BUDNÍČCI

Koncem dubna tomu budou právě dva roky, kdy mě vyšel ve Fauně (čís. 9 / 2004) článek o budníčcích. Mnozí si jistě vzpomenou, někteří si jej snad budou moci doma i vyhledat, ale pro většinu čtenářů to asi bude dnes jen temná historie. Nakonec i já si dnes pamatuji to, co jsem tenkrát napsal, jen rámcově. Vzpomínám si však, že jsem si tenkrát dokonce i něco předsevzal a jak je tomu obvyklé, nedokážu toto předsevzetí v současnosti beze zbytku splnit. Přeci jenom jsem se však pokusil. Něco prostudoval, něco vyfotil, něco vyspekuloval a nakonec našel i odvahu něco říci naplno. A tak jsem se rozhodl před vás, čtenáře, opět předstoupit s námětem budníčci.
Jedním z největších problémů bývá tak zvaná odborná literatura. Ohromné množství údajů se prostě opisuje, někdy tak dlouho, až se narodí chyby a nesmyslnosti. Je to samé klišé. Pro pořádek si můžeme to slovo vysvětlit, což činím s pomocí slovníku naučného. Jazykově ustálený, zmechanizovaný slovní obrat (např. úvod a závěr dopisů), otřelý až frázovitý obrat, bás. metafora zevšednělá zneužíváním a míjející se účinkem. No ano, míjející se účinkem! To jsou třeba slovní popisy ptáků. Většinou je ani nečtete, když si však tu práci přeci jenom dáte, často se pak nestačíte divit. Proto také většina modernějších knih o ptácích používá ilustrace, ať již kreslené nebo fotografie. Jenomže ani ilustrace nejsou bez problémů. Nejprve si můžeme vzít na paškál ilustrace kreslené. Pomineme případ nekvalitního malíře, i když i takový případ se může vyskytnout. Malíř vždy pracuje s určitou uměleckou nadsázkou a snaží se zdůraznit některé důležité partie těla ptáka. Důležité pro jeho určení. Musí také pracovat podle nějaké předlohy, kterou mu obvykle vybere autor knihy. I ten se snaží představit jedince pokud možno výrazně zbarveného, aby si pak čtenář mohl udělat lepší představu. Jenže je v tom čertovo kopýtko. Výsledek pak představuje ptáka, který zcela typický není. Může se třeba vyskytnout budníček menší, který je výrazně žlutě zbarvený, ale většina budníčků tohoto druhu je zbarvena jinak. Schválně si můžeme zkontrolovat, jak nakreslil sedmihláska hajního mistr Svolinský a jak je tento pták namalován ve Fauna ČSSR, Ptáci 3/II. Asi toho ptáka nepoznáte. Nebo z jiného soudku.V roce 2004 vydal Knižní klub v Praze knihu Ptáci Evropy, přeloženou z anglického originálu. V této knize jsou použity fotografie. Budníček menší je představován exemplářem, který je výrazně žlutě zbarvený. Již druhá fotografie použitá na téže stránce, představuje ptáka, který tak sytě žlutý není. Musím konstatovat, že tak sytě žlutě zbarveného budníčka menšího jsem v ruce neměl, ani jsem takového u nás nepozoroval. Problém je v tom, že nevíte, odkud ta fotografie pochází. Dost možná to neví ani sám autor knihy. Je ovšem pravda, že i ta fotografie v knize vykazuje některé znaky, podle kterých se dá předpokládat, že to skutečně je budníček menší. Pokládám si tyto otázky proto, protože jsem se přímo setkal s tím, že zatím všichni odborníci, kterým jsem předkládal různé diapositivy, se přímo odmítli vyjadřovat k budníčkům podle fotografií. Diapositivy zaslané tak zvané faunistické komisi ČSO se pak docela jednoduše ztratily. Za této situace je potom zajímavé položit si otázku, do jaké míry může autor knihy ručit za správnost určení druhu u budníčků (nebo jiných druhů), pokud není sám autor fotografií?

