Bavorská výstava holubů ve Straubingu

V sousedním Bavorsku ve Straubingu proběhla tradiční už 56. výstava drůbeže a holubů – z veterinárních důvodů tentokrát bez drůbeže. Přesto ale návštěvníci domácí i zahraniční nelitovali. Bylo přihlášeno 126 plemen holubů v celkovém počtu 8 328 kusů! To je dvojnásobek počtu holubů na EV v Praze 2004. Stovka holubů byla umístěna v propagačních voliérách hned u vstupu do výstavních hal.
V rámci této výstavy proběhlo také 23 oblastních speciálek jednotlivých klubů a také 4 celoněmecké speciální výstavy.

• 0,1 štajgr černý – mladá

• 0,1 brněnský voláč žlutý

I počtem holubů, vystavených v rámci jednotlivých druhových skupin, se potvrdilo, že Bavorsko je země voláčů. Bylo jich vystaveno ve 23 plemenech 2 422 kusů. Což představuje téměř 30 % z celkového počtu vystavených holubů. Co do počtu na druhém místě byli holubi tvaru, celkem 1935 kusů ve 23 plemenech.
Skupinu slepičáků vynesla na 3. místo velká popularita modenek a kingů i přesto, že bylo vystaveno jen 6 plemen. Modenek bylo vystaveno nejvíce ze všech plemen – 602 kusů a kingů na druhém místě bylo jen o něco méně – 555 kusů. Slepičáků bylo celkem 1 672. Čtvrté místo patřilo barevným holubům – 1 112 kusů – zato ale v největším počtu plemen – 32. Ostatní plemenné skupiny byly již daleko méně zastoupené, pátí byli rejdiči s 381 kusy ve 22 plemenech. Jen o šest méně bylo bubláků, pouze ve 4 plemenech.

• 0,1 Francký štítník červený

• 1,0 Orientální rejdič vícebarevný

Menší byla účast strukturových holubů, díky menší účasti jinak v SRN běžných plemen. Tak například šmalkaldských barevnohlávků a parukářů bylo jen po 6 kusech od jediného vystavovatele! Celkem bylo vystaveno 6 strukturových plemen ve 169 kusech.
Málo chované sovky byly reprezentovány 6 plemeny ve 129 kusech a překvapivě slabá byla účast bradavičnatých plemen. Bylo vystaveno jen 26 zvířat ve třech plemenech. Domácích norimberských bagdet bylo jen 6 kusů a kariéři chyběli úplně.
Mimo již zmíněné modenky a kingy, kterých bylo suverénně nejvíce, dělily se co do počtu o třetí a čtvrté místo plemena lahore a německý stavák (Stellerkröpfer), obou bylo 398 kusů.

• 1,0 jihoněmecký mniší h. černý šupinatý

• 0,1 špaček modrý (bělopruhý)

Pro české návštěvníky byla zajímavá zejména konfrontace vystavených německých staváků s úrovní českých staváků u nás. Dnes sice už jde o dvě samostatná plemena, ale vzhledem ke vzrušené polemice, která před i po uznání českého staváka a jeho zařazení do evropského seznamu probíhala na obou stranách hranic, je potvrzení značné odlišnosti obou plemen důležité. Přitom jsme si mohli tuto zbytečnou polemiku ušetřit, kdyby ovšem měly i u nás kluby odborně takové postavení, které jim v ostatních chovatelsky vyspělých státech náleží. Po masivním křížení původních německých staváků v SRN v posledním čtvrtstoletí s brněnskými voláči (a tím i se zakrslými anglickými voláči), kteří jsou od staváků odlišní v převážné většině znaků (oko, zobák, barva, lesk, hlava, postoj, nohy, tvar volete, křídla atd.) se tato dvě plemena od sebe ještě více vzdálila, zcela v rozporu s jedním článkem, uveřejněným v německém odborném tisku v loňském roce. Horší ovšem je, že tyto nesmysly rádi přebírají někteří naši vybraní funkcionáři.
Páté místo co do počtu, náleželo slezským voláčům, bylo jich ve 20 rázech 373 kusů. Vůbec nebyl vystaven vzácný bělokřídlý ráz („slezská straka“), který je stejně jako u nás v SRN opomíjen.
Důstojné 6. místo obsadili brněnští voláči, kterých bylo 358 ve 33 rázech. Snad jen černých, červených a žlutých bělopruhých mohlo být více, zde vystavil jen po 2 kusech známý německý odborník a vydavatel známé ročenky klubu BV v SRN Wolfgang Schreiber. Byla vystavena celá řada špičkových jedinců v mnoha rázech.
Sedmé místo patřilo populárním štajgrům, kterých na oblastní speciálce bylo 318 kusů. U štajgrů je patrný odklon od extrémní volatosti, zejména u holubic, která v minulosti zhoršovala reprodukční vlastnosti plemene. Počtem i kvalitou převažovali celobarevní, zejména černí a červení, izabelové bělopruhé zastupovali symbolicky jen dva jedinci.

