Druhý svlek dospělého samce Brachypelma smithi

Brachypelma smithi, zemní sklípkan z Mexika, je mezi chovateli velmi oblíbený a dobře známý. Je to jeden z nejznámějších druhů vůbec. Jedná se o mírný druh, který je velmi vhodný pro začátečníky a je ozdobou každého terária.

• Podruhé svlečený samec několik hodin po svlékání (vpravo). Vlevo svlečka.

Proto jsem také před časem sháněl nedospělého samce ke své samici s vidinou úspěšného odchovu. Když se samec svlékl do dospělostního svleku, byl jsem velmi zklamán. Jeho bulbusy byly velmi malých rozměrů, tibiální háky také, nedokonale vyvinuté. Byl jsem přesvědčen, že tento samec by měl při páření problémy a kdo ví, jestli by vůbec byl páření schopen. Navíc jsem přišel o samici. Proto jsem se rozhodl samce nepůjčovat a nechat ho dožít u mě. Samec se po tomto dospělostním svleku nepřečerpal nebo jsem to při mé časté nepřítomnosti doma nepostřehl. Na tom ale není pranic divného, jelikož někteří jedinci potřebují k přečerpání „popud“ samice. Tedy její přítomnost poblíž samce, aby samec dostal k přečerpání „impuls“. Ještě jsem však netušil, co bude přesně po 12 měsících následovat a jakým způsobem se v základech otřesou všechny poučky a pravidla chovu těchto překrásných živočichů.

• Svlečka samce Brachypelma smithi. Na konci makadla je patrný bulbus.

Přesně po roce od prvního dospělostního svleku se tento samec svléknul podruhé! Nevěřil jsem svým vlastním očím. Ráno vedle čerstvě svlečeného samce ležela svlečka, na které byly, i když nepatrné, ale přece – tibiální háky a bulbusy. A vedle svlečky tentokrát již plně vyvinutý dospělý samec!
Konzultoval jsem tuto moji zkušenost s několika chovateli. Jeden chovatel ze Slovenska mi potvrdil, že jeho kolega měl před časem podobnou zkušenost také s tímto druhem. Obával jsem se tento článek i fotografie zveřejnit, přesto jsem se nakonec rozhodl, že to udělám.

• Další foto svlečky. Na konci obou makadel jsou viditelné bulbusy. Svým rozměrem velmi malé tibiální háky nejsou na fotografii dobře viditelné.

Hledal jsem vysvětlení ve veškeré dostupné literatuře. Nabízí se hned několik možností, jak mohla tato hříčka přírody vzniknout. Jednou z nich může být důsledek příbuzenského páření nebo genetická porucha jedince. Ovšem to jsou pouze moje spekulace. Každopádně se stalo … .

• Podruhé svlečený dospělý samec Brachypelma smithi s dobře viditelnými vyvinutými bulbusy.

Přeji úspěšný chov.
Použitá literatura: František Kovařík, Sklípkani, Madagaskar, 1998

text a foto: Michal Toráň