Křížení kanárů s evropskými ptáky

O chovu kříženců mezi kanárem a evropskými ptáky toho bylo publikováno již dost a proto chci uvést pouze své vlastní zkušenosti. Mezi chovateli, kteří se tímto chovem zabývají jsou různé názory a každý má své vlastní zkušenosti. Někteří chovatelé provádí náhodná křížení, jiní cílevědomá. Každý rok se odchová velké množství různých kříženců, o čemž svědčí jejich nabídka na burzách i inzerce v chovatelských časopisech. Někdo si zakoupí křížence pro jeho pěkný zjev, jinému se zase líbí zpěv. Než chovatel přistoupí ke křížení měl by si uvědomit, z jakého důvodu chce křížence odchovat, zda pro zpěv nebo pro zbarvení. Chceme-li křížence na zpěv, je lépe použít jako partnera zpěvného kanára a jde-li nám více o zbarvení křížence, použijeme barevného kanára. Zejména z kříženců mezi kanárem a stehlíkem se dají odchovat Kříženci pěkně vybarvení. Použijeme-li kanářici v barvě červené, získáme pěkně vypadající křížence s výraznou partií v červené barvě. Jedná-li se o kanářici lipochromovou, odchováme i strakaté křížence. Nádherní kříženci jsou s kanářicí v barvě červenočerné intenzivně zbarvené. Mně osobně se líbí kříženci s kanářicí dominantně bílou melaninovou. V roce 2004 jsme odchovali křížence mezi kanárem dominantně bíloachátovým opálem a samičkou stehlíka. Sameček křížence je ocelově modrý se spodkem těla bílým, zbarvení hlavy je nevýrazné, růže má pouze zlatavý nádech. V roce 2005 jsme odchovali křížence mezi stehlíkem a kanářicí dominantně bíloachátovou opálovou. Sameček křížence má obdobné zbarvení, ale je více šedivý. Jelikož mám slabost pro bílou barvu, odchováváme s přítelem Frainšicem po kanářích samičkách dominantně bílých melaninových i křížence po zvonohlíkovi zahradním a Čížkovi lesním. Kříženci jsou většinou ocelově modří, někteří s bílým peřím. Křížence v modré barvě je možno odchovat i po konopce a zvonkovi zeleném. Jelikož jsou u nás chovány i mutace Zvonka zeleného, lze odchovat křížence pěkně zbarvené. Kříženci po zvonku zeleném nejsou však v takové oblibě jako kříženci po stehlíkovi, i když se odchovávají pěkně zbarvení a jsou velice dobří a pilní zpěváci. Jeden z našich nejlepších zpěváků byl právě kříženec po zvonkovi zeleném. Pochází z křížení kanára chocholatého strakatého se samičkou zvonka zeleného. Jedná se o samečka, v barvě zelené s chocholkou. Tento kříženec napodoboval zpěv konopky k nerozeznání od pravé. Samička zvonka zeleného byla pářena se dvěma různými kanáry, ale ze tří snůšek bylo oplozeno vždy jen jedno vajíčko. Celkem snesla každý rok osmnáct vajíček ve třech snůškách, ale vždy bylo oplozeno pouze jedno vajíčko a křížence zdárně odchovala. První rok byla pářena s kanárem chocholatým a druhý rok s kanárem červeným neintenzivním. Další dva roky byla pářena s mutačním zvonkem a všechna vajíčka byla vždy oplozena. Podobná situace byla při páření samečka kanára se samičkou stehlíka a konopky. Ze snůšky většinou pěti vajíček byly oplozeny pouze dvě. Sameček kanára byl ve voliéře, kde kromě uvedených samiček evropských ptáků měl i samičky kanára, které měly většinou všechna vajíčka oplozena. Při pozorování byla intenzita páření uvedených samiček stejná, ale oplozenost různá. Při páření evropského ptáka na samičku kanára jsou většinou všechna vajíčka oplozená. Proč tomu tak je, si nedovedu vysvětlit. Možná je to tím, že samečci evropských ptáků jsou vitálnější.

Po dobu tří let jsme zkoušeli odchovat křížence mezi kanárem a pěnkavou obecnou, ale bez kladného výsledku. Ke křížení byla použita samička a sameček pěnkavy, kteří byli prakticky odchovaní od mláďat vylétnutých z hnízda. Jednalo se o krotké jedince, kteří byli navyknuti na chovatele a zajetí jim nedělalo žádný problém, neboť byli umístěni v prostorných voliérách. Sameček pěnkavy byl ve voliéře se samičkou zpěvného kanára – žlutozelenou strakou. Byl ve výborné kondici a v toku. Zpíval u samičky, která dělala „kolébku“, ale nikdy k páření nedošlo. Samička měla vajíčka čistá a byla jí podložena vajíčka od kanářice, která přestala sedět. Kanářice mláďata odchovala za přítomnosti samečka pěnkavy, který se na krmení nepodílel, ale mláďatům neublížil ani po jejich vylétnutí z hnízda. Druhým rokem byl se samičkou zelenou a třetím se samičkou červenočernou neintenzivní, ale ani zde nedošlo k páření a vajíčka byla vždy neoplozena. Samička pěnkavy byla umístěna do voliéry s kanářím samečkem v barvě červenočerné intenzivní. Postavila si hnízdo, snesla vajíčka na kterých seděla, ale i tato byla neoplozena. Situace se opakovala i další dva roky, i když samečci kanára byli jiní a samička byla umístěna do větší zarostlé voliéry společně s jinými ptáky. Páření mezi kanárem a samičkou pěnkavy nebylo pozorováno.

