Náměty pro chovatele okrasného ptactva

Snad není tak podstatné, zda budou náměty aktuální nebo již dříve publikované, rozhodně však mají osvěžovat vzpomínky těch dříve narozených a mladou chovatelskou generaci inspirovat k aktivní práci.

Jak zasílat uhynulé ptáky na vyšetření?
Přesto, že chovatelé o své svěřence pečují svědomitě, dochází někdy k úhynům. Je v zájmu chovatele samého, aby si dal uhynulý kus vyšetřit v odborném veterinárním zařízení. Podle zjištěného výsledku potom provede taková opatření, aby k úhynům více nedocházelo.
Ptačí mrtvolky se velmi rychle rozkládají a proto je ihned po nálezu umístíme do chladničky. Při teplotě 4 °C mrtvolku dobře vychladíme a vložíme do pevné (!) krabičky. Připojíme také lístek s naší adresou a údaji o krmení, o prostředí ve kterém byl pták chován, o zdravotním stavu, případně o způsobu léčení uhynulého ptáčka. Potom zásilku pošleme poštou doporučeně na adresu veterinárního zařízení.
Je třeba velmi důrazně upozornit na to, že se ještě teplá mrtvolka v žádném případě nesmí zabalit do igelitového sáčku a v něm odeslat, neboť se při tomto postupu rozklad ještě více urychluje. Také není správné ukládat mrtvolku do mrazáku, kde je obvykle teplota -18 °C. Zde dochází k popraskání tkáně kožní, což znemožňuje spolehlivé mikroskopické vyšetření.
V současné době je vyšetřování uhynulých zvířat dosti nákladnou finanční záležitostí a ne každý chovatel je ochoten si vyšetření objednat. Je však věcí názoru, co je správnější. V některých případech stanovená diagnóza a doporučený způsob léčení zabrání dalším úhynům.

Míchanice vlastní výroby
Chovatelé dnes dobře vědí, jak široká je dnes nabídka suchých vaječných směsí a jiných doplňků výživy. Dostávám pravidelně nabídky na tyto výrobky, kde je podrobně uváděno jejich složení. Rozhodně je z čeho vybírat. Je známo, že mnozí chovatelé stále dávají přednost míchanicím podle vlastního předpisu. Pro zajímavost jeden předpis uvedu.
1 kg netučného tvarohu,
1 kg Glukopuru,
0,5 kg sójové mouky, moučky z kopřiv a sušeného hovězího srdce (účel splní také sušené rybí filé nebo sušené kuřecí maso), dále mleté sušené bobulky černého bezu případně jeřabin.
Tyto složky se zpracují na těsto, do kterého se přidá najemno nastrouhaná mrkev a asi 30 natvrdo vařených vajec, potom se uskladní v mraznici. Postupně se zkrmuje po přidání Pangaminu (sorejované pivovarské kvasinky), nechybí také různý hmyz. Podle charakteru míchanice by bylo určitě účelné přidávat sušenou moučku z hmyzu (obsahuje mravenčí kukly, sušené mouchy, mexické larvy aj.), kterou nabízejí naši zoo obchodníci.
Součástí uvedené míchanice je také sójová mouka. K tomu bych měl osobní poznámku. Bylo již v odborném tisku publikováno, že sójová mouka může poškodit zdraví ptáků. Já bych místo ní dával raději mleté dětské piškoty nebo kvalitní jemný kukuřičný šrot. To je můj osobní názor.

