Sklípkan kovový

Podčeleď: Aviculariinae

Rozdíly v pohlaví
V mládí je velmi nesnadné rozlišit pohlaví, s přibývajícím věkem je odhad možný podle velikosti stejně starých jedinců, protože samci jsou zpravidla menší. Jde ovšem o odhad spíše hypotetický, záleží i na příjmu potravy a podmínkách chovu. Stoprocentní jistotu při určování pohlaví tedy máme až v dospělostním svleku, kdy mají samci dobře patrné tibiální háky a na konci makadel můžeme najít pářící orgány – bulby.

Velikost
V dospělosti až 15,5 cm.

Obydlí v přírodě
Tento druh je hojně rozšířen v severní části Jižní Ameriky. Žije v řadě rozličných biotopů, v mládí zpravidla v těsné blízkosti vody, v dospělosti pak ve spodním patře vlhkých lesů a pralesů. Nevyhýbá se ovšem ani blízkosti člověka.

Chovné zařízení
Chováme ho v celoskleněném, nejlépe lepeném teráriu 30×35×30 cm, které má na hořejší straně větrání. Podkladem je hlína, rašelina, kůra a kokosová drť – lignocel. Substrát udržujeme stále mírně vlhký.
Jelikož se jedná o pavouka stromového typu, považuji za základ vnitřního vybavení kousky větví, v nichž si sklípkan staví své hnízdo. Teplotu udržujeme mezi 26–30 °C, vzdušnou vlhkost kolem 80 %.
Terárium můžeme také osázet rostlinami. Mně osobně se nejlépe osvědčily tyto:
Maranta leunocora – vysoká vzdušná vlhkost, vlhká půda, hodně světla, teplota až 28 °C.
Philodendron scandens – střední vzdušná vlhkost, půda vlhká, málo světla, až 23 °C.
Syngonium spec – velmi vysoká vzdušná vlhkost, vlhká půda, dost světla, až 28 °C.
Ficus repens – malá vlhkost vzduchu, půda vlhká, dost světla, 25 °C.
Hoya caya – suchý vzduch, mírně vlhká půda, hodně světla, až 24 °C.
Scindapsus – vysoká vzdušná vlhkost, půda středně vlhká, nepatrné osvětlení, 26 °C.

Chov
Ačkoliv je možné dočasně chovat pavouky ve společné ubikaci větších rozměrů, přesto je vhodnější samostatný chov každého jedince v teráriu shora uvedeném.
Potrava
Tito sklípkani, stejně jako řada dalších druhů čeledi, nejsou na stravu nikterak nároční. Loví prakticky jakoukoliv živou potravu, kterou dokáží přemoci a která se v jejich blízkosti pohybuje. V zajetí se nám ovšem může stát i to, že si náš chovanec zvykne na příjem jednoho druhu potravy, např. na cvrčky a pokud mu později budeme chtít rázně změnit jídelníček, bude to po nějaký čas odmítat. Věřte tomu, že vyhladovění mu neublíží a chuť k jídlu se mu po pár týdnech hladovky opět vrátí. Nestrávené zbytky potravy, které odkládají pavouci zpravidla na jedno místo, pravidelně odstraňujeme.
K napájení nainstalujeme do terária mělkou nádobku s vodou, dobře se hodí skleněná petriho miska nebo malá plastová mistička pod květináč. Vodu měníme ihned po znečištění, jinak 1–2 krát týdně.

Rozmnožování
Zhruba za 2 až 4 měsíce po spáření vytvoří samička kokon, jenž obsahuje přibližně 200 vajíček. Za optimálních podmínek opouštějí mláďata kokon za 8–9 týdnů.
Odchováváme je v menších skupinkách po deseti až dvaceti kusech, případně i jednotlivě v plastových filmovkách s 2 cm vysokou vrstvou vlhkého substrátu. Prckové se při dobrém krmení malými vývojovými stádii cvrčků a octomilkami mají čile k světu. Od dospělých se kromě velikosti odlišují také zbarvením. Jsou světlí, s tmavými bačkůrkami a oranžově zbarveným zadečkem.

Svlékání z kůže
Pavouk se svléká proto, aby mohl růst. U mláďat je tento proces otázkou několika minut, u dospělého sklípkana může trvat celý den. Během celé této procedury, kdy si pavouk nejdříve uplete pavučinové lůžko, na které se pak položí břichem vzhůru, praskne mu kutikula a on se z ní vysouká docela měkký a bezbranný. Po celou tuto dobu je nesmírně zranitelný. Na to je třeba při chovu pamatovat, pavouky při svlékání nerušit a nenechávat jim v ubikaci žádné živé krmení, jež by jim mohlo ublížit.

Závěr
Mohu říci, že jde o druh nenáročný, který není pro člověka nijak nebezpečný. Pro jeho zajímavý způsob života ho lze doporučit nejen začátečníkům, ale i zkušeným chovatelům bezobratlých.
Přeji hodně úspěchů.

Petr Ctibor