Chceme-li odchovat křížence, je nutno velkou pozornost věnovat přípravě na páření. V současné době je na trhu velké množství různých vitamínových přípravků a při jejich správné aplikaci není žádný problém dostat ptáky do toku. Někdo doporučuje, že by budoucí partneři měli být spolu ještě před chovnou sezónou, aby si na sebe zvykli. Já osobně tomuto nepřikládám velký význam. Dříve, když jsem začínal s odchovem kanárů v měsíci lednu, jsem křížence odchovával tak, že první dvě hnízda jsem pářil kanáří samičky s kanárem a třetí hnízdo jsem pářil kanáří samičky se samečky evropských ptáků, zejména se stehlíkem a konopkou. Měl jsem stehlíka i konopku, které jsem používal na páření jako kanářího samečka. Prostě jsem ho ráno a večer pustil ke kanáří samičce na zapáření a pak jsem ho odchytl. Tímto způsobem jsem se stehlíkem nebo konopkou pářil více kanářích samiček současně. Při puštění ke kanáří samičce počali zpívat obdobně, jak to dělá sameček kanára. Kříženců jsem měl odchováno vždy dostatek a to v různých barvách, podle toho, s jakou kanáří samičkou byl stehlík nebo konopka pářeni. Jako začínající mladý chovatel jsem znal chovatele, který odchovával křížence tím způsobem, že na připravenou kanáří samičku odchytl stehlíka nebo konopku v toku z přírody a po odpáření opět vypustil. Křížence vždy odchoval a je pravda, že ve voliéře. Těžko bych tomu uvěřil, kdybych to neviděl na vlastní oči. Tvrdil, že sameček, který je „nabuzen“ z přírody je nejlepší a příroda za něj pracuje sama, protože co si ptáček najde v přírodě sám, mu nikdy v zajetí dát nemůžeme.

K problému, co se samičkami kříženců, bych všem chovatelům doporučil, aby je používali jako chůvy. Výborně sedí na vajíčkách a odchovávají mláďata. Mláďata přijmou v jakémkoli stáří a je jim jedno, zda jsou to mláďata kanárů, kříženců nebo zvonků. Osvědčili se nám zejména samičky kříženců po stehlíkovi a zvonohlíkovi zahradním. Používáme je jak ve voliérách, tak i v klecích. Mají silný mateřský pud a svoje vajíčka mají vždy neoplozená. Je jedno, zda páříme kříženku po stehlíkovi s kanárem nebo se stehlíkem, výsledek je vždy stejný.

Jiná situace je u samečků kříženců, tam je naděje, že jsou plodní, ale potřebují pravděpodobně delší dobu pro vyzrání pohlavních buněk. Páříme je proto až druhým rokem nebo ještě později. Zkouší to však jen málo chovatelů. Samečci kříženců po zvonohlíkovi zahradním většinou plodní jsou. Je to dáno tím, že kanár a zvonohlík zahradní jsou blízce příbuzní.

Kříženec mezi kanárem a evropským ptákem vzniká pářením dvou různých druhů ptáků, jejichž příbuznost není navzájem příliš vzdálena. Takový kříženec je např. potomek z páření zvonohlíka zahradního a kanára a to až do třetí filiální generace označované F3. Pak už se takový pták považuje za čistokrevného kanára nebo zvonohlíka zahradníka podle toho, ke kterému z výchozích partnerů byl dále prošlechtěn. Příklad zvonohlíka zahradního uvádím záměrně, neboť samečci z takového křížení jsou většinou plodní a každému chovateli, který si chce genetiku vyzkoušet v praxi, toto doporučuji. Když spáříme mezi sebou křížence první generace označované F1 (první filiální generace), dostaneme další generaci kříženců, označovanou jako F2 (druhá filiální generace). To se nám však podařit nemůže, protože samičky F1 jsou neplodné. Používáme proto zpětné křížení a páříme mladého křížence svým rodičem. Většinou samečka se svou matkou a používáme pro potomstvo označení B1 - první generace zpětného křížení mláďat F1 s jedním z rodičů. Druhá generace zpětného křížení mláďat B1 s jedním z prarodičů má označení B2. Nám se podařil odchov kříženců zvonohlík zahradní×kanár×kanár. Kříženec pocházel od kanářice dominantně bílé a byl pářen na samičku kanára dominantně bílou straku. Sameček z tohoto zpětného křížení byl v barvě bílé a byl pářen se samičkou zvonohlíka zahradního, kdy odchovali čtyři mláďata – samečky, dva modré a dva zelené.

V současné době již existuje dost kontrolovaných chovů čisté linie evropského ptactva, na které chovatelé mají povolení. Jedná se zejména o naše členy z celé české republiky sdružené v ČSCH ZO chovatelů barevných, postavových kanárů a evropského ptactva K-1 Brno. Od těchto chovatelů mohou zájemci o evropské ptactvo pro účely křížení získat chovný materiál. Ptáci jsou kroužkováni a tak je jejich původ lehce prokazatelný. Jelikož jsou odchováni v zajetí, jsou i ochotnější k páření, neboť jsou navyklí na klec a voliéru. Rovněž i návyk na určitý druh krmiva hraje svůj význam.

V letošním roce, vzhledem k výskytu ptačí chřipky, kdy konání výstav je málo pravděpodobné, omezíme s přítelem Frainšicem odchovy kanárů a chceme se zaměřit na odchov kříženců. Máme v plánu pářit i všechny naše křížence starší dvou let a otestovat jejich plodnost.