BUDNÍČEK MENŠÍ – JARO

Z takto rozdílných důvodů si proto cením, sám pro sebe, svých vlastních fotografií, u kterých mohu být o správnosti určení druhu přesvědčen. Mám sice i jiné fotografie, ale tady ruku do ohně dát nemohu.
U našich budníčků je tím nejspolehlivějším znakem pro jejich určení zpěv. Ten je natolik rozdílný, že si jej nemůžeme zaměnit. Zpívají však jenom samci a tento rozlišovací znak je nám k ničemu, pokud právě nezpívají. Když je chytneme nebo snad najdeme uhynulé, je i tomu největšímu tupci asi zřejmé, že zpívat nebudou. Proto musíme najít jiné znaky, podle kterých by se druh dal určit. Takové znaky se najít dají, existují, ale ne všechny a ne vždy srozumitelně jsou v naší odborné literatuře popsány. Proto se pokusím tyto znaky předložit znovu a pokud možno je i fotograficky doložit. Začnu proto u jednotlivých druhů.

BUDNÍČEK MENŠÍ – JARO

BUDNÍČEK MENŠÍ – Phylloscopus collybita.
Je to náš nejobvyklejší budníček, vyskytující se v mnoha různých prostředích, od městských parků a zahrádek, v okolí vod, okrajů lesů a lesních pasek od nížin až po hory. Ačkoliv hnízdí obvykle přímo na zemi nebo těsně nad ní, potravu sbírá v korunách stromů. Takže jej vidíme obvykle proti světlu jen jako černobílou siluetu. V hnízdní době můžeme jeho celkový vzhled popsat jako šedozelený. Určitá barevná rozdílnost však existuje a to nejen v různých ročních obdobích, ale i přímo ve stejné roční době. Nicméně drtivá většina ptáků je nenápadně šedozeleně zbarvená, v létě jsou o něco světlejší, po přepelichání o něco tmavší a tón jde více dohněda. Je však popsáno celkem 6 zeměpisných forem, přičemž již Klůz ve svých tabulkách uvádí 3 formy, které by se mohly vyskytnout na našem území. Běžná je forma collybita = b. m. západoevropský. Další formy jsou abietinus = b. m. východoevropský a tristis = b. m. sibiřský. Jejich přesný popis a možnost rozlišení v české literatuře nenajdete. Jen Hudec říká, že u formy abietinus je možná i rozdílná křídelní formule. Pokud by se snad chtěl jeden v téhle šlamastice lépe vyznat, bez původních popisů se rozhodně neobejde.