Chystáte se stavět voliéry?
Navštivte nejdříve známé a především úspěšné chovatele a požádejte je o radu. Jak se na svých cestách přesvědčíte, názorů na řešení projektů je mnoho, bývají často i protichůdné, ale je třeba se rozhodnout. Měl jsem podobné starosti, ale nakonec vše dopadlo dobře.
Namísto jednoduchých zahradních voliér z let minulých, které byly příliš otevřené (tehdy tam ovšem byli ptáci chováni od jara do podzimu) se nyní stavějí tzv. celoroční voliéry: zateplená ubikace s prostorným výletem.
Vnitřní část musí být dostatečně světlá, snadno větratelná, musí být připojena na elektrické vedení (osvětlování, přitápění). Ke stavbě použijeme osvědčené izolační materiály. Ochrana vnitřních prostor proti vnikání myší a jiných nebezpečných hlodavců je prvořadou nutností. Já jsem měl ve všech vnitřních prostorách betonové podlahy.
Bude-li ve vnitřní části několik voliér, doporučuji, aby sousedící stěny byly plné (prkna, sololit). Stěna směrem do obslužné chodby může být z pletiva, což je velmi praktické. Na tuto stěnu upevníme na trvalo hnízdní budku, jejíž kontrolu nám umožní malá dvířka bez riskantního plašení hnízdních párů.
Stěna oddělující vnitřní ubikaci od výletové části může být zhotovena z rámu zaskleného jednoduchým sklem. Já jsem používal ve všech svých 30 voliérách typizovaná zahradnická (pařníková) okna velikosti 100×150 cm (výška). Z vnitřku bylo sklo chráněno rámem potaženým pletivem. Nad oknem (tedy ve výšce 150 cm) bylo průletové okénko s rozměry 100×20 cm. Uzavírací klapka byla ovládána z přední chodby ocelovým lankem. Nad průletovým okénkem končil strop výletové voliéry. Až ke střeše sahalo ještě okno velikosti 100×50 cm zhotovené ze skla s drátěnou vložkou, na kterém bylo uchyceno pletivo. Toto okno skýtalo záruku, že v zimních měsících, když střechu výletové voliéry pokryl na řadu týdnů sníh, bude ve vnitřní ubikaci stále dostatek světla.
Mnozí chovatelé používali ke zřizování popsané dělící stěny skleněné cihly (luxfery). Já je nemohu doporučit. Přesvědčil jsem se, že při instalaci pařníkových oken s jednoduchým sklem se i v zimních měsících pozitivně projeví byť jen krátký sluneční svit: mírně se zvýší teplota a sníží se trochu relativní vlhkost. Důležité ovšem je, aby stavba byla nasměrována k jihovýchodu.
Výletová část, ať je zhotovena z jakéhokoliv materiálu, měla by mít stěny ze zdvojeného pletiva. Průletové okénko musí být uzavíratelné jednoduchým způsobem, např. pomocí ocelového lanka. Velice se mi osvědčilo, že jsem před přední stěnou výletových voliér zřídil zastřešenou a zasklenou chodbu. U některých výletových voliér jsem měl podlahy betonové, v jiných jsem ponechal přírodní terén (hlína, písek), kde si mohli ptáci hledat minerálie, hmyz ap.
Celá stavba by měla být umístěna na klidném místě, pokud možno odvrácena od frekventované silnice, aby záblesky reflektorů aut nelekaly ptáky. Estetickou úpravou okolí voliéry lze jen doporučit.