• 1,0 Francký bublák červený štítník

• 1,0 špaček s lasturovitou chocholkou černý bělohlávek (bělopruhý)

• 1,0 Altenburský bublák světle modrý bělopruhý

U našich západních sousedů oblíbených štraserů bylo 297 v 8 rázech, jen o něco méně bylo německých výstavních holubů – 264 ks.
Trvalou oblibu voorburských voláčů (štítníků) potvrdila i jejich oblastní speciálka. Co do počtu uzavírali první desítku plemen, bylo jich 257 v 11 rázech.
Druhou desítku nejpočetnějších plemen zahajovala oblastní speciálka tzv. českých holubů, kterých bylo 253 ve 13 rázech. Toto plemeno je české jen názvem, u nás se nikdy nechovalo. Je to postavou holub někde mezi moravským pštrosem a káníkem, kresbou káníka bez lysky. U nás, pro velkou podobnost s káníkem, myslím nemá příliš velkou perspektivu rozšíření.
Oblastní speciálka amerických výstavních (Show Racer) potvrdila, že v SRN není zdaleka tokový „boom“ gigantů, jako u nás, američtí výstavní – bylo jich 207 – je počtem předčili více než dvojnásobně.
Pro nás byla velmi zajímavá i oblastní speciálka sedlatých rousných voláčů, kterých bylo ve všech 4 tradičních rázech vystaveno 205 kusů (nejméně bylo modrých).
V západní Evropě oblíbená skupina voláčů španělských plemen s „pytlovitou“ volatostí byla tentokrát zastoupena pouze 8 kusy plemene merchenero.

Velkou pozornost poutal počin známé novošlechtitelské rodiny Zausingerů – dolnobavorský voláč. Jde vlastně o „volatého hýla“ z nějž byl také vyšlechtěn. Zde byl představen 9 kusy v bronzovém černokřídlém rázu. Také další plemeno ze stejné „dílny“ – bavorský voláč – upoutalo většinu návštěvníků. Je to voláč s kresbou „gazzi“ a bílým rousem a je dosti podobný našemu hanáckému voláči.
Pro naše návštěvníky byla velmi zajímavá i celostátní speciálka moravských pštrosů, kterých bylo 199 v 5 rázech. V SRN existuje agilní klub MP spolu s našimi káníky, kterých zde bylo vystaveno 38 kusů ve 3 rázech (černí, modří černopruzí a bezpruzí).
Zajímavostí pro nás bylo i vystavení 6 kusů žlutých benešovských holubů v průměrné kvalitě. Velmi kvalitní byla i kolekce norimberských skřivanů ve všech třech rázech a řada kvalitních jedinců mezi bubláky a rejdiči. Zaujala i celostátní speciálka vídeňských slepičáků, kterých bylo 186 v deseti rázech.
Tato výstava opět potvrdila vedoucí postavení bavorského holubářství v řadě plemen v Evropě a rozhodně stála za zhlédnutí.

text a foto: Ing. Tomáš Sousedík