BUDNÍČEK MENŠÍ – PODZIM
bílý srpek pod okem velmi výrazný

Nám však půjde v první řadě o rozlišení našich tří běžných druhů budníčků. Jde především o tak zvanou křídelní formuli. Každý z našich tří druhů budníčků má jinak dlouhé ruční letky a tím i tvar polootevřeného křídla. Obvykle je v téměř každé knížce křídlo budníčků nakresleno. Nezdá se mi však, že by to bylo docela přesné. Ve slovních popisech se nejvíce uvádí, zda je druhá letka delší než pátá, případně šestá. Nebo také, kam až zasahuje špička druhé letky. Říkal jsem si, že bych toto mohl vyfotografovat. A hele. Ono to téměř nejde. Proč? Inu. Pokud máte budníčka v ruce a prohlížíte mu křídlo, potom křídlo druhou rukou jen nepatrně odtáhnete od těla, spočítáte si letky a podíváte se, jaký je poměr délky vzhledem ke druhé letce. Když to chcete vyfotografovat a jste sám, bez pomocníka, potom máte k disposici jen jednu ruku. Když však křídlo roztáhnete více, ztrácí se viditelnost vztahu délky jednotlivých letek. Proto mi dalo značnou práci než se mi podařilo vyfotografovat křídlo tak, aby vztah délky letek byl zřetelný. A nebylo to hned napoprvé. Jsem však rád, že vám mohu fotografii předložit.
Tak tedy. Typický budníček menší má první ruční letku zkrácenou (zakrnělou). Tato první letka je však vždy delší, než jsou krovky křídelní. V křídle nejkrajnější dlouhá ruční letka je tak vždy letka druhá. Tato druhá letka je u budníčka menšího západoevropského vždy kratší než letka šestá (Wahl), nebo pátá (Hudec), anebo se také popisuje, že špička zasahuje mezi 7.–8. (9.) špičku ručních letek (Hromádko). Vidíte, že popis příliš ujednocen není, ale nejobvyklejší bývá vztah mezi 2. a 6. letkou. Nakonec si tohle všechno můžete sami odvodit na fotografii. Pro pořádek jsem jednotlivé letky očísloval. Na křídle najdeme však ještě jeden důležitý znak pro určení druhu. Každá letka je svým stvolem rozdělena na dvě „poloviny“, prapory, ty však nejsou souměrné. Vnější prapor je užší, než prapor vnitřní. Vnější prapor některých letek se pak v jednom místě najednou ještě zúží a právě toto zúžení je důležité pro správné určení druhu. Obvykle se uvádí, že budníček menší má toto zúžení na 2. až 6. letce. Podíváte-li se na fotografii, potom na druhé letce žádné zúžení nevidím. A nenašel jsem je na žádné fotografii! Ale na muzejních preparátech jsem to nekontroloval a u živých ptáků jsem si to neuvědomil. Ovšem ona ta druhá letka není zrovna důležitá. Můžeme klidně říci, že budníček menší má toto zúžení na 3. až 6.-té letce. Důležitá je letka 6-tá. Budníček větší má toto zúžení jen do 5-té letky ruční! Dalším důležitým znakem pro určování budníčků je zbarvení jejich nohou. Budníček menší má nohy tmavě hnědé až černé. Tento znak bývá dobře patrný i na fotografiích. A nakonec je tady ještě jeden znak, který je, řekněme moderní a v naší české literatuře dosud uváděn nebyl. U nás se objevil poprvé až v obou překladech knih z angličtiny z poslední doby. Údajně se poprvé tento údaj objevil u Svenssona. Jde o bílý srpek pod okem, který může být někdy velmi výrazný! Jindy je však jen málo znatelný, zvláště na fotografiích. Je to ovlivněno asi různým úhlem zobrazení. Na všech fotografiích budníčků menších, které jsem kdy udělal, je však tento znak patrný. A dokonce je viditelný již u mláďat v hnízdě. A naopak. U budníčků větších a lesních jsem jej skutečně nenašel. Pokud se týká fotografií. Když má pták na snímku opravdu černé nohy a lze vystopovat bílý srpek pod okem, je možné předpokládat, že je to skutečně budníček menší

BUDNÍČEK MENŠÍ

BUDNÍČEK VĚTŠÍ
Phylloscopus trochilus
Tento druh je méně početný než budníček menší. Odhaduje se, že jeho počty jsou asi poloviční. Má rád trochu jiné prostředí než budníček menší. Třeba takhle u Ledče byla paseka a zasadili tam nové smrčky. Asi uprostřed byl ponechán jeden větší smrk, asi desetimetrový. Ty malé byly tak do metru. A na tom velkém každý rok zpíval budníček větší. Nebo tady u nás je suchá jižní stráň porostlá většinou hlohem. Zpívají tam nejméně 2 samci každoročně. Jindy se uvádí, že má rád prostředí okolo vody, což dokumentuje naše fotka, kdy sedí na vrbě. Dostala se mi však do rukou zpráva o kroužkovací akci na Žehuňském rybníku, kde bylo nataženo desítky metrů sítí, ale budníček větší se nechytil ani jediný. Za poslední 2 roky se mi také žádný budníček větší nedostal do rukou. Nemohu vám proto ukázat vyfotografovanou formuli jeho křídla. Nicméně je vidět, že má nohy světlejší než budníček menší, někdy opravdu velmi světlé. Zase záleží na úhlu osvětlení, na úhlu dopadajících slunečních paprsků, případně fotografického blesku. Pevně věřím, že se mi v životě ještě podaří dodělat křídelní fotografii budníčků větších. Zopakujme si ještě některé určující znaky. Druhá ruční letka je delší nebo stejně dlouhá jako letka šestá. Zúžení na vnějším praporu najdeme do letky páté. Nohy jsou obvykle světlejší, někdy velmi světlé. Bílý srpek pod okem chybí. Rovněž zobák je obvykle daleko světlejší než u budníčka menšího. Není sice uváděn jako znak rozlišovací, ale může to být okolnost, která nám signalizuje, abychom si prohlédli všechny znaky, nejen letmo křídelní formuli.

