Sůl nezbytný doplněk krmné dávky koní

Odborná veřejnost stále hledá odpověď na otázku, jak je to vlastně s potřebou soli. Jestli lidé, kteří mají oblibu ve slaných jídlech, uspokojují pouze své fyziologické potřeby nebo získané chuťové preference. Chování koní se zdá být přirozenější. Pro koně je sůl pouze zdrojem minerálních látek, i když pro některé jedince bezesporu také chuťově atraktivní doplněk. I v případě, že je sůl snadno přístupná, většina koní jí spotřebuje pouze potřebné množství k uspokojení svých fyziologických nároků. Obyčejná sůl je složena v průměru z 60 % sodíku a 40 % chlóru. Oba minerály jsou nezbytné pro regulaci tělních tekutin, vytváření a přenos elektrických impulsů při nervové činnosti, svalové kontrakci a následně pohybu.

Jaké jsou pro koně běžné zdroje soli?
Přírodní krmiva jako je pastevní porost obsahují sodíku jen malé množství, často méně než 0,1 %. Proto je sůl často přidávána do koncentrovaných krmiv. Koním jsou pro dostatečný příjem chloridu sodného také často předkládány solné nebo minerální lizy. Velmi oblíbený způsob podávání soli jsou solné kostky.
Když koně okusují rohy těchto kostek, může to naznačovat, že jim nestačí dotace soli obvyklým lízáním a v těchto případech je vhodnější podávat sůl v sypké formě. Ačkoli jsou solné lizy pro koně obvykle formovány do speciálních obchodních tvarů, je rovněž možné nabídnout koním rovné plato se sypkou solí. Ve stáji nebo v pastevním přístřešku může být volná sůl nabídnuta i v zavěšeném vědru nebo na pastvině v krytém krmítku.
Vážným faktorem na pastvě je stádová hierarchie. Bojácní jedinci se ze strachu před agresivními koňmi drží mimo místa se solí. Jednoduchým řešením je zabezpečit jim přístup k soli na dvou vzdálenějších místech a tak se jednoduše zajistí příjem minerálů pro všechny koně na pastvině.
Upřednostňují koně příjem soli v sypké formě nebo dávají přednost lisovanému solnému lizu?
Studie Kentucky Equine Research (KER) se zaměřila na porovnání preferencí příjmu volné soli versus příjmu soli ve formě solných kostek za určité období a vyhodnotila, jak spotřeba soli ovlivňuje spotřebu vody. Výsledky pokusu zjistily, že u koní, kteří přijímali sůl ze solných kostek, byla spotřeba chloridu sodného v průběhu týdnů pravidelná a vyrovnaná, ačkoli celková spotřeba byla větší při používání volné sypké soli. Také spotřeba vody byla v druhém případě prokazatelně vyšší.

Minerální sůl
Minerální liz je často podáván koním k doplnění základních klíčových minerálů. Vedle přídavku chloridu sodného minerální sůl často obsahuje zinek, železo, mangan, měď, jód a kobalt. Jedna minerální kostka obsahuje například pouze 4 % mědi, 6 % manganu, a 9 % železa doporučených denních dávek. Když je minerální liz spotřebováván v množství, aby byla uspokojena potřeba chloridu sodného, nepokryjí se nároky denní potřeby na ostatní minerály.
Obvykle se ale není třeba znepokojovat nízkým obsahem minerálů v minerálním lizu, naopak, když jsou koně krmeni např. kompletním krmivem se všemi nezbytnými vitamíny a minerály a pro dotaci sodíku je ještě volně dostupný minerální liz, může nastat překrmení některých živin včetně mědi, zinku a manganu. Koním by proto měly být nabízeny plně hodnotné koncentráty nebo vitamino – minerální doplňky a pro doplnění sodíku pouze chlorid sodný.

Požadavky
V normách na potřebu živin vydaných National Research Council, je pro koně v klidu navržena průměrná denní potřeba 25 gramů chloridu sodného. Výzkumem bylo zjištěno, že těžká práce podstatně zvyšuje potřebu sodíku a to na osmi až devíti násobek záchovy.
Intenzivní trénink při vyšší teplotě a vlhkosti okolního prostředí zvyšuje nároky na dotaci sodíku, protože pocením se prokazatelně zvyšují ztráty sodíku, chloru i ostatních elektrolytů.
U koní dlouhodobě intenzivně trénovaných např. na těžké dostihy, může tělo vyloučit až 25 litrů potu, toto množství potu obsahuje průměrně 93 gramů sodíku a 163 gramů chloru. Když jsou elektrolyty vyloučeny potem a nejsou včas nahrazeny, projevuje se u koní vyčerpanost, únava a svalová slabost.

Projevy nedostatku a toxicita soli
Ačkoli se u koní může projevit otrava solí a hypernatrimie (nadměrná hladina sodíku v krvi), bývá tento stav spíše ojedinělý. Otravy mohou nastat následkem krmení vysokých dávek solného roztoku (slané vody), když jsou nedostupné jiné zdroje vody nebo při 2 % a více soli v krmné dávce. Riziko se zvyšuje při nedostatku pitné vody. Příznaky otravy solí zahrnují koliky, průjmy, časté močení, celkovou slabost, ulehnutí a úhyn.
Solné kostky mohou koním, kteří se v boxu nudí, sloužit jako hračka. Někteří koně když tráví čas mimo trénink převážně ve stáji, lízají nebo okusují solné kostky ze zlozvyku. Proto se otravy také projeví, když se koním tento příjem velkého množství soli dovolí. V těchto případech by to měli chovatelé řešit např. odebíráním solného lizu na část dne a poskytnout ho pouze na kratší časový úsek mezi dvěma krmeními.
Nedostatek soli se projeví, když koně nemají přístup k minerální výživě v průběhu týdnů až měsíců. Příznakem bývá lízání předmětů, které mohou obsahovat zbytky soli jako například kusy dřeva nebo kameny. Také bývá pozorováno konzumování hlíny a okusování kůry. Okusování předmětů ale vždy nemusí indikovat právě nedostatek soli. Toto chování může způsobit i deficit jiných minerálních látek nebo problémy trávicí soustavy. Jestli jsou pozorovány projevy lízání nebo okusování neobvyklých věcí, měla by být zkontrolována dávka soli, jestli je podíl chloridu sodného přiměřený. Jestliže je zjištěn nedostatek a není cílený, následkem může být ztráta hmotnosti, slabost, poruchy růstu a celková dehydratace. U koní se může projevit i ztráta chuti a může to vést k celkové anorexii.
Obvykle koně mají vrozenou schopnost regulovat si ve svém těle rovnováhu chloridu sodného. Proto může být zpravidla nabízena sůl ad libitum všem koním. Zvláštní pozornost s dotací soli by však měla být věnována koním v tréninku ve vztahu k frekvenci a intenzitě pocení.

Použitá literatura: EQUINE REVIEW, NUTRITION N 15

Ing. Jan Novák