Škubou vám agapornisové mladé?
Nepochybuji, že se s touto nepříjemnou záležitostí setkal každý chovatel agapornisů. Rozsah škubání může být velice různý, právě tak jako doba, po kterou je prováděno. Vždy si musíme položit otázku, proč některý pár (nebo jedinec z páru) mladé škube a jiný pár nikoliv, ačkoliv žijí v týchž podmínkách při shodném krmení a podáváme-li doplňková krmiva, minerálie, stopové prvky, vitamíny, aminokyseliny, zelené rostliny všeho druhu, větve na oštipování, zrniny všeho druhu, naklíčené nebo ve stavu mléčné zralosti, obilí, kukuřici, nezralé trávy, bobuloviny, vaječné míchanice, granulovaná krmiva, měkké míchanice tovární výroby atd. atd.
Mláďata škube v hnízdě většinou jen jeden z rodičů. Pokud se nám tohoto ptáka podařilo spolehlivě odhalit, odchytíme ho, přemístíme dočasně do klece, pokud možno v jiné místnosti. Druhý rodič obvykle pokračuje v krmení mladých bez problémů. Jsou případy, že je peří mladým škubáno jen v menším rozsahu, např. na hřbetě či na ramínkách, v takových případech nemusíme dělat žádná opatření. Vždyť jsou tato mláďata po opuštění hnízda schopna létání a v krátkém čase spolehlivě opeří. Zákrok je nutný tehdy, kdy je mladým škubáno především peří v křídlech.
Někdy se podaří vyřešit situaci zcela jednoduchým způsobem. Budku s mláďaty umístíme ve voliéře na zemi bez stříšky. Staří hledají nejdříve budku na původním místě, krátce na to ji objeví na zemi, zkontrolují, že tam jsou mláďata a pokračují v krmení a už neškubou. Co vyvolává škubání? Podaří se někdy tuto otázku jednoznačně zodpovědět?
A ještě uvedu jednu zkušenost z praxe: chovný pár agapornisů škraboškových vyvedl v předcházejícím roce ze dvou hnízd šest bezvadných mláďat. V časném podzimu byla páru budka odebrána, byl mu poskytnut odpočinek a dostatek pestré a hodnotné výživy k regeneraci sil. K dalšímu hnízdění došlo v lednu následujícího roku. Vše začalo uspokojivě (normálně): bylo sneseno šest vajec, pět bylo oplozených, vylíhlo se pět mláďat o která se rodiče dobře starali, ale když začalo vyrůstat peří, došlo ke škubání. Do hnízdní budky, která měla ležatý tvar, byla vsunuta mřížka z drátů, která znemožňovala ptákům přímý kontakt s mláďaty. Škubání bylo starým znemožněno a další odchov proběhl úspěšně.
Současně s tímto párem agapornisů škraboškových hnízdil ve zcela stejných podmínkách pár agapornisů růžohrdlých, který svá mláďata vůbec neškubal. Ještě bych rád chovatele agapornisů upozornil na to, že velmi podrobné informace o kanibalismu a zavedení účinných protiopatření mohou nalézt v monografii Milana Vašíčka Agapornisové, rok vydání 1990, str. 217–224. Tuto práci každému vřele doporučuji.

Pro který druh ptáků se rozhodneme?
Závažnost této otázky nesmíme podceňovat. Ke koupi se rozhodně nesmíme dát zlákat ani pestrým zbarvením ptáka, ani možnou přijatelnou cenou.
Především budeme přihlížet k tomu, z jakých klimatických zón druh pochází a jakou teplotu budeme muset zajišťovat. S teplotou bezprostředně souvisí i relativní vlhkost. Soulad mezi teplotou a relativní vlhkostí je základem pro udržení zdraví ptáků. Astrildi a amadiny potřebují v zimním období trvale teplotu okolo 15 °C (některé náročnější druhy 20 i více stupňů, v době hnízdění 18 až 25 °C, podle druhu). Optimální vlhkost (dá-li se to tak říci a hodnotit) by mohla být přibližně 60 %.
Agapornise a papoušky (rod Forpus) můžeme přezimovat bez obav při teplotě asi 10 °C a relativní vlhkosti okolo 70 %. Budou-li ovšem tito ptáci v zimním období hnízdit, je nutno teplotu zvýšit v průměru na 15 °C.
Neofémy a většinu druhů papoušků pocházejících z Austrálie chováme v celoročních voliérách s dobře izolovanými vnitřními prostory. Zde po větší část zimy přitápět nemusíme, ale dbáme na to, aby zde nebyl průvan a nadměrná relativní vlhkost, proto zde větráme.
Dostaví-li se větší mrazy a slunce po řadu dní nesvítí, mohou teploty v ubikaci klesnout i pod minus 10 °C. V takových případech je nutno v prostoru přitápět a udržovat teplotu na hodnotě asi minus 6 °C.
Prodlužování „pracovního“ dne v ubikaci na dobu nejméně 12 hodin (když ptáci nehnízdí) je nutné! Pozitivně působí na psychiku ptáků a jsou-li v hnízdě mláďata, umožní rodičům častější krmení. Ozařování infralampou nebo horským sluníčkem (UV – záření) ve vyzkoušených intervalech, ze správné vzdálenosti a směru, přispěje vždy ke zdraví našich ptáků.
Po zhodnocení všech údajů si pak do svého chovu opatříme pěkné zdravé a perspektivní ptáky, ze kterých budeme mít hodně radosti.

