EXOTIČTÍ HOLOUBCI, HOLUBI A HRDLIČKY (9. část)

Tento velmi pěkný holoubek patří mezi nejmenší druhy exotických holoubků. Dorůstá kolem 15 cm. Vyskytuje se v 18 poddruzích.
U základní formy převládá ve zbarvení šedá a hnědá barva v různých odstínech. Čelo, strany hlavy, krk, hruď a břicho mají vínově červený nádech, stejně jako křídelní krovky. Na hrudi má šupinatý vzor, který vzniká tím, že pera mají tmavohnědý střed. Na malých křídelních krovkách má černou skvrnu. Letky má červenohnědé, pera na vnějším praporu a špičce černá. Oči jsou tmavočervené, zobák žlutý s tmavohnědou špičkou. Nohy mají masovou barvu. Holubička se liší od holoubka tím, že má červený nádech nejvýše na čele, hrdlo a střed břicha má špinavě bílé.
Domovem těchto holoubků je jižní Amerika, kde se vyskytují ve velkém teritoriu.

Prvního vrabčího holoubka – byla to holubička, jsem získal do svého chovu na jaře v roce 1989.
Počátkem roku 1990 se mi podařilo sehnat mladého holoubka a tak jsem netrpělivě očekával, jak dopadne nová sezóna. Jenže holoubci sice „chodili“ na hnízdo, ale k nasednutí se holubička neměla. Holoubci byli umístěni samostatně ve voliéře 150×100×180 cm.
Postupně jsem přidal další dvě hnízda, ale k nasednutí to nepomohlo. Byl konec srpna, tak jsem to již vzdal a poněvadž jsem měl nedostatek volného prostoru, přidal jsem k vrabčím holoubkům pár holoubků kapských. Byl to osvědčený pár, který během týdne nasedl.
Nevím, jestli to byla náhoda, ale šestého září nasedli i holoubci vrabčí. Seděli od počátku velmi pečlivě a zpočátku se „tolerovali“ i s holoubky kapskými. Jenže po týdnu sezení začal vrabčí holoubek pronásledovat holoubky kapské tak, že ti snášku opustili. Po dvanácti dnech jsem očekával vyhozené skořápky, ale nic se neobjevilo. Trvalo to deset dnů, holoubci stále pevně na hnízdě seděli a tak jsem se domníval, že první vajíčka byla čistá a že holoubci opět nasedli. Rozhodl jsem se pro kontrolu hnízda. Holubička hnízdo opustila až jsem pod ní sáhl. K mé velké radosti bylo v hnízdě již docela opeřené mládě. Druhé vajíčko nebylo oplozeno.
Soustavné sezení holoubků na mláděti po celou dobu bylo zřejmě způsobeno velmi chladným počasím, které trvalo prakticky celé září. Čtrnáctý den mládě opustilo hnízdo a ihned velmi dobře létalo. Desátého října holoubci nasedli podruhé, ale to jsem již nedoufal, že z této snášky něco bude. Naštěstí do 21. října trvalo „babí léto“ a tak jsem holoubky nechal ve venkovní voliéře sedět na vajíčkách. Potom však došlo k citelnému ochlazení s ranním mrazíkem a tak jsem nechtěl riskovat nachlazení holoubků. Odchytil jsem je a přemístil do zimní ubikace. Jedno vajíčko bylo opět oplozeno a již byly patrné známky „naklování skořápky“. Proto jsem je podsadil pod holoubky diamantové (kteří seděli na vlastních vajíčkách stejnou dobu) a které jsem i s klecí přemístil rovněž do vytápěné zimní ubikace. Holoubci vajíčka neopustili a vychovali jak své vlastní mládě, tak i mládě holoubků vrabčích.
Jde o nenáročné, poměrně klidné holoubky. Na krmení nemají zvláštní nároky, podobné jako např. holoubci diamantoví a při odchovu se osvědčili jako spolehliví rodiče. V mimohnízdním období jsou snášenliví k jiným druhům, pouze při hnízdění holoubek hájí své teritorium dosti důrazně.

(Pokračování příště.)
Zdeněk Říha