Odměny – 2. část

I podávání pamlsku je dobré se psem procvičovat
V minulém příspěvku jsem zdůraznil, že pes by měl vědět proč odměnu dostává a hlavně by z ní měl mít radost. Napsal jsem také, že je třeba se psem, dříve než mu budete pamlsek dávat, navázat alespoň vizuální kontakt. Pes by měl vědět, že odměnu dostává, ne ji jen tak mimochodem najít v ruce.
Pes by si měl spojit podávání odměny s něčím příjemným – – a tím příjemným myslím slovní pochvalu. Každou odměnu komentujete slovním doprovodem pronášeným příjemným hlasem (raději vyšším než hlubokým). Zabarvením hlasu lze přenést na psa pocity člověka mnohem více než vyslovením nějakého povelu nebo slovního ocenění bez patřičného zabarvení hlasu. Svoji radost z úspěchu psa (odměnu mu přece dáváte hlavně jako pochvalu) doprovázejte také řečí těla, myslím tím například úsměvem, zatleskáním nebo něčím podobným.
Mám doma několik knížek o chovu, výchově a výcviku psa. Schválně jsem se do nich podíval, co se v nich píše o odměňování psů. K mému překvapení velmi málo. Mezi výcvikovými pomůckami najdete kdeco, ale pochoutka se zřejmě za výcvikovou pomůcku nepovažuje. Stejně je tomu s míčkem nebo jiným předmětem, který „za odměnu“ psovi hodíte, aby ji přinesl.
Způsob výchovy psa se v knihách, zvláště těch starších, většinou zaměřuje na zákaz nevhodného chování, případně na trest (například trhnutí vodítkem, uchopení psa za zátylek, mrsknutím nějakého předmětu do jeho blízkosti, postříkání vodou nebo sprejem a podobně). Jen ve velmi řídkých případech se způsob nápravy hledá v pozitivním přístupu, což ve většině případů bývá „navedení“ psa na jinou činnost a pochvala za uposlechnutí. Výchova pozitivním přístupem většinou bývá zdlouhavější a na některé psy neúčinkuje, ale odměna následující za pozitivní reakcí psa na zákaz účinkuje téměř vždy.
Výcvik psa nemá být založen na neustálém zakazování něčeho a na izolaci psa. Naopak, snažte se ho co nejvíce vystavovat situacím, na které má umět správně zareagovat. Snažte se mu třeba i dovolit tu „nevhodnou činnost“ pod kontrolou dělat a v pravý čas ji správně pojmenovat. Když má pes „věc“ pojmenovanou, je snazší mu ji zakázat jiným povelem, například „fuj, neskákej“.
Dejte si pozor na povely. Pokud psovi velíte „neskákej“, když už na vás naskočil, je to špatně. Tento povel by měl dostat ještě předtím, než skočí. Pokud se vám podaří, že neskočí, psa hodně pochvalte. Nakonec zjistíte, že tento zákazový povel nemusí být vyslovován až tak moc přísně.
Na správně vedený výcvik psa neexistuje žádný univerzální recept. Každý pes je individualita. Ke každému psovi je nutný individuální přístup. Je třeba hledat, jaká metoda na něj účinkuje, co mu dělá radost. Často se recept nenajde hned napoprvé.

Riziko poranění psem při přebírání pamlsku
Odměna, jedná-li se o pochoutku, by měla být co nejmenší, protože pes se jí nesmí příliš dlouho zabývat, to by mohlo narušit jeho soustředění. Čím menší je ale odměna, tím hůře se psovi podává. Pokud ji vezmete mezi prsty a pes po ní chňapne, mohl by vám ty prsty také ukousnout.
Odměna by měla následovat rychle po správném provedení cviku. Nemáte-li ji předem připravenou, pes vám může chňapnout po ruce ještě dříve, než si ji stačíte do ruky správně vložit. Ideální je, pokud pes sedí a vy mu podáte pamlsek položený ve středu dlaně. Pak ten pamlsek může být i malinký. Dokonce těch pamlsků může být i několik. Zkuste však vzít mezi prsty několik pamlsků a podat je psovi. Lehce se může stát, že kousky spadou na zem.
Doporučuji dávat vždy jen jeden pamlsek, a to nejen proto, že se tak s nimi šetří. Více pamlsků nebo jeden větší, či chutnější je vhodné zařadit na konec většího celku výcviku nebo když se psovi něco hodně vydaří.
Pokud pes po ruce chňape, cvičte s ním podávání pamlsků když není rozdováděný, když je v klidu. Nechte ho udělat nějaký lehký cvik, například sedni, a podejte mu pamlsek. Je dobré poprosit o pomoc jiného člověka, který psa drží na vodítku a nedovolí mu, aby první rychlý kontakt (chňapnutí) dokončil. Pes si většinou brzy uvědomí, že by po ruce neměl chmatat.
Jiná metoda. Zkoušejte psovi dávat pamlsek například tak, aby ho musel z polouzavřené dlaně dolovat jazykem. Jiný způsob učení je například v tom, že pamlsek ihned nepustíte, ponecháte ho trochu déle sevřený mezi prsty a prsty na malou chvilku zůstanou v hubě psa. Tenhle způsob ale zkoušejte jen u psa, kterému důvěřujete, že vám prsty neukousne.
Nedovolte, aby pes vytrhoval někomu, především dětem, jídlo z ruky, když to není odměna. To mu přísně zakažte. Pozorujte psa a včas ho okřikněte. Nedovolte dětem dávat jídlo z ruky „jen tak“. Buď dostane pes jídlo z misky nebo pochoutku jako odměnu, všechno ostatní není pro psa výchovné.

