Asijští chřestýšovci rodu Trimeresurus - část I.

Když jsem si před pár lety koupil své první “Trimoše” neměl jsem tehdy ani zdání, že jednou budou tito elegantní hadi mým hlavním chovatelským zájmem. Samozřejmě nechci opomenout ploskolebce mexické (Agkistrodon bilineatus bilineatus), mokasínové (A. contortrix contortrix), plantážní (Calloselasma rhodostoma), nádhernou samici křovináče Bothriechis lateralis a varany skvrnité (Varanus salvator salvator) a jiných přechodně chovaných zvířat.

"Mé" druhy

Kromě “klasiků” T. albolabris chovám druhy a poddruhy: T. popeorum popeorum, T. popeorum sabahi, T. stejnegeri, T. gramineus, T. gracilis, T. sumatranus, T. purpureomaculatus, dvě barevné varianty Tropidolaemus wagleri a několik neurčených species.

Rod Ovophis je pro mne malým snem

Rod Ovophis a jeho chov je pro mne zatím malým snem. Chřestýšovci bývají podle druhu dlouzí 50-160 cm, max. 230 cm (T. flavoviridis). Většina druhů je vejcoživorodá, pouze rod Ovophis a druhy T. flavomaculatus, flavoviridis, hageni, mucrosquamatus, tokarensis kladou vejce. Ovšem tento výčet nemusí být úplný, protože některé druhy známe pouze z typových lokalit na základě několika jedinců a rozmnožování je pro nás neznámé a literatura je na toto téma poněkud chudá, tzv. lexikony bez kompletní fotodokumentace a popisu jsou nám na nic. Narážím tím na to, že některá zvířata jsou dovážena pouze pod “pracovními” názvy jako albolabris, popeorum, speciálně pak stejnegeri nebo ještě zavádějící zeleně zbarvení chřestýšovci a tím determinace druhu končí. Bohužel chybí údaje o lokalitě původu, kde byla chycena a jsme v koncích. Nehledě na to, že uvedené druhy obývají obrovský areál výskytu a mnoho druhů si je velice podobných, např. T. stejnegeri - T. popeorum, od kterého se odlišuje jinou stavbou pohlavních orgánů a světlejším okem (rozumějte T. popeorum od T. stejnegeri). Někdy mi připadá, že název T. stejnegeri se stává synonymem pro druhy, které se dovozcům nechce určovat. Při množství u nás chovaných “párů” T. stejnegeri je podezřele málo odchovů, protože se dle mého názoru a vlastních zkušeností jedná o “namixované” chovné skupiny podobných druhů a nepáří se. Před časem jsem získal z “druhé” ruky trio T. stejnegeri neznámo odkud. 

Zkušenosti s chovem

Při převzetí těchto zvířat jsem se v duchu chytal za hlavu (smích), co to zase mám. Samec byl 100 % T. popeorum sabahi, který byl zařazen do chovu a mou samici T. p. s. odpářil. Dvě další samice mi nic podobného T. stejnegeri nepřipomínaly a mezi sebou se poněkud odlišují velikostí těla, kresbou, tvarem hlav a štítků. Ale o tom se rozepíši později. A jak tvrdí můj přítel Petr Horník z Prahy “je v tom chaos”. Většina druhů chřestýšovců je stromových, pouze některé hnědě zbarvené druhy jsou pozemní. Aktivní jsou především za soumraku a v noci, kdy loví malé savce, netopýry, hlodavce, ptáky, žáby. Zřítelnice je svislá, štěrbinovitá. Mají sklopné, značně dlouhé jedové zuby. Jed je převážně hemotoxický - relativně slabý i když úmrtí jsou známá: T. flavoviridis 3 %, T. stejnegeri 1-2 %, T. purpureomaculatus 3-4 %, T. popeorum 3 %, T. mucrosquamatus 7,3 %! Nejslabší jed a mírný průběh otravy mají paradoxně větší druhy T. wagleri a T. sumatranus. Trimeresuři nejsou nároční na chov, pokud jsou zdraví. 

Vsaďte na  vysoká, hustě osázená terária

Vyhovují jim vysoká, hustě osázená terária, zvláště u jedinců z odchytu je důležité, aby věrně napodobovala jejich životní prostředí, zamezíme tím tak zbytečnému stresu už tak mnohdy zubožených zvířat. Zvířata z odchytu velice špatně navykají na náhradní potravu a dlouho hladoví. Přítel P. Horník vlastní samici T. albolabris, která pochází z přírody a nepřijímala potravu celých 8 měsíců, než pozřela žábu, poté se svlékla a přijala laboratorní myš. Mé chovné samice T. albolabris a T. popeorum a T. sumatranus, pokud nejsou březí, sežerou kdykoliv cokoliv. Teploty by měly být 26 - 28 °C a terária denně rosená. Příště bych se rád věnoval popisu a chovu některých druhů chřestýšovců.