Rostliny do klecí i voliér
Zahraniční chovatelské časopisy doporučují rostlinu kručinku (Genista) k zhotovení základu pro hnízda nebo ke zřízení úkrytů pro ptáky.
Kručinka barvířská (Genista tinctoria) je polokeř s beztrnitými větvemi, listy jsou téměř přisedlé s palisty. Žluté květy jsou uspořádány v hroznech, plod je lysý lusk. Keř dorůstá do výšky 60 cm a kvete od června do srpna. Kručinka je hojná v nižších polohách na křovinatých stráních a při okrajích lesů.
Kručinka německá (Genista germanica) je polokeř s trnitými větvemi, listy přisedlými na okrajích, chlupatými. Květy jsou krátce stopkaté. Plodem je chlupatý lusk. Keř dorůstá do výšky 60 cm, kvete od května do června. Roste roztroušeně až hojně v suchých lesích a na pastvinách od nížin do podhůří.
Nemohu říci, jak se kručinky bezprostředně v naší přírodě vyskytují. Mohu ale doporučit jiný keř, který je hojný všude na pastvinách a při okrajích lesů. Jedná se o janovec metlatý (Sarothamnus scoparius). Dorůstá až do výšky 2 m. Roste na půdách písčitých nebo křemičitých, půdám vápenitým se vyhýbá.
Větve má janovec pětihranné, listy opadavé, dolní jsou trojčetné, horní jednoduché. Květy jsou žluté, plody jsou zploštělé černé lusky, chlupaté. Janovec je rostlina velice dekorativní a pro použití v klecích i voliérách (úkryty) vhodná. Vřele doporučuji.

Zelené krmení je pro ptáky nutností
Výběr druhů, které nám naše příroda poskytuje, je velice široký, uvedu pro příklad dva druhy:
Vratič obecný (Tanacetum vulgare) najdeme u cest, na březích potoků, při krajích lesů a polí. Kvete od června do listopadu a dorůstá do výšky asi 100 cm. Květ je chocholičnatá lata krásné žluté barvy. Je to rostlina léčivá, odborná literatura uvádí, že je i jedovatá. Musí se dávat v malém množství a nepravidelně. U všech zvířat působí proti vnitřním cizopasníkům, proti poruchám trávení a nemocem žaludku. Ve svém chovu dávám vratič agapornisům po celou dobu vegetace s prokazatelně dobrými výsledky.
Pelyněk černobýl (Artemisia vulgaris) dorůstá do výšky až 1 m, kvete od července do září. Je to bylina s lístky na rubu šedobíle plstnatými, na líci lysými. Roste hojně na rumištích, podél cest, při okrajích lesů, podél potoků a polí. Ptáci vyhledávají pelyněk i po odkvětu a po úplném uschnutí. Agapornisové rozmělní rostliny bezezbytku, rádi je používají ke stavbě hnízd. Pelyněk je léčivý, ale mírně jedovatý. Pelyňek jsem podával nejen papouškům, ale také drobným astrildovitým, kteří si pochutnávají na drobných semenech. Obsah živin v těchto rostlinách: dusíkaté látky v zelené rostlině 4,41 %, bezdusíkaté výtažkové látky 5,58 %, stravitelné organické látky v zelených rostlinách činí 65,7 %.

Máte dostatek kyslíku v chovné místnosti?
Je známo, že ptáci potřebují daleko více kyslíku než jiní živočichové i člověk. Po přestavění místnosti pro chov andulek docházelo stále k vysokým úhynům mláďat ve stáří od 10 do 12 dnů, tedy přibližně v době, kdy již staří přestávali krmit šlemem ze žláznatého žaludku. Situace se nezměnila ani po provedené dezinfekci místnosti a hnízdních budek. Po zvýšení dávek vitaminů a minerálií v krmivu.
Postižený chovatel hovořil s mnoha zkušenými kolegy. Z těchto diskusí vyšlo najevo, že to mohl být důsledek nedostatku kyslíku (stěny místnosti byly do značné výšky obloženy kachličkami). Pod dveřmi byl udělán otvor a v místnosti umístěn ventilátor. Úhyny rázem přestaly.

Rudolf Vít