Rizika při hltavém žraní
Podávání více pamlsků najednou nebo podání velkého pamlsku hodně vzrušenému psovi, může způsobit, že se pes zalkne nebo zakucká. Tím se ovšem výcvik na chvíli přeruší a odměna nemá ten správný účinek.
Při výcviku tedy podávejte jen jeden přiměřeně velký pamlsek a jen tehdy, není–li pes příliš vzrušený.

Naskakování psa na člověka
Nedovolte psovi, aby na vás nebo na někoho jiného při předávání pamlsku, ale ani při jiné příležitosti, naskakoval. Není to příjemné, navíc pes může někoho ušpinit nebo zranit (především dítě). Tento zlozvyk se pokuste psa rychle odnaučit. Pes musí nejdříve pochopit, že nesmí naskakovat na vás, pak teprve ho cvičte, aby neskákal na ostatní lidi.
Opět nejvhodnější metodou je umělé navození situace, tzv. nastražení pasti. Je potřeba, abyste na jednání psa byli připraveni a mohli včas zasáhnout. Pokud mu ještě před naskočením tuto činnost vhodným způsobem zakážete, je to účinnější než nastavování kolena, uhýbání nebo třeba šlapání na packy. Opět je vhodný výcvik s pomocníkem. Ten má psa na vodítku a včas ho strhne. Osvědčuje se i metoda založená na tom, že psa místo setřesení chytnete za packy, chvíli ho podržíte až cítíte, že by se sám rád postavil na všechny čtyři, skloňte se k němu a hlaďte ho. Přitom je dobré ho chytit za obojek nebo za vodítko tak, aby nemohl znovu naskakovat. Při každém pokusu o naskočení mu dejte najevo, že takové chování se vám nelíbí.

Vlezlé loudění
I loudění může být nepříjemná věc. Jak již jsem dříve řekl, pes by měl dobrotu dostat jen za odměnu. Pokud loudí a vy mu dáte pamlsek, je to zásadně špatně. Pak si pes může myslet, že vlastně loudění je ta správná činnost, za kterou je odměněn. Nestačí, když je důsledný pouze jeden člen rodiny, pravidlo nedávat psovi nic od stolu musí dodržovat všichni. Pes sice rozlišuje, u koho loudit může a u koho je to zbytečné, ale už ztratí schopnost rozlišovat, co vlastně odměna je a co není.

Neulehčovat si to
Někteří lidé se zpočátku bojí dát psovi pamlsek z ruky a raději mu ho hodí na zem nebo rovnou do tlamy. To je špatně. To právě vede psa k tomu, že se naučí po pamlsku chmatat. K výcviku podávání pamlsků lze využít i nějakou hru. Dvě z nejoblíbenějších představím. Pro fyzicky hendikepované klienty máme připravenou pomůcku, pomocí níž pamlsek psovi pošlou (pamlsek se pomalu kutálí po nakloněné rovině až do připravené tlamy psa). Ještě oblíbenější hrou, při níž děti ztrácejí před psem zábrany, je tzv. granulování. Děti si lehnou nebo sednou a my jim na různé části těla dáme pamlsky. Pak vypustíme pejsky. Ti si pamlsky najdou, těm to problémy nedělá. Protože i pro psy je to hra a těší se na ni, nikdy při tom nikomu neublíží. Je u toho spousta zábavy. Hra končí tím, že děti již bez ostychu pejskům pamlsky dají z nastavené dlaně jako odměnu za to, že si s nimi tak krásně hráli.
Možná se někomu může zdát, že z obyčejné věci dělám vědu. Věřte ale, že při práci se psem často záleží i na tak malém detailu, jako je způsob podání pamlsku.

Ing. Radko Loučka