Odchov mláďat dudka chocholatého

div align="justify" > samička s mláďaty Dudek chocholatý (Upupa epops) je jediným druhem čeledi dudkovitých (Upupidae) a má asi devět poddruhů. Je t...

div align="justify" >

samička s mláďaty

Dudek chocholatý (Upupa epops) je jediným druhem čeledi dudkovitých (Upupidae) a má asi devět poddruhů. Je to jeden z několika málo euroasijských zástupců jinak výhradně tropického řádu srostloprstých (Coraciformes). Od všech ostatních zástupců tohoto řádu (mandelíci, vlohy, ledňáčci, kurocové, dudkovci) se však liší nejen v nárocích na životní prostředí, ale i způsobem života. Pouze on má pohyblivou chocholku a je jedním z mála druhů žijícím na zemi. Díky své vztyčitelné vějířovitě rozevíratelné chocholce, pruhovanému zbarvení a dlouhému, tenkému mírně zatočenému zobáku je s jinými ptáky nezaměnitelný. Snadno rozpoznatelný je i za letu, který připomíná let motýla. Dudek chocholatý žije celoročně ve velké části Afriky, Indie a jižní Asie. Populace, která hnízdí v Evropě na severu až po Balt je tažná a zimuje většinou v Africe. Zimu však může přečkat i v Portugalsku, jižním Španělsku a na Baleárách. Dudci žijí ve starých, ne příliš hustých lesích, polopouštích, stepích, ale i v parcích, sadech a zahradách v blízkosti lidských obydlí. Díky výsadbě užitkových lesů, nedostatku starých stromů v ovocných sadech, úkrytu pastvin a umělým hnojivům, dudek chocholatý v České republice téměř vymizel a je zde ohroženým druhem. Ve středomoří, kde nedošlo v minulosti k výrazným přeměnám krajiny jako u nás, je hojný. Potravou dudka chocholatého je výlučně hmyz, který sbírá na zemi, a to jak na povrchu (kobylky, pavouci), tak i pod zemí (krtonožky, larvy). Létající hmyz loví jen výjimečně. Kořist rozklove, vyhazuje ji do vzduchu a následně obratně chytá tak, že mu vklouzne do krku. Jazyk dudek nemá. Vodu nevyhledává, neboť při dostatku přirozené potravy nepotřebuje pít. Ve vodě se nikdy nekoupe, ale jako stepní pták se rád popelí v jemném písku.

venkovní voliéra

Pohlavní dimorfismus není u dudka nijak patrný a samečky od samiček lze bezpečně poznat jedině v období „dudání“ samců. Sameček volá s nadmutým hrdlem a mírně otevřeným a k hrudi svěšeným zobákem. Připomíná siluetu hráče na dudy – odtud jeho český název. Volání samečků zní jako „up–up–up“ – odtud jeho latinský název. Hnízdění probíhá v dutinách starých stromů, skalních štěrbinách, hromadách dřeva či kamení, často i v pařezech ležících na zemi. Na vejcích sedí samička 16–18 dní. Po tuto dobu ji sameček krmí. Ochmýřená mláďata dále zahřívá a krmí stále jen sameček. Když mláďatům začíná narůstat normální peří, krmí je již oba rodiče až do doby, kdy mláďata opouštějí hnízdo. To je asi 24.–28. den po vylíhnutí. Ještě po vylétnutí zůstává rodina nějaký čas pohromadě, dokud mláďata potřebují přikrmování.

samička s jednodenními mláďaty

Chov a odchov
Pár dudků chocholatých chováme od dubna do listopadu ve venkovní voliéře společně s párem jeřábků lesních. Voliéra o rozměrech 6×6×2,5 m je kryta průsvitným materiálem a je hustě osázena keři a jehličnatými stromy. Ve voliéře jsou umístěny dvě budky z dutých kmenů. V zimním období je pár držen společně s dalšími třemi páry dudků chocholatých v zimovišti. Na zimoviště o rozměrech 4×2×2 m navazuje venkovní krytá voliéra o rozměrech 8×2×2 m, která je hustě osázena jehličnany. V zimovišti je udržován denní a noční světelný režim (10 hodin den) a teplota zde neklesá pod 10 °C. I v průběhu zimy, pokud teplota neklesá pod bod mrazu, jsou dudci vypouštěni na část dne do venkovní voliéry. Společné zimování všech čtyřech párů probíhá bez problémů, ovšem za předpokladu, že jsou z dohledu dudků odstraněny budky. Dudci začínají být aktivní brzy z jara. Někteří samci se začínají ozývat již koncem února a v této době by o budku svedli nelítostný boj. Ideální je jednotlivé páry rozdělit již v této době, což je ale vzhledem k našemu klimatu velice riskantní. Pár dudků jsme k jeřábkům umístili až koncem dubna. V průběhu několika dnů pár obsadil jednu z budek a začal hnízdit.

 

dospělý samec

Samička snesla 5 vajec, z nichž se po 17 dnech vylíhla 3 mláďata. Ačkoliv se rodiče o mláďata starali, všechna postupně uhynula v průběhu 3–8 dnů po vylíhnutí. Samička dále seděla na uhynulých mláďatech. Po odstranění mláďat z budky se samička ještě týž den nechala pářit, vrátila se do téže budky a snesla 4 vejce, ze kterých se vylíhla 2 mláďata. První mládě uhynulo druhý den a druhé až 24. den, tedy těsně před opuštěním budky. Toto mládě bylo normálně vyvinuté, opeřené a pitva neprokázala žádné parazitární ani infekční onemocnění. Podobná situace se opakovala i při třetím hnízdění. Při čtvrtém hnízdění (začátkem září!), samička snesla dvě vajíčka, ze kterých se vylíhla dvě mláďata (vyšetření DNA určilo dvě samičky), které pár bez problémů odchoval. Zásadní změnou a pravděpodobnou příčinou tohoto zdařilého odchovu, byla změna krmení mláďat, respektive „ochota“ samečka nosit do budky zejména mražené cvrčky a ne jen moučné červy, jak tomu bylo při předchozích hnízděních. Krmení dudků chocholatých se mimo hnízdní sezónu nejeví být velkým problémem. Nám se osvědčila míchanice z komerčně vyráběné směsi pro hmyzožravé ptáky, vařených strouhaných vajec, syrové strouhané mrkve a moučných červů. Při hnízdění je velmi důležité ve správnou dobu zařadit do potravní složky dostatečné množství hmyzu. Nám se osvědčili mražení cvrčci různých velikostí, posypaní směsí minerálů a vitamínů. V potravní směsi je však nutné zachovat i určité množství moučných červů. Jakkoliv se tato potrava zdá být nevhodná pro výživu mláďat, je nutná pro krmení samičky na hnízdě v případě, že mražený hmyz nepřijímá nebo ho sameček do budky nenosí. Podávání dostatečného množství živého hmyzu ptákům ve voliérách není technicky možné. Přidávání vařeného drůbežího či rybího masa do směsi, které doporučují někteří chovatelé, se nám neosvědčilo, neboť žádný z osmi ptáků tuto potravu nepřijímal. Ve voliérách i zimovišti mají dudci i k dispozici vodu, které si nevšímají a jemný písek, ve kterém se často popelí.