BUDNÍČEK VĚTŠÍ

BUDNÍČEK LESNÍ
Phylloscopus sibilatrix
Z našich budníčků je to zřejmě druh, který nám při určování bude dělat nejmenší potíže. Jednak se s ním obvykle, samozřejmě mimo tahu, setkáme opravdu jenom v lese. Je to druh, který se dá skutečně v určitém časovém údobí cíleně chytit. Myslím tím údobí toku, nikoliv přímo u hnízda. To jsem také udělal, stejně však dokonale zvládnutou křídelní formuli nemám. Ačkoliv jsem se s vyplazeným jazykem a zadrženým dechem snažil dokonale zaostřit, fotoaparát na stativu, nevšimnul jsem si, že blesk přestal dobíjet, takže na snímku mám jen černé políčko. Než jsem jej chytil, měl jsem nervy na pochodu. Trvalo mi to asi 3 hodiny. Je to samec a neustále zpíval někde tak asi 3 metry vysoko. Stoupnul jsem si přímo pod něj a vyhodil do výšky kus klacku. Trefil jsem se přímo do místa, kde seděl. Jenom nadskočil, zpívat nepřestal a sedl si zpět na místo, kde seděl před tím. Třikrát jsem síť stavěl trochu jinak, než udělal chybu a chytil jsem jej. A nakonec ještě jeden zážitek. V jednu chvíli okolo mne profrčeli Špidla s Dzurindou při nějakém tom diplomatickém běhu. Kdyby to vzali po užší pěšince, tak bych tohle psal asi někde na Mírově. Ale zase bych byl první, komu by se podařilo chytit hned dva předsedy do jedné sítě.

BUDNÍČEK VĚTŠÍ

Takže ještě rozlišovací znaky. Na první pohled je budníček lesní více do zelena a znaky na hlavě a prsou někdy hodně žluté. První zkrácená letka ruční je opravdu hodně krátká, kratší než krovky křídelní, literatura uvádí, že však může být i o 1 mm delší. Polootevřené křídlo dělá značně špičatý dojem oproti křídlu budníčka menšího. Pokud se týká křídelní formule, najdeme v literatuře poněkud jiné údaje.

BUDNÍČEK LESNÍ

Třeba Wahl: křídla dosahují téměř konec ocasu, 2. letka delší než 5., 3. a 4. letka na vnějším praporu zúžena.
Hromádko: 2. RL zasahuje špičkou mezi 7. - 8. (9.) RL. Zúžení je na 2. - 6. RL, vzácně může být u 6. RL téměř neznatelné.
Hudec: 2. letka je delší než 5., zúžení neuvádí. Nohy světlé až masové.

BUDNÍČEK LESNÍ

Při výrazné kresbě na hlavě ornitologové obvykle ani křídelní formuli nemusí příliš prohlížet, stačí zkontrolovat první zkrácenou letku.
Tolik o našich obvyklých budníčcích. Příště pak budeme pokračovat s ptáky, kteří jsou poněkud jiní.

(Pokračování příště.)