobíme rytmu ročních období, bažanti se stanou nejvytrvalejšími a nejvděčnějšími svěřenci. Jen dobře živený, zdravý a silný chovný kmen bažantů nám přinese očekávaný odchov. K dosažení tohoto cíle je všeobecně zapotřebí o něco více práce, času a také finančních nákladů, které se však vyplatí radostí z dosažených výsledků.
Zanícení chovatelé jsou organizováni v Klubu chovatelů bažantů a okrasného vodního ptactva. Jedním z jeho zakládajících členů a současně také registrátorem je pan Vladimír Lážnovský z obce Vinařice u Kladna, který se v roce 2006 dožívá v plně svěžesti krásných 80. roků. V široké chovatelské veřejnosti je znám jako uvědomělý a poctivý chovatel, který vždy rozmnožoval a následně nabízel pouze čistokrevné bažanty diamantové (Chrysolophus amherstiae). Společně s chovatelem Liviem Zanottem z Líbeznice u Prahy založili chov bažantů zlatožlutých (Chrysolophus pictus luteus), kde slípky byly dovezeny z Itálie a kohout z Německa. Z původně chovaných osmi druhů ohrožených bažantů má v současné době jen bažanty Elliotovy (Syrmaticus ellioti). Chovatelské zařízení doplňují ještě okrasné kachničky mandarinky (Aix galericulata) a karolinky (Aix sponsa).
Přejme si, aby takových chovatelů, jakým bezpochyby je pan Vladimír Lážnovský, bylo v našich řadách podstatně více než dosud.
